Čistírna 3 – Den sedmý - Intermezzo 3.

[LaundryBoy]

Noc na neděli, 23. srpna

„Vy jste mi ale krásný pár,“ zaraduje se paní doktorka, když si nás spolu s mediky prohlíží. „Změny, kterých jste si na svých tělech všimli, jsou něco, co musíme důkladně prozkoumat. Nejste sice jediní, ale úkaz je to tak vzácný, že se ho ještě nikomu nepovedlo důkladněji zdokumentovat. A podle toho, co nám říkaly vaše vychovatelky, jistě to bude stát za to.“
Takže nejspíš to je opravdu kvůli Vojtově zvětšenému žaludu a mým svalům v prcince.
„A jak to bude probíhat?“ ptá se Vojta.
„Musíme navodit stejné podmínky, jako když se vám to stalo poprvé,“ odpovídá doktorka.
„To jsme se milovali při mytí v pračce,“ povídám.
„Ale pak se vám to stalo znovu i mimo pračku, jestli se nemýlím,“ pronese doktorka a podívá se na mě přes půlkulaté brýle.
„No to taky,“ řekne Vojta, „tam si toho všimly Luisa s Marií.“
„Přesně tak, čili potřebujeme, abyste to zopakovali i tady. Myslíte, že to zvládnete i před námi, zatímco vás budeme monitorovat? Nebudete tu o samotě, ale podle všeho vám nedělá problém souložit ve společnosti dalších lidí. Jediný rozdíl bude v tom, že budete neustále pod dozorem a občas vás při tom vyšetříme ultrazvukem. Tak co, půjdete do toho?“ zeptá se doktorka nakonec. Pokud jde o mě, tak ta představa mi přijde super, ale ještě se dívám na Vojtu. Ten se pořád tváří nejistě.
„Nějak se mi nelíbí představa, že jim tu děláme pokusné králíky,“ zašeptá mi do ucha.
„Jestli chceš, můžeme to odmítnout, nemůžou nás k tomu nutit,“ odpovím také šeptem, „ale uvědom si, že to díky nim jsme se tu mohli poznat a já jsem jim za to vděčná. Nechávají nás užívat si spolu, což by ještě před pár lety nemohlo vůbec existovat a i zato jsem jim vděčná. Můžeš to brát tak, že si zase užijeme spolu, jen se na nás bude dívat někdo další, komu ukážeme, jak se máme rádi, jako když jsme se ve třídě přede všemi líbali.“
„Tak dobře, ukážeme jim, jak se správně souloží,“ souhlasí Vojta a v očích mu zahoří plamínky. Láskyplně ho obejmu a ruce mu sunu pod tričko. Doktorka s mediky se decentně otáčí, aby nám poskytli alespoň nějaké soukromí na vzájemné svlékání a pak nám ukazují, kde budeme provádět naši experimentální soulož. Není to žádné sterilní kanape, jako někde v ordinaci, ale široká postel s množstvím polštářů a kolem spousta monitorů. Ideální vybavení pro jeden nadržený pár. Doktorka ještě před začátkem měří Vojtova ptáka, dokud ho má v klidu a pak ještě jednou, když mu ho nahoním. Je krásně tvrdý a připravený k akci a nad jeho dvaceti centimetry doktorka spokojeně kýve hlavou.
„Vybavíme vás mikrokamerami, abychom měli jasný obraz toho, co se ve vás děje, ano?“ říká doktorka. Na Vojtův penis upevňuje úzký kabílek, který skoro průhledný a měkký, jako by byl ze ztuhlého vzduchu. Jen špička je o malinko silnější a dokonce svítí. Úplně stejný mi medici zavádějí do prcinky a oba dva vedou do nějakých počítačů kolem postele.
Pak dostáváme ještě na hlavy čelenky se snímači mozku a můžeme jít na věc.
„Lepší bude pro začátek poloha jízdmo,“ radí nám doktorka a tak jí poslechneme. Pomalu na Vojtu nasedám, abych si pěkně užila každý jeho centimetr. Když se trochu zapotácím, medici přiskočí a ochotně mi pomáhají. Konečně ho mám v sobě celého a dráždivě se na něm vrtím. Drátky od mikrokamer skoro nejsou cítit a tak si můžeme užívat takřka bez překážek. Přeci jen se přede všemi trochu stydím a brzdím své hlasové projevy, ale jak má slast stoupá, zapomínám, že nás doktorka s mediky pozorně sleduje. Když mě navíc Vojta chytí za zadek a přiráží do mě zespodu, mám orgasmus na dosah ruky a vzdychám stále hlasitěji. V tom okamžiku mi jeden medik maže čímsi břicho a přikládá tam nějaký další snímač.
„Neboj, tohle je jen ultrazvukový snímač,“ řekne a jezdí s ním po mně. Nemohu přehlédnout, jak si mě prohlíží, zvláště mou kundičku, jak je Vojtovým ptákem roztažená a mezi nohama se mu rýsuje boule. Přestávám si ho všímat a koukám Vojtovi do očí. Ten mě hladí po stehnech a bocích a taky si užívá moje prsa, která mi poskakují v rytmu našeho přirážení. První orgasmus pomalu odeznívá a my na chvilku zpomalujeme. Nebyl zrovna z těch nejsilnějších, ale to připisuji společnosti kolem naší postele a jejího zájmu o nás.
„Zatím je vše v normálu,“ slyším doktorku, „zkuste změnit polohu.“ Vojta ji poslechne a zvedá se do sedu. Ocitám se v jeho pevném objetí a dostávám sladký polibek. Medik s ultrazvukem v ruce trpělivě čeká, až se mezi námi zase udělá dostatečná mezera pro jeho přístroj. Úplně z něho cítím tu touhu dotknout se mě, pokud se nemýlím, je to právě ten, jehož prsty mne ráno jako první uspokojily a byl ze všech čtyř nejvíc vzrušený. Stejně jako teď. Vojta mě pokládá zády na postel a přiráží do mě v sedě, přičemž mi ptákem dráždí ono nejcitlivější místo na vnitřní straně pod břichem. Druhý orgasmus už je mnohem silnější, až mám mžitky před očima a celou pánev v jednom ohni. Jeho horká nadílka to celé ještě prodlužuje a já cítím, jak je má kundička hladová a chce stále víc. Pevně ho sevře a drží v sobě. I Vojtův penis se zvětšuje a zaklesne se ve mně přesně v tom magickém místě, odkud už nemůže ven.
„Tak tohle už je lepší,“ konstatuje doktorka a podrobně zkoumá monitor z ultrazvuku i z mikrokamer. Ráda bych se taky podívala, ale nemám tam dobrý výhled a nechci s sebou moc kroutit. Asi bych tam toho stejně moc neviděla a jen by mě to rozptylovalo. Vojta dál zkouší přirážet, ale je ve mně jako v kleci, může s ním pohybovat nanejvýš o jeden či dva centimetry. Nakonec to vzdá a užívá si masáž svého ptáka od mé pičky. Vzdycháme oba najednou, protože orgasmus teď máme tak nějak trvalý, každou chvilkou cítím nával horka ve svém vnitřku, kterým mě obšťastní. Doktorka zatím vypadá spokojeně.
„To je neuvěřitelné, vidíte, jak jeho žalud najednou vyrostl? Jakoby se mu tam rozšířily cévy mnohem víc, než je obvyklé. A jeho ejakulace je přímo fascinující,“ říká svým kolegům. Další její komentáře už nevnímám, protože Vojta se znovu pokouší přirážet a tentokrát to jde o trochu víc. Pořád je ale ve mně tak natěsno, že cítím každý milimetr, o který se pohne. Náhle si všimnu, že medik s ultrazvukem se přidal k ostatním a spolu s doktorkou sledují monitory. Konečně snad můžeme alespoň trochu změnit polohu. Natahuji k Vojtovi ruce a lákám ho do svého objetí. Když se na mě položí, objímám ho vším, čím můžu a tisknu ho na sebe. Na chvilku se naše rty setkají, ale pak mě další vlna orgasmu vystřelí kamsi do skrytých krajin sedmého nebe a nutí mne doslova křičet. Jednu rukou mám nejdřív vnořenou do jeho vlasů a tisknu mu hlavu k té své, ale pak oběma rukama celého Vojtu obejmu kolem zad a sama určuji tempo jeho přírazů. Trvá to neskutečně dlouho, zvláště když nás konečně nikdo nerozděluje a nechává nám absolutní svobodu. Doktorku i mediky kolem už jsem naprosto přestala vnímat, ani nevím, jestli tu pořád jsou, nebo zda už mají všechny údaje, které o nás chtěli zjišťovat a nechali nám soukromí. Znovu se o mě pokoušejí mrákoty, ale vší silou se nutím zůstat vzhůru, abych se nepřipravila ani o kousek té rozkoše. Vojta je taky hlasitý a jak se blíží jeho finále, připomíná to řev raněného tygra. Někde u našich nohou cítím pohyb. Medik s ultrazvukem se vrátil, ale místo mého břicha teď zkoumá Vojtu. Cítím jeho přístroj, když s ním jezdí od Vojtova zadku až k jeho varlatům a občas se dotkne i mne. Náhle Vojta ztuhne v křeči a pumpuje do mne snad celé litry semene najednou. Tlak jeho žaludu ve mně se mění na tlak tekutiny, která z něj v mocných proudech prýští. Vojta mne zalehává celou svou vahou a trvá to dlouho, než zase přichází k sobě. Pak se pomalu vzepře na rukou a já mu z obličeje odhrnuji zpocené vlasy. Přitom se ba něj usměju a on mi úsměv oplácí. Jsem mu tak vděčná, že mne vynesl tak vysoko, že mu zlíbám na obě tváře, nos, čelo a nejvíc rty.
„Miluju tě, miluju tě, miluju tě…“ Tak a řekla jsem to. Nahlas. Tedy, vlastně šeptem, ale dostatečně blízko jeho uším, když mám tvář zahalenou jeho blonďatou hřívou.
„Taky tě miluju, Lucinko,“ šeptne stejně tak Vojta do mého ucha. V kundičce mám najednou podivné prázdno, když si jeho penis dává pohov. Chystá se zvednout, ale doktorka ho zastaví.
„Pomalu, Vojto, ještě změříme, kolik semene jsi do Lucky nastříkal,“ řekne a jeden z mediků mi ke kundičce přikládá skleněnou kádinku. Na mém bříšku je teď jasně viditelná boule, značící množství sperma uvnitř. Když je Vojta ze mě venku, následuje jeho ptáka mohutný proud, který medik pohotově zachytává.
„Posaď se do podřepu, Lucko,“ pokyne mi doktorka. Za pomoci mediků si dřepnu tak, jak chce a kádinka se plní. Vojta sedí naproti mně a otírá se papírovým kapesníkem.
„To je fascinující, skoro čtvrt litru. To je ještě víc, než na dojícím lehátku. Kde jen se to v tobě bere?“ pronáší doktorka a zkoumá do půlky naplněnou kádinku. „Takže zvenčí jsme vás vyšetřili dostatečně, získali jsme opravdu cenné výsledky, ale ještě vás musíme důkladně vyšetřit zevnitř.“
„Jak, zevnitř?“ nechápu.
„Bude to podobné jako na tréninkovém lehátku, ale místo obyčejného vibrátoru budeš v sobě mít speciální sondu, která bude měřit aktivitu tvých pánevních svalů v pochvě,“ odpoví mi paní doktorka a zkušeným hmatem ze mě vytahuje kabel s mikrokamerou. Vojtovi ho mezitím sundává jeden z mediků. Stejně tak nám berou i čelenky s elektrodami.
„A to jako teď hned?“ děsím se a pohlédnu na Vojtu a jeho unavený pyj.
„Teď hned ne,“ řekne, „trochu si odpočinete mezitím si dáte menší očistu v prádelně a pak se sem vrátíte. Myslím, že oba toho vydržíte mnohem víc, než tušíte.“
No bezva, chtěla jsem mít noc s Vojtou jenom pro sebe a místo toho zase budeme trčet na lehátkách a šukat nás budou stroje. Kdyby nás alespoň dali do stejné pračky, ale ani to nám nedopřejí. Místo toho nás čtveřice mediků vede celou halou až dozadu, kde jsou mycí boxy s kartáči. Tady jsem v nich ještě nebyla, ale důvěrně je znám s Čistírny u nás. Připoutaní a s koupacími čepicemi na hlavách čekáme, co bude dál. Ve stroji to začíná hučet, trysky kolem mne se dávají do pohybu a kropí mne od hlavy k patě vodou a mycím gelem. No, alespoň s tím nemám žádnou námahu. Kartáče to udělají za mne a drhnou mi celé tělo, kousek po kousku. V rozkroku se zrovna moc nezdržují, což mne docela mrzí. Stačilo, aby mi párkrát přejely přes prsa a jsem zase dokonale vzrušená a připravená na další dráždění, ať už bude jakékoliv. Když mi pak automat ještě rozevírá pomocí nášlapek nohy, skoro se udělám i bez cizí pomoci. Do kundičky mi odspodu míří jediná tryska a ne zrovna slabým proudem mne proplachuje zevnitř od zbytků Vojtovy bílé nadílky. Když jsem podle programu dokonale čistá, celý postroj se se mnou potápí do vodní lázně pod mýma nohama. Zadržet dech na deset sekund je už maličkost. Tak to stroj udělá ještě párkrát, jako když se máchá prádlo v ruce, aby se odplavilo všechno mýdlo z mého vydrbaného těla. Podle hodin na zdi celé mytí trvalo ani ne třicet minut a není čas na nějaké vysedávání. Teprve až když jsme v doktorčině ordinaci připoutaní na dráždících lehátkách, dostáváme ještě chvilku na odpočinek. Dokonce si stihnu i zdřímnout, ale brzy mě probouzí cosi dlouhého, co se mi zasunuje do kundičky a já vzdychnu. Na vedlejším lehátku se pohne Vojta.
„Dobrý, Lucko?“ ptá se starostlivě.
„Hmmmm…není to dobrý, protože to nejsi ty, ale kus plastu,“ stěžuji si a mrknu na jeho pyj, jak trčí dolů dírou v lehátku. Dva medici mu ho zastrkují do podivného přístroje pod ním. Ach jo. Chtěla bych ho zase v sobě. Místo toho mě začíná šukat cosi neživého, co nemá vůbec žádné city a nebude se to ptát, jestli se mi to líbí nebo ne. Stejně je to dráždivé, jak to začíná vibrovat a pohybovat se tam i zpět a já znovu vzdychám slastí. Stejně tak i Vojta vedle mě vrní blahem. Nemůžu se mu divit, protože tyhle dráždící mašinky dovedou vcelku věrně oklamat naše smysly a chovat se jako opravdový partner. Pak stačí už jen zavřít oči a zapojit představivost. Stroj pod Vojtovým lehátkem vydává pravidelné mlaskavé zvuky, jako kdyby v něm byla nějaká umělá pochva nebo pusa. Moje kundička se zatím opět pěkně rozparádila a snaží se sevřít to, co do ní vjíždí. Marná snaha, jsem připoutaná a vibrátor či sonda, nebo co to vlastně je, si ve mně dělá, co chce. Buď mne šuká pravidelnými dlouhými zásuny, anebo je hluboko ve mně a krátké přírazy spíš připomínají vibrace. V těch chvílích jsem naprosto mimo a před očima se mi míhají zajímavé barevné tvary. Nevím, jak dlouho to celé trvá, ale teď už opravdu cítím, že se co nevidět odporoučím do mdlob. V tom okamžiku doktorka celé zařízení vypíná, jak moje, tak i Vojtovo.
„No, myslím, že jsme hotovi,“ řekne.
Teď už si fakt potřebuji zdřímnout, proto doufám, že je paní doktorka spokojená. Alespoň se tak tváří, když mi ukazuje první výsledky svého měření. Jako kdybych tomu měla nějak rozumět. Ale oceňuji, že si výzkum mého těla nenechává jen pro sebe a podělí se se mnou. Na rozdíl třeba od doktorů v nemocnici, kteří vás sice vyšetří, ale pak se baví jen s rodiči, jako byste tam ani nebyli a pak dostanete jen instrukce, co všechno nesmíte jíst a dělat. Tahle paní doktorka mi vysvětluje, jak se mé orgány změnily, jak se chovají v porovnání s jinými a tak podobně. V půlce jejího výkladu už klimbám a vnímám jen Vojtovy silné ruce, jak mě zvedají z lehátka.
„Takže můžeme jít?“ ptá se.
„Můžete, Lucku můžeš tady položit a my ji odvezeme na pokoj,“ ozývá se jeden z mediků a sahá po lehátku s kolečky. To určitě! Je mi jasné, že by si všichni ještě naposledy chtěli užít pohled na mě, když na sobě nemám jediný kus oblečení a ležím před nimi naprosto vyčerpaná a bezmocná. Teď už jim ale kašlu na všechna jejich lehátka, ať si slintají zase na někoho jiného. Pevně se k Vojtovi přitisknu, objímám ho kolem krku a tím jasně dávám najevo, jak chci cestovat do postele.
„Díky, ale asi ho nebudeme potřebovat,“ odmítne nabízenou službu Vojta. Natáčí mě tak, abych nohou dosáhla na kliku dveří a vychází se mnou na chodbu. Když je zase zavírám, všímám si závistivých pohledů mediků a povýšeným úsměvem jim jasně dávám najevo, komu chci patřit a že toho dotyčného se právě pevně držím. Cestou do pokoje se ještě zastavujeme na toaletě a pak už mě Vojta něžně ukládá do peřin.
„Lásko, zůstaň se mnou,“ šeptnu a pořád ho pevně držím za ruce, aby nemohl nikam jinam, než ke mně. Ještě dlouho si pak užíváme polibky, které jsme nestihli přes den. Objímám Vojtu tak pevně, jak to jen jde a konečně s pocitem, že nás už nikdo nerozdělí, spokojeně usínám na jeho hrudi…

© Laundry Boy
Říjen 2018

[Pohrobek]

Tak kde to vázne.. Nemůžu se dočkat... Včera nic ne přibylo tak doufám že dnes.