Čistírna 3 – Den sedmý

[LaundryBoy]

Sobota, 22. srpna

„Tak holky, vstávat! Za chvilku se na vás přijde podívat paní doktorka, tak se ještě nemusíte oblékat,“ budí nás ráno Luisa.
„Doktorka? A co se bude dít?“ vyhrkne Lenka.
„Jen musí zkontrolovat, jak se vaše těla vyvíjejí a podle toho určíme další trénink a procedury,“ odpoví naše vychovatelka. „Jak se vám vůbec líbil ten včerejší trénink s masáží?“ ptá se.
„Bylo to super, stejně jako všechno tady,“ řeknu a nejistě si přejedu rukama přes prsa. Zase jsou kapánek větší a bradavky jakbysmet. „Jak to, že to dneska vůbec nebolí a včera jsem se jich nemohla ani dotknout? Co v té masti vlastně je?“ vyzvídám.
„Je to směs mnoha léčivých látek,“ zamyslí se Luisa, „pokud vím, jsou tam různé enzymy, jako ten z těch reklam v televizi, Q10, pak taky panthenol, různé výtažky z bylin a tak dále. Přesné složení znají asi jen ti, kdo to vyrábějí.“
Ode dveří se ozve klepání a dovnitř vstupuje lékařka v bílém tričku a kalhotách. Není však sama. Za ní jde čtveřice cizích mužů, odhadem tak pětadvacetiletých. Kdo to může být? Jsou taky v bílém, i když ne úplně v tom samém, jako doktorka.
„Dobré ráno,“ usměje se na nás. „Vůbec se nemusíte stydět, tohle jsou budoucí lékaři a získávají zde nové zkušenosti.“ No my určitě, pomyslím si. Včera jsme s klukama píchaly přede všemi a najednou bychom se měly stydět, když ještě ke všemu jsou ti medici vcelku fešáci. Dokonce si s sebou vezou i vyšetřovací křeslo a doktorka vysvětluje: „ Vím, že jste se po včerejšku nestačily ani opláchnout, ale tím se teď vůbec netrapte. Tuhle prohlídku musíme udělat dřív, než cokoliv jiného. Tak která chce jít první?“ rozhlédne se po nás. Chvilku na ně jen tak civíme, nevím jak ségra, ale já jsem rozhodně vzrušená.
„Lenko, pojď první,“ vyzve ji Luisa. Zatímco si Lenka sedá na křeslo s opěrkami pro nohy, mě Luisa odvádí stranou a kolem křesla postaví zástěnu. „Necháme jim trochu soukromí,“ řekne. Jako naschvál, napadne mě. Zrovna jsem se chtěla dívat, co mě čeká. Slyším však jen tlumené hlasy, doktorka i medici se Lenky na něco ptají a ona jim odpovídá. Za půl hodiny je hotovo a doktorka kýve na mě. Lenku zatím Luisa odvádí ven. „Pak tě taky vyzvednu a půjdeš do prádelny,“ loučí se.
Sama své pocity nechápu. Asi bych se měla cítit trapně, nahá před tolika dospěláky, snad bych se měla i bát, ale fakticky jsem vzrušená. Obavy mám taky, ale vím, že mi tu nikdo ubližovat nebude. Tedy alespoň doufám, že nikdo z nich není zubař. Když si sedám na křeslo, v jejich tvářích vidím kromě akademického zájmu i cosi jiného, co ve tváři doktorky chybí. Hledí na mě… chtivě? Hltají mé tělo lačnými pohledy, od zvětšených prsou až po rozevřenou kundičku. Určitě si představují, jaké by to bylo, kdyby se mnou mohli nazí ulehnout na postel a ošukat mě. Sklouznu pohledem na jejich poklopce. No jistě! Usměju se v duchu. Oči mi spočinou na tom, u kterého je stojící péro nejvíc vidět a mrknutím mu dám jasně najevo, že o tom vím. Ať má doma nad čím slintat. Doktorka nic z toho nevidí, anebo dělá, že nevidí a ví své. Studuje cosi v plastových deskách a mně dochází, že je to má složka. Znovu mě vzrušením polévá horko. Skoro ani nevím, co těm čtyřem říká, když si bere čisté gumové rukavice a důkladně si mě tam dole prohlíží. Když pak použije i vyšetřovací zrcátko, nemám daleko k orgasmu. Jenže po ní mě začnou vyšetřovat medici, ti mají mnohem něžnější ruce a doteky. Jakoby mě spíš laskali, než vyšetřovali. Když mi hned ten první poodhrne kůži na klitorisu a celý ho odhalí, za hlasitého vzdychání se udělám.
„Promiňte,“ hlesnu, když se vydýchám.
„To nic, maličká,“ šeptne medik. Oči mu svítí, určitě má radost z toho, že mi jeho prsty udělaly dobře, ale taky má asi strach, jestli mu za to doktorka nevyhubuje.
„Nic se neděje, po dosavadních procedurách máš pohlavní orgány citlivější. Než budeme hotovi, tak asi vyvrcholíš víckrát,“ říká doktorka, „stejně jako tvá sestra.“ No jo, ale Lenku jsem vzdychat neslyšela. Budu se jí na to muset zeptat. Teď se ale soustředím na druhého medika, co mi právě rozevírá kundičku a prohmatává ji hluboko uvnitř. Už jsem zase pěkně nastartovaná, a jakmile se dotkne toho správného místa u podbřišku, mé tělo mne přestane poslouchat a vyvrcholím podruhé. Medik trpělivě čeká, až stahy mé kundičky ustanou a teprve pak ten prst ze mě vytahuje. Znovu se mu omlouvám a znovu mi říkají, že je to dobré, že se nemám zač stydět.
„Kdybychom nechtěli, abys vyvrcholila, tak bychom to tak zařídili,“ usměje se paní doktorka.
„To se dá?“ podivím se.
„No ano, sem a sem,“ ukazuje mi dvě místa těsně nad mou štěrbinkou,“ se píchnou injekce s umrtvovacím roztokem a neucítila bys vůbec nic.“ Až je mi z té představy mdlo, vidět, že se mi tam dole někdo vrtá a přitom nic necítit. Je to přeci ták příjemné, zvláště když si pomáhají, jeden mi rozevře štěrbinu, druhý do mě zavádí zrcátko a oba uvnitř mě cosi zkoumají. Další jsou na řadě má prsa. Mám si stoupnout a ruce sepnout za hlavou. Nejdřív mi je důkladně prohmatá doktorka a ukazuje ostatním, jak si mají správně dát prsty přes sebe, aby cítili to, co mají cítit. Až je mi horko z toho, jak je to příjemné. Je to už sice bez orgasmu, ale dělá mi to moc dobře. Občas trochu víc přitlačí a ptají se, jestli mne to nebolí. Jen vrtím hlavou a vychutnávám si jejich doteky. Pořád si představuji, jaké by to bylo mít obě prsa v dlaních jednoho z nich a přitom na něm sedět a vrtět se na jeho tvrdém penisu. Ale všichni se chovají profesionálně, jaká smůla.
Nakonec si mám sednout na postel do tureckého sedu a cítím několikero prstů, jak mi jeden po druhém jezdí po páteři, od krku až na kostrč. Samou slastí předu jako kotě. Tohle budu muset naučit Vojtu.
„Tak a jsme hotovi. Viď, že to ani nebolelo?“ pronese doktorka.
„Já si nestěžuju,“ pípnu nesměle. Pořád se mi nechce moc přiznávat, že takovouhle prohlídku bych mohla mít obden. Dokud Luisa nepřijde, nechávají mě sedět na posteli a něco si v kroužku povídají. Slyším jen útržky vět, jako „poševní stěny dobře zvlhčené“, „svalstvo abnormálně vyvinuté“, „ňadra vyvinutá úměrně intenzitě tréninku“ a taky „páteř rovná“ a ještě spoustu cizích termínů, jako „lordóza a kyfóza“ a to už mi přijde skoro jako nadávky nebo názvy nějakých strašných nemocí.
Luisa mě pak nahou odvádí do prádelny, kde mě beze všech okolků strká do první volné pračky. Zrovna do jedné z těch největších. V té sousední už se máchá Lenka a spolu s ní je tam i Pavel.
„A kde je Vojta?“ ptám se.
„Taky sem dorazí. Hned jak tu bude, pošlu ho k tobě, ano?“ uklidňuje mne. „Dám ti tam hodně vody, tak šetři dechem,“ radí mi a zavírá poklop. Čekám, že začne nastavovat jak mě má pračka prát, ale místo toho se dívá ke vchodu. Srdce mi poskočí. Že by to Vojta stihnul? Luisa otevírá mou pračku a mluví směrem ke dveřím:
„Už jsme se bály, že to nestihnete, tady Lucka se tě nemůže dočkat.“ V mém zorném poli se objeví Vojtův zářící úsměv. Rozzářím se taky a couvám, aby mohl za mnou. S neskonalou radostí ho objímám a přes jeho rameno vděčně kývnu na Luisu.
„Tak, moje hrdličky, pořádně se nadechněte,“ pronese a zavírá nás uvnitř.
„Co tím myslela?“ zarazí se Vojta.
„Bude tu hodně vody,“ řeknu a tisknu se k němu. Luisa nežertuje, jakmile to v pračce cvakne, hladina vody stoupá a zastavuje se vysoko nad půlkou bubnu. To už s Vojtou musíme šlapat vodu, abychom se udrželi na hladině. Tekuté mýdlo, které přitéká vzápětí, ji ještě trochu zvedne, takže vzduchu je tam s bídou na délku paže. Venku ještě zahlédnu Luisu i Marii. Obě si sem vzaly kafe a pozorně nás sledují. Když se buben roztáčí, vlna vody mne od Vojty odtrhne a unáší kamsi ke dnu. Pračce je úplně jedno, že jsem nadržená a že Vojtův penis potřebuji jako sůl. Otáčky jsou nekonečné. Sice Vojtu sem tam potkám, ale prostě není šance, že bychom se spojili. Alespoň se snažím vymýt si kundičku, jak jsem to chtěla už včera večer, ale samou únavou jsem to nezvládla. Úplně cítím, jak ze mě všechen pot a prach odplouvá pryč a konečně se zas mohu cítit čistá. V téhle čisté pipince bude Vojtovi určitě líp, než v té ulepené kundě ze včerejška. Tedy, pokud dostaneme šanci se obejmout. Luisa asi nastavila otáčky na co nejdelší intervaly, takže první pauza bude asi tak po třiceti minutách a možná dokonce až po půl hodině. Na to čekat nehodlám. Rozpřahuji do široka ruce i nohy a čekám, na vzájemný dotek. Nejdřív cítím na pravém chodidle cosi měkkého, nejspíš půlky Vojtova zadku, ale po dvou třech otáčkách se už do sebe zaklesneme lokty a už nám nic nemůže zabránit, abychom se k sobě přitiskli těmi správnými stranami našich těl. Jeho ztopořený pták je sevřený našimi břichy. Zdá se mi, že ho má zase o něco většího. Jen se ho bojím dotknout, aby nás voda zase nerozdělila. Při těch neustávajících otáčkách by to nebyl problém. Vojta mne chytá za zadek a neomylně mne navádí k zásunu. Ááh, konečně! Mezi mé pysky se začíná nořit cosi obrovského, až se mi nechce věřit, že je to jeho. Má rozžhavená kundička ho však přijímá s vděkem a vášní, kterou jsem snad dosud nezažila. Při tom včerejším tréninku se stalo něco, co si zatím nedovedu vysvětlit. Teď ať si pračka s námi dělá, co chce, objímáme se tak pevně, že by i člověku dalo dost práce nás oddělit, navíc když ho mám hluboko v břiše a jeho žalud jakoby se ještě zvětšoval. Při prvním orgasmu jdou na mě zase mdloby a kundička jakoby myslela sama za sebe. Vojtovy výstřiky do mého nitra způsobují, že se mé svaly tam dole několikrát silně stáhnou a pevně drží jeho zvětšený žalud na tom správném místě, dokud z něj nevysajou poslední kapku. Vojta jen vyvaluje oči a třese se orgastickou křečí. Celé to trvá nekonečně dlouho a já si jen přeji, aby to už nikdy nepřestalo. Nakonec celé naše vyvrcholení přeci jen polevuje a Vojta se ve mně zase může pohybovat. Pak teprve si všímáme, že se pračka zastavila. Zrovna odtéká první várka vody.
„Co to s námi udělali?“ ptá se vyjeveně Vojta.
„To nevím, ale je to úžasný. To asi ten včerejší trénink,“ hlesnu.
„Nikdy v životě bych neřekl, že zažiju takovouhle slast,“ zachraptí Vojta a pomalu ho ze mě vytahuje.
„Né, nevytahuj ho, zůstaň ve mně,“ škemrám.
„Jen se chci podívat, dokud jsme na suchu,“ řekne a oči má upřené dolů. Každým milimetrem své pochvy cítím, jak se jeho žalud prodírá ven a sama jsem už taky zvědavá, jak se mu zvětšil. Konečně to mlaskne a je celý venku, zatímco má kundička se celá stáhne a vypadá, jakoby v ní nikdy nic nebylo. Je krásně pružná, jen z ní vyvěrá Vojtova šťáva jako ze studánky.
„No to mě poser,“ ujede Vojtovi, když spatří svou chloubu. Celý jeho pták má dobré čtyři centimetry v průměru a na délku by mi ani nestačily dlaně, kdybych ho chtěla do nich sevřít. Ale ten žalud! Na každé straně mu přesahuje ještě o dobrých půl centimetru, přímo dokonalý nástroj k tomu, abych ho v sobě mohla sevřít a on nemohl ven! Na jeho obdivování však nemáme moc času. Vody znovu přibývá, a jestli nechceme zase půl cyklu jen proplavat, musíme se pevně spojit. Stíháme to s odřenýma ušima. Nasedám na něj už se zadkem pod vodou a pro jistotu pomaleji, kdybych pro něj náhodou byla příliš úzká. A taky si chci naplno užít ten zásun. Nohama ho objímám už za plných otáček a pevně se k němu tisknu, jen vrtím pánví, abych ho ještě více vzrušila. Terka nám včera říkala, že orgasmus nemusí nutně přijít na oba zároveň, ale už se zapomněla zmínit, že nám nějak upraví pohlaví k tomu, abychom mohly kluky doslova vyždímat. Cítím, jak se to blíží, začíná to lechtáním v podbřišku a stoupá to až někam k žaludku. Pak to jakoby exploduje a já mám před očima hvězdičky. Teď! Teď je přesně ten okamžik, který nesmí nikdy přestat! Říkám si. A ono to dlouho nepřestává. Cítím, jak se svaly v mé kundičce svírají a stahují, chtějí k sobě, ale v tom jim brání cosi dlouhého a tlustého, co tam dosud jezdilo jako píst. Teď to však sevřely mezi sebe a utěsnily tak pevně a v takové pozici, že se to nemůže ani hnout a jen to pravidelnými stahy masírují. Horko, které se mi rozlévá do celého břicha, je nepopsatelné. S každou jeho vlnou je můj orgasmus silnější a intenzivnější. Jen matně si uvědomuji, kde vlastně jsem a že musím mít pusu zavřenou. Jinak se vznáším kdesi v hlubinách vesmíru, s rukama i nohama rozhozenýma do všech stran. Pak vše utichá a už nevnímám nic. Do reality mě vrací proplesknutí. Ležím na lavici a nade mnou se sklání Luisa s Marií. Vojta sedí vedle jako hromádka neštěstí.
„Díkybohu, už jsme se bály, že se neprobereš. Hrozně jsi nás vylekala,“ uleví si Luisa. „Co se tam uvnitř vlastně stalo?“
„Já…nevím,“ vykoktám, „nejdřív to bylo krásný, milovali jsme se, Vojta byl ve mně…“
„No a pak?“ vyzvídá Luisa.
„Pak už nic nevím, až vy jste mě vzbudili. Kolik je hodin, už jsme vypraní?“ vydechnu.
„Pak se stalo to, že ses mě pustila a bylas podezřele dlouho pod vodou. Asi deset minut. Hrozně jsem se lekl, že se topíš a zpanikařil jsem. Tak jsem zabouchal na sklo, aby nás pustili ven,“ řekne Vojta.
„Přestala jsem dýchat?“
„Myslím, že ne, stačila facka a probrala ses,“ odpoví mi Luisa. Ještě jedna otázka mi vrtá v hlavě.
„Já ale myslela, že pračka nejde jen tak zastavit a otevřít, tak jste nám to říkaly.“ Marie se zasměje.
„Jistě, že to jde. Každý stroj musí být vybaven nouzovým vypínačem, jinak by to ani nešlo. Nebyl by ani na praní prádla, natož na praní dětí. Spíš si to ale necháváme pro sebe a vám říkáme, že si musíte projít celým pracím cyklem, abyste si nevymýšleli, že už chcete ven,“ řekne.
„A taky bychom rády, kdybyste si tuhle informaci nechali pro sebe,“ přidá se Marie.
„Tak dobře, už jsem to zase zapomněla,“ uklidním je. Luisa se otočí na Vojtu s tou samou otázkou.
„Kdo, já?“ Ptá se s připitomělým úsměvem. „Vůbec jsem neposlouchal, o čem mluvíte.“ Ale všem je jasné, že tím ukazuje, že bude držet jazyk za zuby.
Na další prací program už je pozdě, pomalu se blíží čas oběda, tak si vyprosíme fén na vlasy a přesouváme se na měkké sedací bobíky. Nedám jinak, než že začnu a vyfoukávám Vojtovu blonďatou hřívu, sahající mu až na ramena. Přitom mu jemně přejedu prstem po páteři. Asi to neumím tak dobře, jako ti medici z dnešního rána, ale jasně vidím, jak Vojtovi naskakuje husina a ježí se mu chloupky na pažích. Až se celý rozechvěje.
„Líbí?“ šeptnu mu do ucha. Jen tiše zavrní, otáčí ke mně hlavu a políbí mě.
„To ses naučila ráno?“ ptá se.
„Jo, takhle mě vyšetřovali, jestli nemám křivou páteř,“ odpovím a jedu mu prsty až na zátylek. „Budeš mi to taky dělat?“ žadoním.
„Mám ti vyšetřovat páteř?“ zasměje se.
„No hlavně hladit, ale lékařské vyšetření při tom můžeš předstírat,“ zabroukám a přitisknu se k němu. Chci, aby na zádech cítil má ňadra, tak ho ještě objímám rukama a pro jistotu ho na hrudi jemně škrabkám nehty. Vojta vrní ještě víc a zaklání hlavu, aby byl blíž té mé.
„Vždyť už jsem suchý,“ vykvikne najednou a narovná se. „Jsi na řadě.“
Fénování mých vlasů trvá déle a Vojta si to jaksepatří vychutnává. Nevím, jestli je mi horko od fénu, nebo od jeho prstů na mé páteři. Luisa mu pak vtiskne do ruky kartáč na vlasy, takže za čtvrt hodinky je mám jako zlatavý vodopád. Vojta mi je pak přehodí dopředu a hladí mi záda přesně tak, jak jsem ho to naučila. Jeho horké ruce mě skoro přivádějí k šílenství, zvláště když mě obejme a do dlaní vezme má prsa. To už začínám tiše vzdychat a vrnět jako předtím on a nad zadkem cítím jeho tvrdou erekci. Tomu se nedá odolat. Ohlédnu se po vychovatelkách, a když vidím, že o nás ztratily zájem a tlachají spolu, pomalinku se zvednu a otáčím se k Vojtovi. Přímo nad jeho tvrdého ptáka. Snad ještě včera bych potřebovala minimálně čtvrt hodiny intenzivního dráždění, aby mi kundička dostatečně zvlhla, roztáhla se a mohla jeho velikost pojmout do sebe. Teď jakoby to šlo samo. Pomalu do mě vklouzává a já ho opět cítím každým milimetrem svého pohlaví. Je to až k zbláznění krásné, dráždivé. Navíc s tím vědomím, že bychom to asi dělat neměli, když ani ne za deset minut máme jít na oběd. Vojtovy ruce jsou neomylně usazeny na mém poprsí a něžně ho hnětou.
„Už jsem ti říkal, jak je máš nádherný?“ zachraptí. Nevím, jestli čeká nějakou odpověď, ale já pro něj momentálně beztak žádnou nemám. Jasně mi to dokázal i beze slov. Pomalu ve mně vzrůstá to pnutí, které neomylně následuje první orgasmus. Přirážím svou pánví proti Vojtovi, jezdím na něm jako na koni a hekám do rytmu. Nikdy v životě jsem na koni nejela, ale teď mám pocit, že by mi to z fleku šlo samo od sebe. Blíží se to. Až mi z toho mravenčí v prstech u nohou. Vojta to neomylně rozpoznává a přitiskne své rty na mé, aby mě alespoň trochu ztlumil. Marně. V okamžiku, kdy mé tělo pohltí lavina orgasmu, zvládám ho jen pevně obejmout a vrazit si do pusy klouby na svém zápěstí. To ovšem Vojta nevidí. Lehce mne na sobě zvedá a zase pouští, jako bych byla jen návlek pro jeho penis. To mé vyvrcholení samozřejmě prodlužuje a do toho do mne prýští jeho horká šťáva, kterou by mě býval mohl oplodnit, kdyby bylo co. Díky bohu za tu antikoncepční injekci. Stahy mé kundičky nepřestávají a najednou cítím, jak se uvnitř mě jeho žalud začíná zvětšovat. A je to tady! Teď nás nerozdělí ani Luisa s Marií. Schválně si jen tak ze zvědavosti zmáčknu břicho v místech, kde ve mně nejspíš zaseknul. Je tam. Jasně znatelná boule, která mi tam jezdí v rytmu našich přírazů.
„Cítíš to taky?“ ukazuji Vojtovi, kam má sáhnout.
„A jo,“ zasměje se a dál ve mně jezdí jako promazaný píst. Vůbec nevím, kdy se mu vlastně zase zmenší, protože ostatní už vylézají z praček, suší se a oblékají.
„Tak co, vy dva?“ otáčí se k nám Luisa, „vy nemáte hlad? Nebojte, užijete si zase večer.“
Momentálně jsem zase v transu, takže mě Vojta i za pomoci obou vychovatelek musí zvednout. Jde to pomalu, protože má kundička ho svírá opravdu pevně a navíc se mi vůbec nechce z něj slézat. Pak to mlaskne a je ze mě venku. Cítím v sobě nepříjemnou prázdnotu. I Luisa s Marií ohromeně koukají na jeho nalitý žalud.
„Tohle jsem tedy ještě nikdy neviděla, ne u takhle mladýho kluka,“ pronese Luisa. Vojta ještě několikrát vystříkne do prázdna a pak se jeho pták zase vrací do normální velikosti. Avšak i v měkkém stavu mu občas trochu sperma vyteče. Ale i ze mě tečou neustále mé šťávy, smíšené s jeho.
„Takhle na oběd nemůžete, nechávali byste pod sebou loužičky,“ řekne Tereza, která se taky přišla podívat na Vojtovo mužství. Jako kdyby to čekala, protože v ruce drží cosi bílého se zelenými pruhy, zabaleného v igelitu. Ukazuje se, že jsou to plíny, o něco větší, než pro kojence, ale i tak jsou na nich srdíčka a medvídci. Oba jen nevěřícně koukáme.
„To nemyslíte vážně, tohle nosit nebudu,“ zavrtí hlavou Vojta. Jeho penis jako v odpověď vypustí další čůrek sperma. Kolem nás už se vytvořil hlouček kluků i holek a skoro všichni se nám posmívají.
„Nebudeme o tom diskutovat,“ rozhodne Tereza a než stihneme cokoliv udělat, několik párů rukou nás pevně drží ve stoje a potupně musíme podstoupit navlečení plen. Tereza je ještě zajistí nějakým mechanismem, aby nešly sundat.
„Tak, ani to nebolelo, že?“ řekne a zálibně si nás prohlíží. Smích okolostojících dostupuje vrcholu, zvlášť když při oblékání zjišťujeme, že přes ty prokleté pleny nejdou přetáhnout šortky ani kalhoty. Jakoby toho ponížení nebylo dost. Chtě nechtě jdeme jen v tričkách a plínách s ostatními na oběd. Studem jsem rudá až za ušima a nemám daleko k tomu, abych nezačala pofňukávat. Vojta na tom asi není o moc lépe. Radši se na něj nedívám, protože mi ho je taky líto. Takovéhle ponížení jsem snad ještě nezažila. Plína je krajně nepohodlná a při každém kroku nepříjemně šustí. Vojta si ji ještě za chůze zkouší sundat, ale marná snaha. Tyhle plíny jsou očividně snímatelné nějakým speciálním postupem, který znají jen vychovatelky. Když si v jídelně sedám ke stolu, nepříjemně to v nich studí a čvachtá, jak ze mě pořád vytéká vojtovo semeno s mými šťávami. Má kundička asi ještě nezaregistrovala, že je vlastně prázdná. I Vojta se na židli pořád vrtí. Plíny asi nejsou tak absorpční, jak nám pořád omílají v reklamách. Dnes mi oběd nějak nechutná, asi proto, že se na mě všichni dívají. Sice se už nesmějí, ale ani na jejich soucitné pohledy nejsem zvědavá. Čím jsme si vlastně zasloužili takové zesměšnění? Když nechtěli, abychom se pomilovali, tak nás měli dát každého do jiné pračky a ne nás pak takřka násilím oddělovat. A proč nás vlastně takhle upravovali? Ostatní sice nic podobného neříkali, ale nechce se mi moc věřit tomu, že zrovna já s Vojtou bychom byli něco extra. Doufám, že mi to některá z vychovatelek ještě vysvětlí.
Během hodinové pauzy na oběd jen v posteli přemýšlím, jak se budu se všemi těmi změnami vyrovnávat. Ještě jsem si ani nezvykla, že mi o dobré tři roky dřív narostly prsa a teď tohle. Ani se tam dole přes tu protivnou plínu nemůžu sama prozkoumat. Alespoň si mohu prohmatávat prsa a představuji si, že jsem zase na lékařském vyšetření, kde mi je zkoumají cizí lidé. Samozřejmě mne to zase vzruší a teď už myslím jen na Vojtu a jeho ruce, ústa, ptáka i zbytek jeho těla. Copak já, změny v mém pohlaví snad nebudou tak zjevné, ale Vojta jednou s těmi svými bude mít dost velký problém. Těžko najde jinou partnerku, která bude schopná pojmout ho do sebe celého. Sakra, nad čím to uvažuju? Já jsem přeci jeho partnerka a on můj partner, jsme si prostě souzeni. Pak mi dochází, jak velikou jsem udělala chybu, že jsem se do něj zabouchla. Před sebou máme už jen týden a pak je docela možné, že se dost dlouho neuvidíme, možná i několik let. Pokud žije příliš daleko od nás, tak těžko za mnou bude moci jezdit, nebo já za ním, kdykoliv si vzpomeneme. Samozřejmě, budeme si moci volat i psát, Géčkem nebo třeba tím předpotopním Skypem či ICQ, ale jeho horkou a pevnou náruč mi to nenahradí. Náhle mě z toho všeho přepadá smutek a skoro proti své vůli začínám tiše fňukat. Abych nevzbudila Lenku, zabořím pusu do polštáře a ještě si ho obalím kolem hlavy, kdyby mě chtěl někdo rušit. Marně. Lenka nejspíš taky nespí a náhle cítím její ruku na rameni.
„Co je, ségra? Však oni ti tu plínu zase sundají. Zítra už o tom nikdo nebude vědět, uvidíš,“ slyším nad sebou její hlas, ztlumený polštářem na mých uších. Nemůžu si to nechat pro sebe, zvlášť když si myslí, že brečím kvůli té pitomé plíně, která pořád nepříjemně šustí, když se otáčím.
„Ta plína mi starosti nedělá,“ vzlyknu. „Já… já jsem udělala něco, co jsem asi neměla.“ Lenka na mě jen tázavě kouká.
„Já jsem se do něj zamilovala a teď…“ můj pláč vytryskne naplno, „ještě…ještě poslední týden a pak už ho možná nikdy neuvidím…“
„A jéje…“ pronese Lenka a je vidět, že mě naplno chápe.
„Co…co když…bydlí někde moc daleko?“ štkám zoufale a nemohu to zastavit.
„A ptala ses ho vůbec, kde bydlí?“ řekne ségra. No jo vlastně. Překvapeně na ní pohlédnu. Snad ještě není všem nadějím konec. Lenka se odhodlaně zvedá a hasí si to ke dveřím.
„Kam jdeš?“ ptám se.
„Tohle se musí vyřešit hned, nehodlám tě tu celý týden zbytečně utěšovat, když by se ukázalo, že třeba bydlí ve vedlejším baráku, „ řekne Lenka a mizí na chodbě. Ve vedlejším domě Vojta určitě nebydlí, ale pořád je tu šance, že není z nějaké Horní Dolní na druhém konci republiky. Naděje zahořela, jak řekl Gandalf, když vzplály Gondorské majáky. Za chvilku opět vrznou dveře a v nich se objeví Lenka s Pavlem a za nimi…
„Vojto!“ Šťastně mu skáču do náruče, až se zapotácí.
„Co blázníš, stalo se něco?“ otírá mi slzy a sedá si na postel. Blaženě se k němu stulím a konečně se cítím zase šťastná. Lenka s Pavlem zatím zalezou pod peřinu a něco si tam šeptají.
„Lucko, doufám, že se ho konečně zeptáš,“ ozve se odtamtud sestřin hlas. Vojta mě bere za bradu a zvedá mi hlavu, aby mi viděl do očí.
„Na co se máš zeptat?“
„Víš, mám hrozný strach, že za týden se budeme muset rozloučit a nikdy už se neuvidíme a…“
„…a měla z toho hysterák,“ doplní mě Lenka zpod peřiny. Nevrle se tam ohlédnu.
„No a bojím se, jestli nejsi odněkud z druhého konce republiky, z Moravy nebo tak. Prosím tě, řekni, že bydlíš někde blízko Prahy, Vojto, já…já o tebe nechci přijít…nepřežila bych to.“ Už zase začínám nabírat. Vojta se usměje.
„Copak mluvím moravsky nebo ostravsky, blázínku? Bydlím na Proseku, od narození.“
Cože?
„No počkej, ale to je od Chodova půl hodiny metrem…?“ vydechnu.
„No jak kdy, ale v podstatě ano, bydlíme ve stejném městě,“ utěšuje mne. Přesně takovouhle útěchu jsem potřebovala. Tentokrát jsou to jiné slzy, než před chvílí. Tyhle nechávám klidně kanout a s hřejivým uspokojením se Vojtovi tisknu na holou hruď.
„Díky bohu, díky bohu,“ mumlám, ačkoliv jsem totální neznaboh. Ale po dnešku asi začnu v něco věřit. V cokoliv. Možná i v osud. Vojta mě hladí po vlasech a já z pláče přecházím na tiché předení. Ozývá se zaklepání a do dveří vstupuje Luisa s Marií. Je čas na další trénink na mlýnském kole.
„Copak, že tak záříš, Lucko?“ diví se naše vychovatelka. Sice jí do toho nic není a po dnešku už nemám chuť jí cokoliv svěřovat, ale Lenka je jako vždy ukecaná.
„Ále, právě zjistila, že je zamilovaná,“ utrousí. Mám chuť jí nějak zpražit.
„Ne, tys to právě zjistila. Já to vím už asi tři dni,“ zasyčím.
Všechny nás vedou do haly s dráždícími stroji a mlýnskými koly v nádržích. Jen mě a Vojtu si Luisa bere stranou.
„Už vám sundám ty plíny,“ řekne. Poslušně si lehám na stůl, ráda, že se té prokleté věci konečně zbavím. Cítím se jako kojenec, kterého je třeba přebalit. Ležím tam všem na očích s roztaženýma nohama a Luisa mne pipinu i zadek otírá ubrousky.
„Máš ji pěkně upatlanou, budeš muset ještě na chvilku do pračky,“ povídá a plínu i ubrousky hází do koše. Pak stejnou proceduru provádí i s Vojtou. I on jen leží a nechává se otírat. Jeho plína je promočená ještě víc, než ta moje a ve spermatu se mu koupe celý pták.
„No, takže vás musíme vyprat oba, takhle na trénink nemůžete jít. Snad bude stačit jeden půlhodinový cyklus,“ pronese věcně, jakoby se jednalo jen o špinavé prádlo.
Tentokrát nás dávají do menších praček odděleně, asi abychom si zase nezačali užívat v nevhodnou dobu. V bubnu musím být schoulená, místa je tu jak v hodinkách. Program je to opravdu rychlý, voda se mi vyměňuje jen jednou, aby ze mě spláchla mycí gel. Když mám očistu konečně za sebou, Luisa mě i Vojtu vede zpět do „hekárny,“ jejíž přezdívka se nezapře. Ozývá se odtud směsice holčičích vzdechů. Na mlýnských kolech jsou teď první kluci a holky jsou připoutány na dráždících lehátkách. Vojtu si přebírá Marie a Luisa mne vede k mému lehátku na konci. Jak jdeme kolem ostatních holek, všímám si, že tréninkový program dostoupil vrcholu. Do všech holčičích kundiček i análních otvorů s železnou pravidelností vjíždějí robertky jako do másla. Každý je jinak veliký, podle věku a tělesných proporcí jednotlivé holky. Desetiletou Kristýnku uspokojuje vibrátor ani ne dva centimetry široký, zatímco do mé sestry vjíždí jako píst skoro čtyři čísla tlusté dildo. Přitom obě mají ve tvářích neskutečnou slast a hlasitě sténají. Kristýnka má ještě k tomu na hrudi dva přísavkové zvony, vyplněné jejími naběhlými prsy. Vím, že se jí pak zase zmenší, ale teď se zdají až nepřirozeně veliké v poměru s jejím drobným tělíčkem. Na displeji, který ukazuje počet orgasmů, svítí veliká dvacítka. Páni! Dvacet orgasmů během půl hodiny, to bude mazec! Ale vzhledem k tomu, jak mě praní před chvilkou nabudilo, tak se na to docela i těším. Na lehátko vyskakuji tak rychle, že druhou stranou zase málem spadnu a nedočkavě rozevírám nohy. Luisa se mi směje a připíná mi ruce i nohy do popruhů. Když mi konečně obalí hlavu elektrodami a na okraje rozevřených otvorů mi přiloží vibrátory, nevydržím to a udělám se poprvé, aniž by se mne dotkla.
„No to se podívejme,“ řekne, když se na mém monitoru rozsvítí jednička. „Ty jsi mi ale nadržená.“
„A co nástavce na prsa, ty už nedostanu?“ ptám se.
„Kdepak, ty už máš vyvinutá akorát, víc už ti musí dorůst samy, až budeš starší,“ odpovídá Luisa.
Konečně se šukací stroj dává do pohybu a já konečně dostávám svůj denní příděl slasti. Nejdřív jsou přírazy pomalé, jakoby mne ten stroj chtěl nejdřív vzrušit, což vůbec není potřeba. Netrvá však dlouho a jejich rychlost stoupá, skoro dva přírazy za vteřinu a vlny orgasmů mě vynášejí vysoko do sedmého nebe. Mé hekání a vzdechy se přidávají k ostatním a ztrácejí se ve všeobecném povyku. Náhle cítím, jak se má kundička snaží sevřít vibrátor v sobě, stejně jako Vojtova ptáka, ale teď to má marné. Jeho špička je pořád stejná a navíc z ní prýští lubrikant, takže ve mně klouže pořád stejnou rychlostí a masíruje mi to nejcitlivější místo na břišní straně. Díky tomu je brzy na mém monitoru také dvacítka. Je to neuvěřitelné, jak se mé tělo stalo výkonné a odolné proti únavě. Mám pocit, že bych tu mohla ležet celý den i noc a pořád bych neměla dost. Asi tak po hodině se přírazy mění. Kundičku i zadek mi teď šukají na střídačku a pořád cítím každý zásun. Orgasmus mám teď spíše trvalý a čísla na monitoru naskakují rychle za sebou, zvlášť když mi Luisa na poštěváček připne další vibrující nástavec.
Jako vždy, když si začínám přát, aby to nikdy neskončilo, je na čase, aby to skončilo. Ukazatel počtu orgasmů dosahuje čísla 60 a Luisa stroj vypíná. Pak ze mě oba vibrátory vyndává, uvolňuje mi ztuhlé končetiny z popruhů a jde se věnovat Lence. Ani ta není moc unavená a je vidět, že by klidně mohla pokračovat.
„Však se nebojte, pro dnešek ještě není konec, teď jdete na nácvik zadržení dechu na mlýnské kolo,“ krotí nás Luisa. Je nám jasné, že nežertuje. U mlýnského kola střídáme kluky, kteří už mají výcvik za sebou. Nacházím v jejich houfu Vojtu a chytám ho za ruku.
„Tak jaké to bylo?“ vyzvídám.
„Mnohem náročnější, dávej pozor, jak dýcháš,“ šeptne Vojta a odchází k lehátkům.
Nádrže s mlýnskými koly jsou teď vypuštěné a asistentky nás na ně upoutávají hromadně, takže každé je námi ozdobené jako vánoční stromeček. Lenka je připoutaná hned vedle mě. Přitom každé z nás do kundičky zasunou menšího robertka. Tereza nám vysvětluje, jak to bude probíhat.
„Kolo se s vámi bude pořád točit a vy si musíte správně načasovat, kdy zadržíte dech. Nejdřív budou otáčky rychlejší, takže každá budete pod vodou asi deset sekund. Pak zpomalíme a pobyt dole se prodlouží na dvacet až třicet sekund. A aby to nebylo tak jednoduché, pod vodou se vám vždycky spustí dráždící vibrátor.“ Takže v tomhle to bude náročnější. Jedna věc je být připoutaná pod vodou a úplně jiná věc je, když pod tou vodou ještě budu mít v kundě něco, co vibruje. Přemýšlím, že bych si měla nechat narůst žábry. Kolo se roztáčí a Tereza do nádrže pouští vodu. Hladina stoupá rychle a brzo se u dna noříme do vody. Nejdřív jen břichem a pusou, ale stačí nějakých deset otáček a nádrž je plná. Jakmile se pod hladinu dostanou naše pipinky, vibrátory se rozbzučí a nutí nás to zase vzdychat. Na to ale moc času není, protože hned za pipkou jde pod vodu i hlava a to už musíme šetřit dechem. Ovšem jakmile si na ten rytmus navykneme, je vidět, že se každá z nás nemůže dočkat, až bude zase pod vodou. Pak se ale otáčky mlýnského kola zpomalí a už to tak jednoduché není. Zadržet dech na půl minuty dech by nebylo tak těžké, ale když se během té chvilky stihnete ještě udělat, tak už se pro změnu zase nemůžete dočkat, až se budete moci nadechnout. Znovu si opakuji, co jsem se naučila od minula. Úplně se uvolnit a na nic nemyslet, i když s vibrátorem mezi nohama to jde mnohem hůř. Kolo zpomaluje ještě víc a náš pobyt pod vodou se prodlužuje na pětačtyřicet sekund. Překvapivé je, že se to dá po pár ponořeních zase ustát. Na ostatní holky skoro nevidím, když jsme k sobě zády, ale nevypadá to, že by si některá z nás stěžovala. Škoda, že vibrátor pracuje jen pod vodou a jeho dráždění musím z veliké části ignorovat. Na vzduchu bych si ho vychutnala se vším všudy. Místo toho tam myslím na Vojtu, jestli ho ještě pořád dojí, kolik sperma mu odebrali a jestli mu zbude na noc pro mě.
„Poslední prodloužení, budete pod vodou celou minutu,“ hlásí Tereza. Do teď kolo bylo zhruba do poloviny ponořené, takže když jsem byla nahoře, bylo dost času našetřit vzduch v plících, ale teď s námi klesá hlouběji pod hladinu a ještě zpomaluje, takže nahoře je vždycky jen jeden pár holek, připoutaných vedle sebe. Když jsem zrovna na vzduchu, zuřivě lapám po dechu a pak s ním dole zacházím jak s drahým kořením. Konečně, snad po dvou hodinách se kolo zase zvedá a Tereza vypouští všechnu vodu z nádrže. Mé úlevné vydechnutí se mísí s ostatními kolem mě. Ani se mi tomu nechce věřit, že jsme to opravdu zvládly, celou minutu pod hladinou a navíc ještě s drážděním kundičky. Toho jsem si sice moc neužila, ale jsem sama se sebou spokojená. I Tereza s ostatními asistentkami nás chválí, jak jsme to zvládly. V tom cítím na svých očích povědomé ruce.
„Já věděl, že to dáš,“ šeptá mi Vojta do ucha. Otáčím se na patě a objímám ho. Jeho pořád ještě naběhlý penis mě tlačí na břicho.
„A proč bych to neměla zvládnout?“ odpovídám mu zase otázkou.
„No jo vlastně, proč bys to neměla zvládnout?“ opakuje a dělá, že se zamyslel, proč bych to neměla zvládnout. „No třeba proto, žes ke konci byla minutu pod vodou, tak proto,“ mrkne na mě.
„A nezapomeň, že nás ještě dráždili vibrátorem,“ chlubím se už za chůze k našim svrškům na lavicích. Při oblékání nás vyhledá Tereza.
„Vojto, Lucko, po večeři žádné dovádění, chce vás znovu vidět paní doktorka,“ řekne potichu.
„A proč zrovna my dva, stalo se něco, nebo jsme něco provedli?“ ptá se Vojta a zpozorní.
„No neboj, jen si vás chce znovu vyšetřit,“ odpoví Tereza. „Ještě nějaké otázky?“
„Jen jednu, proč nemůžeme být spolu, když už všichni máme povolené návštěvy?“ nedá se Vojta. Varovně mu tisknu dlaň, aby se náhodou Tereza nerozhodla, že nám to povolení zruší. Ta už vypadá značně nevrle.
„Však spolu ještě budete, je to jen vyšetření, tak se přestaň už vyptávat a oba s sebou hoďte. Ne, že si pak někam zalezete do nějakého kutlochu. Některá z vašich asistentek pro vás přijde,“ ukončí Terka debatu a odkráčí. Oba jsme s Vojtou celí nesví, taky hladoví, takže večeři do sebe naházíme bez jakéhokoliv mluvení a zdržování. S plnými žaludky se přeci jen lépe přemýšlí.
„Myslíš, že to nějak souvisí s těmi plínami?“ pronáším do toho napjatého ticha mezi námi.
„No, spíš s tím, co jim předcházelo. Když mě ráno vyšetřovali, tak se mi tak nezvětšil, jako když byl v tobě. Možná to budou chtít vidět naživo a ne jen z vyprávění vychovatelek. Proto mě na lehátku ani moc nedojili, pořádně jsem stříkal asi jen dvakrát,“ řekne Vojta. To mě hřeje u srdce. Sunu ruku pod jeho trenýrky a něžně mu hnětu varlata. Má je dost veliké, až mi to přes kůži jeho šourku připadá, jakoby tam měl míčky na stolní tenis.
„Takže to nejlepší sis nechal pro mě?“
„Jasně, přece jim nedám všechno,“ mrkne na mě.
Jen doufám, že nás ta paní doktorka nebude moc dlouho zdržovat. I když na druhou stranu…

© Laundry Boy
Říjen 2018

[Pohrobek]

Super... A piš rychleji