Čistírna 3 - Den první

[LaundryBoy]

Neděle, 16. srpna.

Už včerejška si balím věci na cestu. Naši mi sdělili, že poslední dva týdny letních prázdnin strávíme v jakémsi vzdělávacím centru pro hygienu. Absolutně nemám ponětí, co se tam bude dít a co tam zrovna já budu dělat, ale prý se to týká mytí, praček a taky tam má být hodně kluků. Jakoby nestačily orgie s Petrem a Martinem v čistírně dětí před dvěma týdny. Jakmile si na to vzpomenu, cítím mezi nohama horko a vlhko. Snad se něco podobného bude dít i tam. Prý je to až někde v Rakousku, na předměstí Vídně. Lenka se vrátila ze soustředění v pátek a pojedeme tam obě dvě. Jakmile jsem se jí svěřila se svým zážitkem s kluky v čistírně a že jsem od té doby pořád vlhká mezi nohama, směje se mi, že jsem nadržená jak stepní koza. Nevím tedy jak je nadržená stepní koza, ale jestli je tak nadržená jako já, tak je to asi dost.
Autobus nám odjíždí v osm, prý abychom tam byli někdy v půl jedenácté. Už při cestě se ségrou nenápadně sondujeme klučičí osazenstvo. Je nás tu celkem třicet, patnáct holek, patnáct kluků, tedy dostatek pro všechny.
Kolem půl jedenácté autobus konečně zastavuje před rozlehlým komplexem moderních budov. Je jich tu několik, jsou propojené prosklenými chodbami a za nimi vidíme cosi jako park a několik sportovních hřišť. Před hlavním vchodem nás slušnou češtinou vítá paní asi tak kolem třicítky a vede nás do recepce. Tam každý z nás dostane kartu se svým jménem a něčím, co vypadá jako rozvrh hodin. K tomu si každého z nás fotí, prý kvůli identifikaci. Na mé kartě stojí:
„Lucie Klásková - 11 let, pokoj č. 9.“
To, že na prvním řádku stojí „10:30 – příjezd a ubytování“ a hned na druhém „12:00 – oběd“, to mi přijde ještě normální, ale co má proboha znamenat „společné mytí ve sprchách“ nebo „večerní/noční tréninkový program“? Nebo ještě níž vidím „ Automatizovaný očistný program v hale D“.
„Do háje, Leni, kam nás to vlastně poslali?“ ptám se vyjeveně ségry a nakukuji do její karty. Má tam skoro to samé a stejně jako já na to civí jako tele na nový vrata. Jen nahoře má napsáno „Lenka Klásková – 14 let, pokoj č. 9.“ Takže budeme bydlet spolu. Dál už není čas něco rozebírat. Vedou nás do obytné části a ukazují nám naše pokoje. Uvnitř se unaveně svalím na první postel, která mi padne pod zadek.
„Hele, ségra, už jsi o tomhle zařízení někdy slyšela?“ otočím se na Lenku.
„Jen něco málo,“ odtuší zasněně a dál studuje svou kartu s programem.
„Od našich? Nebo odjinud? Mluv, sakra!“ ztrácím trpělivost.
„Tak fajn,“ přisedne si Lenka ke mně na postel a ztiší hlas.
„Jestli jsme tam, kde si myslím, že jsme, tak nás čekaj ty nejlepší dva týdny v našem životě.“
„Jak to myslíš?“
„Všimla sis něčeho na Petrovi a Martinovi, když jsi s nimi byla v čistírně?“ zpovídá mě.
„A čeho? Snad jen, že byli k neutahání a docela se uměli otáčet, jakoby se v té pračce narodili,“ vzpomínám zasněně.
„Správně,“ přikývne Lenka a pak pokračuje: „Když se mnou byli v čistírně poprvé, byli to hrozný nemehla, takový ucha puberťácký, nadržený, to ano, ale způsoby žádný, výdrž žádná a to jejich vybavení…“ s povzdechem mávla rukou.
„No počkej, to mluvíš o klucích Kubešovic, Petrovi a Martinovi?“ pořád nechápu.
„No jistě, o kom jsi myslela, že se bavíme? Přesedni si!“
„Proč?“
„Protože si sedíš na vedení,“ uzemní mě tím starým vtipem, kterému se ale pokaždé zasmějem.
„No dobře, tak povídej.“
„Prostě hrozný nemehla, ale pak se změnili. Byli někde pryč, a když se vrátili, byli jako vyměnění. Zkušení, vyvinutí, ale i nekompromisní. Tenkrát mě v té pračce šukali snad dvě hodiny v kuse, a když jsem se jim chtěla na chvilku vysmeknout, za trest mě pak nechávali dlouho pod vodou bez nádechu, ale pořád byli ve mně.“
Celé to poslouchám s otevřenou pusou.
„Přesně to samý dělali i se mnou, když jsem jim chtěla na chvilku uplavat, tak mě znovu chytli, dokonce při otáčkách a drželi mě pod hladinou, napíchnutou mezi sebou. Dokonce si při tom zvládli povídat,“ přitakám. Tentokrát zase ségra nemá slov, než si vzpomene, co vlastně chtěla říct.
„Jo, to jsou celí oni a kde myslíš, že to asi naučili? Vyptávala jsem se jich potom, kde se získali tolik zkušeností a prý byli přímo tady. Takže ségra,“ završí Lenka své vyprávění, „hezky si to tu užij, protože sem se jezdí jen jednou za život!“
„Počkej a říkalas, že byli i vyvinutější, to jim tady zvětšili ptáky nebo co?“
„No nejdřív jsem si myslela, že to je tím, jak byli vzrušení, ale prý pomocí nějakých masáží jim je zvětšili o dobré dva centimetry s tím, že časem ještě povyrostou, dokonce i na šířku,“ vzpomíná Lenka.
„A co tady budeme dělat my?“
„Co by? Něčemu novýmu se tu přiučíme a podle toho, co Petr naznačil, bude tu spousta sexu, takže já si to tu hodlám parádně užít,“ usměje se Lenka a mlčky se začneme zabydlovat. Ve tři čtvrtě na dvanáct se ozve zaklepání na dveře a v nich se objeví mladší paní, asi tak pětadvacetiletá. Není to jako na škole v přírodě, kdy učitelky vtrhnou dovnitř a hned se začnou rozhlížet po našich věcech. Tahle stojí hned za dveřmi a představí se jako Luisa, prý je k nám přidělená jako asistentka. Mám na jazyku spoustu otázek, ale na ty prý bude dost času po obědě při uvítání.
Je vidět, že v kuchyni se personál opravdu snaží, takhle dobrou svíčkovou jsem snad ještě nejedla. Sedíme u dvou dlouhých stolů, kluci a holky zvlášť, ale od klučičího stolu zachytávám zvědavé pohledy.
Po jídle se postaví do čela jídelny starší paní a vyžádá si klid. Konečně se dozvídáme, proč jsme vlastně tady, i když v podstatě se dozvídám to samé, co mi naznačila Lenka.
Po uvítání a proslovu, kdy se spousta z nás následně vyptávala na kde co, se máme seřadit a provádějí nás celým ohromným areálem. Procházíme několika venkovními hřišti i tělocvičnou, ale největší dojem na všechny dělají obrovské haly. Je jich pět, jsou označené písmeny a plné přístrojů, které ani nevíme, k čemu by mohly sloužit. V první hale označené velkým Áčkem jen rozpoznáváme pračky všech možných druhů i velikostí, takže se to trochu podobá čistírně u nás. Na co jsou ty velké, to se ségrou moc dobře víme, ale pak jsou tu i malé, které vypadají, že jsou opravdu jen na prádlo. Někteří však vůbec netuší, co se tu bude dít a v jejich očích vidíme úžas i zděšení. Evidentně se ještě nikdy v pračce nekoupali.
Hala s označením B je některým mnohem sympatičtější. Je plná van, sprchových koutů a umyvadel. I když nás znepokojují kovová vozítka, seřazená u jedné stěny. Vypadají spíš jako klícky, dokonce jsou v nich i popruhy.
Další hala s velikým Céčkem nad vchodem se však nepodobá ničemu, co jsme s Lenkou dosud viděly. Je to rozlehlý komplex všelijakých strojů s kartáči a většinu z nich spojuje široký dopravníkový pás, rovněž vybavený pouty a popruhy. Není těžké si domyslit, k čemu je určený. Stejně tak hala D je nejspíš pro všechny něco úplně nového. Řada přístrojů s lehátky a popruhy budí respekt. Jsem ale docela zvědavá, co se zde bude dít. Dokonce ani veliký tunel v poslední hale s písmenem E nikdo nepoznává. Na podrobnější prohlídku ale není čas, prý ještě dostaneme šanci. Teď je na řadě lékařská prohlídka každého z nás. Vyšetřují nás odděleně, kluky a holky zvlášť. Nejdřív nás píchnou do špičky prstu, aby získali kapku krve. Pak se musíme svléknout a každou posadí do křesla s opěrkami, kam si máme dát nohy, jako u gynekologa. Když doktorka vyšetřuje mě, slyším, jak naší asistentce diktuje údaje o mém těle. Spoustě věcí nerozumím, ale vzrušující je, že se o mé tělo někdo tak zajímá a z doteků prstů v gumových rukavicích tam dole mě příjemně šimrá v zátylku. Pak do mě strčí prsty.
„Panenská blána je protržená, že tys už spala s klukem?“ otočí se ke mně. Já jen kývnu.
A nejen to, to byste koukala, pomyslím si. Naštěstí se neptá na detaily. Strká do mě nějaký nástroj a rozevírá mi pipinu do stran.
„Ale menses jsi ještě neměla?“
Jen zavrtím hlavou.
„Pochva je lehce zduřelá – ona se nám vzrušila,“ usměje se. „Takže můžeme rovnou najet na pokročilý výcvikový program, návštěvy povoleny od zítřka,“ diktuje dál.
„Jaké návštěvy? A proč až od zítřka“ vyhrknu.
„Klučičí návštěvy, ale až budeme mít hotové krevní testy, což bude zítra,“ odtuší doktorka a začne mi prohmatávat můj skoro plochý hrudník.
„Prsa téměř nevyvinutá, v tomhle věku bys je měla mít větší. No, to spravíme,“ otočí se na Luisu: „Nastavíme masáže mechanické i podtlakové,“ ukončí mé vyšetření a já se mohu obléknout. Nakonec dostanu zelený náramek, ten prý mám pořád nosit. Ty masáže, ať už jsou jakékoliv, mě docela znepokojují.
Pomalu se blíží šestá večer a Luisa mě a Lenku naviguje do jídelny na večeři. Pak si máme udělat jen drobnou večerní hygienu v hale s umyvadly, vyčistit zuby a tak podobně, načež nás naženou do vedlejší haly s pračkami. Za celý den jsme se ještě nevykoupali, takže teď nás jen tak v rychlosti seznámí s praním v pračkách. Já se ségrou jsem samozřejmě už nad věcí, ale většina členů celé naší skupiny se tváří docela vyjeveně. Odněkud je dokonce slyšet slabé fňukání. Máme se svléknout úplně do naha a utvořit dvojice u každé pračky. Vypadá to, že každá asistentka si své dvojice drží u sebe, nijak nás mezi sebou nemíchají. Ale prý je to jen dnes. Nenápadně sledujeme dvojice kluků, kteří mají pračky hned naproti těm holčičím, a rudneme, když se některé naše pohledy setkávají. Spolu s Lenkou šplhám do pračky, kterou nám Luisa přiděluje. Je to jedna z těch větších a uvnitř je docela dost místa, takže se pohodlně usadíme na dno. Pohled mi zabloudí na její pipinu. Za poslední půlrok jí docela zarostla tmavými chloupky, i prsa má větší, zatímco já jsem pořád holá a plochá. Než si stihneme cokoliv říct, Luisa zabouchne poklop a na ovládacím panelu nám nastavuje program. Ještě než pračku spustí, za jejími zády vidíme ty naproti nám a nahé kluky v nich. Napadá mě, kolik z nich už má zkušenost z nějaké takovéhle čistírny a taky na co asi myslí, když koukají ven na naše pračky. Nejspíš na to samé, co já. Shora na nás začne pršet voda, dokud nedosáhne někam do půlky bubnu. Pak se s námi buben roztočí a spolu se ségrou si užíváme svůj očistný program. Často se s námi ale zastavuje, i přestávky jsou delší, než jsme zvyklé. Určitě je to ale jen druh pracího programu, možná ho tak nastavili všem pro začátek, protože nevědí, kdo už si koupáním v pračce prošel. Jak se přes sebe s Lenkou převalujeme, občas neodoláme a rukama si navzájem zabloudíme mezi nohy. Lenka mě hladí po mé úplně holé buchtičce a já se jí na oplátku prohrabuji v houštině chloupků. Jsou to ale jen nenápadné sesterské doteky, ani jedna z nás se neodváží dráždit se víc. Stejně tak jí občas přejedu rukou přes prsa a jakoby omylem stisknu, chci poznat, jak jsou měkká či tvrdá, abych věděla, jaká je jednou budu mít já. Jakmile k nám do bubnu přiteče mýdlo a voda začne pěnit, zvenčí už není vůbec nic vidět. Nevím jak dlouho má naše mytí trvat, ale když nás pračka naposledy vymáchá v čisté vodě a Luisa nás pouští ven, hodiny na zdi ukazují tři čtvrtě na devět, takže jsme se praly něco přes hodinu.
V půl desáté má být večerka, takže do té doby máme čas pro sebe. Nejen první praní, ale celý den všechny nějak zmohl, takže se rovnou převlékneme do nočních košil. Fakt je ale ten, že se po celém dnu konečně zase cítím čistá. Spát si mi ale ještě nechce.
„Hele, ségra, myslíš, že mi taky brzo narostou chloupky tam dole?“ ptám se Lenky. Ta chvilku přemýšlí.
„No, mně se začaly objevovat někdy ve dvanácti, takže dlouho už čekat nebudeš,“ odpoví.
„Já už se nemůžu dočkat,“ postesknu si.
„Jo, já se taky nemohla dočkat, ale teď mně tam docela vadí,“ zabručí Lenka.
„Tak proč si je neoholíš? Když už si holíš nohy, tak to můžeš vzít najednou, ne?“
„Zaprvé, nohy jsou rovný, holí se snadnějc. Nechci riskovat, že si uříznu něco, co nechci a za druhé, tady se to taky budeme učit, tak proč bych měla někomu brát tu radost?“ opáčí ségra a otáčí se čelem ke zdi. Za chvilku z její postele slyším jen pravidelné oddechování a i mně se už zavírají oči. Než to definitivně zalomím, dojde mi, že se nemůžu dočkat, co přinesou další dny.

© Laundry Boy
Červen 2017