Čistírna 3 – Den pátý - Intermezzo 2.

[LaundryBoy]

Noc na pátek, 21. srpna

Na spánek je ještě brzo, tak se většina z nás uvelebí v klubovně. Sice je tu televize, ale mluví se v ní jen německy a brzo nás přestane bavit. S Vojtou jsme se domluvili, že přijde ke mně na pokoj, až budou vychovatelky ve svém, aby hned nepojaly nějaké podezření. Sice mám povoleny chlapecké návštěvy, ale courání po večerce po chodbách nám nejspíš tolerovat nebudou. Zatím jsem u Vojty schoulená na pohovce v náruči a nutím ho naslouchat mému tlachání. Sám si o to řekl, chtěl vědět, kdy jsem se poprvé koupala v pračce a od kdy nejsem panna a podobně. Jsem hrozně ukecaná, takže z hloubi své paměti jsem vytáhla dva roky staré vzpomínky na svou první návštěvu dětské čistírny a na to, jaký jsem poprvé měla strach.
„Ze začátku to bylo za trest, ale později naši zjistili, že mají díky čistírně o starost míň a já o zábavu víc, protože se mi takový způsob koupání zamlouval čím dál víc. Sice jsem jim to nemohla říct na plno, protože jsem tomu sama ještě nerozuměla, ale když jsem překonala ten prvotní strach, zjistila jsem, že se mi to líbí. Být úplně bezmocná, spoutaná a nechat kartáče, ať si se mnou dělají, co chtějí. A když mi myly rozkrok, tak jsem myslela, že se snad zblázním, jak to bylo příjemné a postupem času ještě krásnější. Až ségra mi vysvětlila, co to cítím a proč to cítím, víš?“ uzavřu první část svého příběhu. Vojta přikyvuje a jakoby mimochodem mi víská vlasy. Nejdřív jsem mu je jen tak z legrace přehodila přes hlavu, když jsem si sedala, ale líbí se mi, jak si je natáčí na prsty, prohrabuje se jimi a nechává je volně protékat po rukách jako zlatý vodopád. Asi nám do pračky přidávají nějaký kondicionér, protože takhle hebké a poddajné je mám málokdy. Když mu pak ve zkratce dopovím své nedávné dobrodružství na táboře a následné rozhodnutí našich o společném praní s kluky, jasně na zádech cítím jeho narůstající erekci.
„A jak ses ty seznámil s koupáním v pračce?“ vyzvídám.
„My už jsme měli takovouhle pračku doma, ani si nepamatuji, kdy ji naši koupili. Ale do mých pěti let se v ní pralo jen prádlo,“ začne Vojta.
„Když říkáš takovouhle, myslíš tím tu s gumovým bubnem?“ skočím mu do řeči.
„Přesně tak,“ potvrdí. „Už od malička jsem musel být u toho, když máma prala prádlo. Říkala, že od té doby, co jsem se naučil chodit, byl jsem jí pořád za zády a chtěl mačkat spínače jako v nějaké videohře. Naštěstí byly dost vysoko, takže mě vždycky jen zvedla a já stisknul START a měl jsem ohromnou radost, že to funguje. Když se zrovna nepralo, tak mě tam táta i vysadil jenom tak, asi abych se nenudil. Až pozdějc mi tedy došlo, že to nejspíš bylo proto, abych si zvykal. No a jednoho krásnýho dne máma zase prala prádlo a táta mě tam zase jakoby nic strčil. Dokonce mě stihnul i svlíknout. Nejdřív jsem myslel, že mě zase vyndají, až budou pračku zapínat, ale najednou ten poklop zavřeli a já byl jako v pasti. Chápeš, nikdy před tím mě tam nezavřeli a teď najednou jo.“ Vojtovy ruce mi z vlasů sklouznou na krk.
„Asi ses hodně bál, co?“ říkám.
„No, pořád jsem to bral jako srandu, že mi jen zamávají a pak mě vyndají. Sice mi zamávali, ale pak najednou začali nastavovat program a dělali, jako bych tam ani nebyl. Jako by prali jen to prádlo. To už jsem měl pořádně nahnáno a zkoušel jsem klepat na sklo, aby si mě všimli. Vůbec jsem si to neuměl představit, jak bych se mohl prát v pračce spolu s prádlem. No a pak to někde uvnitř cvaklo a najednou jsem byl celej mokrej. Naštěstí té vody nebylo tolik, takže se to dalo ustát. Nakonec to tak hrozné nebylo, a když mě tam chtěli vyprat příště, ani jsem se moc nebránil. Postupem času se mi to dokonce začalo líbit a na každé další praní jsem se těšil. No a podobně se k tomu dostal i Pavel, když u nás jednou byli na návštěvě. Akorát že nekoukal do pračky na prádlo, ale na mě. Jakmile mě táta vyndal, strejda tam strčil Pavla a pralo se dál.“ Vojta si oddychne po tak dlouhém proslovu a odmlčí se. Ve mně se ale všechno sevře lítostí nad tím, čím vším si musel projít jako malé dítě. Otočím se a dlouze ho políbím.
„Díky, žes mi to řekl,“ šeptnu. Pak mě něco trkne.
„Myslíš Pavla, co bydlí s tebou?“ zeptám se.
„Jo, tenhle Pavel, naši tátové jsou bratři, čili Pavel je můj bratranec,“ vysvětlí Vojta.
Sice mi to už předevčírem prozradil Michal, když si ze mě s kamarády udělali píchačku, ale ve víru událostí jsem na to už zase zapomněla. Vojtovy ruce mi z ničeho nic sklouznou na hruď a masírují mi prsa. Potěšeně zavrním a přivřu oči.
„Ty, Lucko,“ začne Vojta a jeho hlas zní značně nejistě, „ehmm…tobě se to líbilo, viď? Když jsi byla poprvé s těmi dvěma kluky v pračce,“ souká ze sebe. Něčeho se bojí?
„Mnoo, vlastně jo, líbilo, stejně jako s tebou,“ odpovídám stejně nejistě. Náhle cítím, že se Vojta lehce třese a přenáší se to i na mě. Vyptává se dál.
„A když tě předevčírem ostatní kluci navštívili na pokoji, určitě si tě taky vzali do sendviče, že? To se ti taky líbilo?“
„Do jakého sendviče?“ Asi se nejedná o jídlo.
„No, to je, když jsi mezi nimi a…“ Teď už je vážně nejistý.
Kam tím míří? Snad mi to nechce vyčítat? ‚Líbilo‘ asi není to správné slovo, spíš bych řekla, že jestli existuje nebe, tak jsem v něm byla a ne jednou. Sice to nebylo s Vojtou, ale sex to byl a tak se s tím musí počítat. Nesmíš ho ranit! Ale jestli to má být útok, tak co je nejlepší obrana? Otáčím k němu hlavu a nasazuji výraz „nedráždi hada bosou nohou, nebo už si nezašukáš!“ To ho dostatečně vyleká. Možná až moc.
„Vojto, o co ti jde?“ vyhrknu dřív, než se vzpamatuje. Brzdi! napomíná mě svědomí.
„Já ti to nebudu vyčítat, vím, že jsme si vlastně ještě nic neslíbili a nemám právo si tě uzurpovat jen pro sebe, i když bych moc rád…“ řekne.
„Co bys moc rád?“ ptám se.
„No chtěl bych… Bylo by bezva mít tě jen pro sebe,“ vykoktá a tváří se velmi nejistě. Ale mám pocit, že mi snad čte myšlenky. Ne ty útočné, ale ty předchozí. Taky ho chci mít jen pro sebe, je to můj kluk. Můj kluk! Opakuji si ta slova v duchu a náhle to do sebe začne zapadat. Sice jsem Michalovi a ostatním slíbila, že za nimi občas s Lenkou zajdeme, ale teď je to všechno jinak. Vzadu v hlavě mi ale ještě bliká červený vykřičník. To není všechno, ještě něco má na srdci. Kouká mu to z očí.
„A proč ses tedy ptal, jestli se mi to líbilo s jinými?“ nedávám mu pokoj.
„Ne S jinými,“ klade důraz na předložku, „ale MEZI jinými, chápeš? Prostě bych ti to chtěl dopřát, jestli bys o to měla zájem, to je celý.“ Nejdřív to z něj leze jako z chlupaté deky a pak to na mě takhle vychrlí. V tu chvíli má kunda začne myslet za mě a dožaduje se svých práv. Ale stejně potřebuju víc informací.
„Neříkals před chvilkou, že mě chceš mít jen pro sebe? To se s účastí dalšího kluka jaksi neshoduje,“ namítnu.
„To je pravda a taky jsem říkal, že by to ode mne bylo sobecké, hlavně vůči tobě,“ odpoví. Musím zachovat klid, protože teď se ve mně začíná všechno hádat. Srdce mi šeptá, že chce být jen jeho a on je jen a pouze můj, ale zbytek těla - zejména ta část mezi nohama - zoufale volá po dvojitém protažení obou dírek současně. Do toho se ozývá rozum a říká mi, že jsem Vojtovi vlastně neskonale vděčná, když je kvůli mně ochoten podstoupit takovou oběť a jen kvůli mým potřebám pustit do postele dalšího kluka. Vůbec mi to nemusel nabízet a přece to udělal. A takhle mu to musíš říct! Vojta se pořád třese a přerývavě dýchá, jako by čekal scénu. Ne, v tomhle stavu by mě stejně nevnímal.
„Počkej tu, ani se nehni!“ přikážu mu. Jdu si ke stolu pro ovocný džus a do ruky mu vtisknu naplněnou sklenici. „Tumáš, nalij to do sebe.“ Musím být důrazná, aby pochopil, co po něm chci. Vojta mě beze slova poslechne a vyprázdněnou sklenici odkládá na zem vedle pohovky. Asi chce něco říct, ale já mu tisknu prst na rty.
„Ne, teď nic neříkej,“ zašeptám. Pevně ho obejmu a s hlavou na jeho hrudi poslouchám tlukot splašeného srdce uvnitř. Tluče jen pro tebe. Chvilku to trvá, ale pak se přeci jen uklidňuje. I jeho třes ustupuje, ale když se Vojtovi znovu podívám do tváře, jeho nervozita přetrvává. Sedám si na něj obkročmo, abych měla oči naproti jeho, a chci mu toho tolik říct, ale má touha ho políbit je příliš silná. Přitahuji si jeho hlavu a naše rty se setkávají. Takhle hluboce jsme se snad ještě nelíbali, je to opravdový francouzák, jaký jsem dosud viděla jen ve filmu a Lenka mi musela vysvětlit, co všechno se při něm dělá. Konečně! Už je to zase můj Vojta, pevný v kramflecích a ovládající se. Rozpustile se usmívá. Teď už jsem si jistá, co mu povím a malinko se odtáhnu.
„Vojtíšku, jsem ti vděčná, že jsi ochotný mi tohle dopřát, zatím ti ale neřeknu, jestli do toho znova půjdu. Jedna část by si chtěla užívat sexu a ta druhá by chtěla patřit jen a jen tobě. Takže, jak říkával můj děda, necháme to koňovi, ten má větší hlavu a ono se to nějak semele, ano?“ Není to nic moc, ale víc jsem při tom krásném líbání prostě nevymyslela. Nicméně Vojta vypadá, že se mu ulevilo.
Pomalu se blíží večerka a do klubovny vkročí Marie.
„Tak, děcka, vyčistit zuby a na kutě!“ zavelí.
„Jdeš se mnou dneska za klukama?“ ptá se mě Lenka, když se navlékáme no nočních košil.
„Vojta mi slíbil, že přijde sem, dnes budete s Pavlem sami,“ odpovím.
„Já nejdu za Pavlem, ale na šestku, za Michalem a ostatními,“ řekne.
„Ale to na ně budeš sama, ví to Pavel?“
„Víš, my s Pavlem nemáme takový vztah jako ty s Vojtou. Kdysi jsem někde četla o termínu ‚přátelství s výhodami‘ a přesně to my máme. Já se nechci vázat jen na jednoho kluka, alespoň ne teď a tady. Na to bude ještě dost času po zbytek života. Tady si to chci užít a Pavel mi v tomhle rozumí. A sama tam nebudu, Leona by chtěla jít taky, tak se pro ni zastavím,“ řekne Lenka a potichu se vytratí na chodbu.
Lehám si na postel a hlavou mi víří stovky myšlenek. Napadá mě jediný kluk, kterého by Vojta přibral k našim hrátkám. Představím si, jak bychom si ve třech užívali v nějaké veliké pračce, a mezi nohama pocítím příval horka. Mám nutkání si to udělat aspoň sama rukou, ale radši si to nechám pro Vojtu. Konečně vrznou dveře a dovnitř vklouzne postava v boxerkách. Tma by se tu dala krájet, takže mohu jen doufat, že je to on. Dělám, že spím, aby si mě mohl probudit jako spící princeznu. Nezklame. Na svých rtech cítím dotek těch jeho a otevírám pusu, aby mohl jazykem dovnitř.
„Lucinko…“ šeptá.
„Vojtíšku…“ zavrním v odpověď a ještě v leže rukou šátrám mezi jeho nohama. Ptáka má napůl postaveného, už jen zašeptání jeho jména z mých úst ho vzrušilo. Znamená to totiž, že hodně brzo bude ve mně.
„Zavři oči,“ šeptá. Pak mě bere za druhou ruku a chce, abych si sedla.
Zatímco se zavřenýma očima hnětu jeho ptáka, druhou mě vede někam vedle, kde najednou cítím druhého. Nevím jestli se mám leknout, nebo vzrušit. Prudce otevírám oči a vedle Vojty vidím Pavla. On ho vážně vzal s sebou. Srdce se mi rozbuší a musím se párkrát zhluboka nadechnout. Je to ještě lepší, než jsem doufala. Jako splněný sen. Oba dva je s potěšením začnu mnout a masírovat, a oni krásně tvrdnou. Z prvního mytí si pamatuji, že Pavel ho měl o něco většího, ale teď oběma o dost vyrostly a jsou stejně veliké. To mě těší ještě víc, protože můžu obšťastňovat oba stejně a oni na sebe nebudou žárlit. Oběma políbím špičky ptáků, ale prvního do pusy si beru Vojtu. Pavel trpělivě čeká. Oba ode mne dostanou stejný díl, ale Vojta bude vždycky první. Kouření mi jde čím dál lépe a za chvilku už Vojta pěkně vzdychá a do pusy mi prýští jeho horká šťáva. Labužnicky se olíznu a začínám se věnovat Pavlovi. Stejnou měrou, samozřejmě. I jemu jazykem objíždím žalud, rty mu ho honím a poctivě pak polykám jeho první dávku. Je to jako žhavá láva a táák dobrá.
„No neříkal jsem ti, že je skvělá?“ povídá Vojta.
„Je to znát, že jsou to ségry. Má talent jako Lenka,“ vydechne Pavel.
Pak už se oba ujímají vedení. Vojta mě pokládá zpět na postel a líbá mé rty tak vášnivě, až se třesu nedočkavostí. Přitom mně hladí prsa a prsty mne bradavky. Pavel se usazuje mezi mýma nohama a na kundičce cítím jeho dlaň. Očividně si užívá její hladkou kůži a dává si záležet, aby mi ji hezky promasíroval. Už nějakou tu chvilku teču jako protržená přehrada a Pavlův jazyk se nenechává zahanbit. Když slízne mé šťávy a přejede přes poštěváček, hlasitě vzdychnu, naštěstí jen do Vojtova polibku. Pavlovi to nejspíš zachutná, protože mě lízat nepřestává. Přirážím proti němu celou pánví a brzo se klepu v prvním orgasmu. Vojtova pusa mé vzdechy spolehlivě tlumí. Teď se oba střídají a pro změnu mám v puse Pavlův jazyk a na prsou jeho ruce. Vojta si však místo lízání mé pipky rozsvítí lampičku z nočního stolku a dopodrobna si mě tam prohlíží. Pavlova ústa se na chvilku přestěhují na mé vzrušené bradavky, ale nakonec se usazuje vedle Vojty a zkoumají mne oba. Příjemně to šimrá, když mi jejich prsty rozevírají pysky od sebe a…oni si do mě svítí? To už se musím smát, když ve Vojtově ruce vidím malinké kapesní světýlko. Hihňám se spíš potichu a kluci dělají, jako že to neslyší. Takhle se mi to beztak líbí víc, než v plně obsazené třídě. Asi proto, že vím, co bude následovat.
„Takhle se zdá docela úzká, že jo?“ povídá Vojta.
„Hmm, Lenka jí má už o něco širší, to bude těmi dvěma roky mezi nimi,“ konstatuje Pavel. Pak v sobě ucítím dva prsty.
„Ale divil bys ses, co všechno se do ní vejde,“ řekne Vojta a palcem mi pohladí poštěváček.
„Hezky se stahuje,“ řekne, když mi do podbřišku vystřelí slabé orgasmické bodnutí.
„Asi už by chtěla šukat,“ pronese Pavel jakoby nic. Vojta se přesouvá nade mě a šeptá mi do ucha: „Chceš nás oba?“ Ptákem mě přitom polechtá na pipině. Třesu se slastí, když ho do mě pomalu zasouvá.
„Áánoo, chci vás oba najednou,“ zavrním a objímám ho rukama i nohama. Plynule ve mně jezdí.
„Ale bude to celou noc“ šeptá. Nedochází mi, co tím myslí, ale momentálně je v sobě chci snad napořád. Kdyby to šlo, tak je k sobě připoutám, abychom se už nikdy nemohli rozpojit. Ještě že je ta postel široká, Vojta se se mnou klidně může otočit a já se ocitám na něm. Mého vyšpuleného zadečku okamžitě využívá Pavel a lubrikačním gelem si připravuje mou zadní dírku pro zásun. Vojta mu ještě velkoryse poskytne mou kundičku, aby si mohl mými šťávami smočit ptáka a pak už cítím oba najednou, jak se do mě noří. Až když jsou ve mně úplně celí, začínám si naplno užívat to dvojí vyplnění. Kluci roztouženě mručí a já blaženě sténám do Vojtovy hrudi. Chvilku to trvá, než se sladí do společného rytmu přirážení, ale pak to stojí za to. Vyvrcholení na mě přichází ve vlnách těsně za sebou, mám pocit jednoho nekonečného orgasmu. Je to neskutečně úžasné, být mezi nimi takhle sevřená a – ano, vlastně i bezmocná. Kluci jsou o hlavu větší než já a mezi jejich svalnatými těly jsem jako uvězněná jako v nějakém velikém šukacím stroji. Úplně stejně jako s kluky Kubešovic. Když pak v sobě cítím jejich vyvrcholení, tu horkou záplavu, zmocní se mě ten nejsilnější orgasmus. Asi jsem na chvilku zase ztratila vědomí, ale nevím to jistě. V té tmě kolem nás ani nepoznám, jestli mám zavřené oči. Kluci přestanou jen na chvilku a pak jedou dál. Pavlovy přírazy do mého zadku jsou tak silné, že mě Vojta musí držet za boky, abych z něj nesjížděla. Na chvilku si vzpomenu na Lenku, jestli se ji povedlo zlákat Leonu na noční hrátky, nebo jestli musí všechny čtyři kluky obšťastňovat sama. Nejspíš je právě ve stejné poloze, jako teď já. Akorát bych ještě u večeře ani nedoufala, že její kluk bude pánví nalepený na mém pozadí a ptáka budu mít hluboko v sobě. Jejich trénink je znát, netrvá to dlouho a stříkají do mě znovu. Pavel nade mnou oddychuje čím dál víc, a tak Vojta navrhuje změnu polohy. Pavel si tedy taky lehne na záda, takže ptáky mají těsně vedle sebe a koulema se přímo dotýkají. Je to sice zvláštní, ale když to nevadí jim, tak mně tuplem ne. Nasedám na ně, takže mám každého v jedné dírce. Sice v té tmě musím po hmatu, ale s jejich pomocí se do povede a já se na nich mohu vesele vrtět. Na koníčka už to znám, ale takhle je to přímo božské. Při svém dalším hlasitém vyvrcholení bych se ráda položila na Vojtovu hruď, ale jejich penisy jsou ve mně tak hluboko, že se mohu jen lehce ohnout. Nejde to ani na druhou stranu. Jsem na nich nabodnutá jako motýl na špendlíku. Nemohu ani slézt, protože Vojtovy ruce mě drží pod pažemi kolem hrudi a Pavlovy zase za boky. Oba mě pevně svírají a přitlačují dolů. Ta bezmoc mé vzrušení ještě zvyšuje, až mám celé tělo a zvláště pánev v jednom ohni. Po nějaké době už je to ale přeci jen trochu namáhavé. Jakmile se vzpamatuji z dalšího orgasmu, přestane to být i pohodlné.
„Hele, kluci, chápu, že se vám příjemně leží, ale mě začínají bolet záda, potřebuju si taky lehnout,“ poprosím je. Ještě chvilku mne drží, ale pak mi vyhoví a pokládají mě na postel. Samozřejmě na bok, aby na mě mohli každý z jedné strany. Ještě mi zvednou jednu nohu do vzduchu a rázem jsem zase naplněná. Díky jejich tréninku se zdá, jakoby snad ani nepotřebovali odpočinek, takže teď teprve začíná ten pravý sexuální maraton. Naše poloha je konečně pohodlná pro nás pro všechny a můžeme se hezky vrtět. Ještě že ta postel je tak pevná a nevrže, jinak by nás asi slyšel celý náš zájezd. Úplně stačí naše vzdychání a mé orgasmické výkřiky. Klukům je ve mně očividně moc dobře, stříkají každou chvilku a brzo cítím, jak se jejich sperma tlačí z mých dírek zase ven. Vůbec nevím, jak dlouho tohle spojení držíme, ale občas takhle dokonce i usneme. Stačí se však jen trochu zavrtět ze spaní, kluci se probudí a píchají mě dál, protože penisy ve mně mají pořád tvrdé. Ráda bych se alespoň trochu prospala, ale ležet úplně bez hnutí, napíchnutá na dva ptáky, prostě nelze. Dvakrát mě kluci dokonce sami probudí, když začnou přirážet. Nakonec ale přeci jen celí ulepení a zpocení nadobro usínáme a v této poloze nás ráno probouzí Luisa.

© Laundry Boy
Květen 2018

[Pohrobek]

Pecka.. Musíš psát rychleji...