Čistírna 3 – Den pátý
Napsal: 09 srp 2022, 21:38
Čtvrtek, 20. srpna
Absolutně si nevzpomínám, jak jsem se dostala do postele. Jen si tak nějak matně vybavuji, jak mě Vojta ve sprchách myl a natřel mi rozbolavělá prsa a pipinu hojivou mastí. Já neměla sílu vůbec na nic, takže ptáka si jí musel natřít sám. Ani nevím, jestli mě na pokoj odnesl, nebo zda jsem šla po svých.
„Ahoj ségra,“ pozdraví mě Lenka ze své postele.
„Ahoj,“ houknu, „já jsem včera vypadala asi docela zajímavě, že jo?“
„Jo, ale nebyla jsi sama. Většinu z nás museli odnést, tys byla jedna z té hrstky holek, které stačilo jen podpírat,“ odpoví.
„A co ty?“
„My jsme si pomáhali s Pavlem. Hlavně, že už jsou vidět výsledky,“ řekne.
„Co máš na mysli?“ nechápu.
„Mrkni na svoje prsa,“ napoví mi.
No jo, až teď si všímám, že mé poprsí konečně získalo typické zaoblené tvary, i když asi pořád menší, než má Lenka. Ta si ty své dosud schovává pod dekou.
„Ukážeš mi ty svoje?“ ptám se nesměle. Lenka mi je jen neochotně na chvilku odhaluje. S očima navrch hlavy zírám na její kozy, které by jí kdejaká puberťačka mohla jen závidět. Má je krásně kulaté a veliké, ale kupodivu jí nevisí na břicho a trčí krásně vpřed. Pak se Lenka otočí zády a je po představení. Smutně hledím dolů, na svůj hrudník; ještě chvíli potrvá, než je budu mít taky takové. Je čas na snídani a pak máme další hodinu nauky a lidské anatomii. Přesněji řečeno o klučičí anatomii. Tereza stejně jako včera kontroluje docházku a po detailním výkladu žádá dva dobrovolné páry. Vypadá to, že se Lenka chce pomstít Pavlovi za ten včerejšek, ale já jsem rychlejší. Vojta drží ruce pevně na klíně, ale povede se mi ho důkladně štípnout do zadku.
„Ááááu!“ vyjekne, vyskočí a Terka se zaraduje.
„Výborně, Vojto, Lucko, tak pojďte,“ zve nás na stupínek, kde jsme všem krásně na očích. Vojta se ještě chvilku mračí jako čert, ale pak se ode mne nechává celý svléknout. Vedle nás se stejně tak připravuje další pár, Terka jim říká „Honzo a Kristýnko.“ Oběma jim je ani ne deset. Kristýna vypadá jako víla z pohádky, má překrásné dlouhé vlásky až pod zadek a stejně blonďaté, jako Honza. Tomu se taky moc do svlékání nechce, až mu nakonec Kristýna musí pomoct. Po celé třídě se ozývá chichot, jak se holky vrhly na své partnery, aby je rovněž zbavily veškerých svršků. Stejně jako my včera, i kluci si dnes sedají na lavice a roztahují nohy, abychom je mohli studovat. Vojta s Honzou jsou usazeni do křesel s podpěrami pro nohy a díky videokameře jsou jejich pohlaví vidět několikanásobně zvětšená na veliké obrazovce nad námi.
„K čemu jsou tyhle popruhy?“ ukazuji na řemínky na opěrkách pro nohy.
„To je pro případ, kdyby se někdo začal bránit,“ vysvětluje Terka. Vojta se sice nebrání, ale rychle mu nohy spoutávám, než si to rozmyslí. Očividně mu to dělá dobře, protože jeho dosud ochablé péro s sebou zacuká a začíná se zvětšovat.
„Vidíte, i tohle může být podnět ke vzrušení a erekci,“ popisuje Tereza jeho reakci. „Všimněte si, jak se mu penis zvedá jakoby postupně, ty záškuby jsou pravidelné podle tlukotu srdce.“
Vojtův penis se přestane zvedat a zůstane jen z půlky ztvrdlý.
„Až když ho Lucka bude dál dráždit, erekce dosáhne plné tvrdosti. Tak, Lucko, jen do toho,“ pobídne mě Terka. Abych nestála v záběru kamery, stojím Vojtovi po boku a rukou mu zamířím do klína. Už když se mu sunu po břiše, pták se mu opět zvedá, a když po něm přejedu, je krásně tvrdý. Nedá mi to a společně s pérem mu pohladím i šourek s varlaty a jemně je promnu. Další směšné názvy, prostě pytlík a koule, jaképak copak.
„Teď chvilku vydrž, počkáme, jak to půjde Kristýnce s Honzou,“ říká Terka.
Kristýna se snaží a Honzovi se v očích mísí všechny možné pocity. Dotek dívčí ruky mu dělá dobře, ale je také vidět, že by si s Kristýnou nejraději zalezl do prázdného pokoje a tam se dál věnoval všemu zkoumání. Konečně mu taky pták stojí, je o něco menší než Vojtův, a Tereza dál vykládá.
„Povšimněte si, jak se při plné erekci předkožka lehce stáhne a odkryje žalud,“ ukazuje na Vojtovi ona místa. Ostatní holky ve třídě neví, kam dřív s očima. Kluci před nimi sedí na lavicích s nohama od sebe a někteří se přihlouple usmívají. Tereza mi pokyne, abych Vojtovi předkožku úplně přetáhla, a když to udělám, Vojta toužebně zavrní. Podobný zvuk vydá odvedle i Honza a vzápětí i většina ostatních kluků.
„Tak je to správně,“ chválí mě Terka a kontroluje Kristýnku. „Nesmíš zase moc, jinak bys mu mohla natrhnout uzdičku, to je tohle, hned pod tou dírkou,“ ukazuje ono místo.
Tedy klučičího ptáka jsem měla v ruce i v puse víckrát, ale přijde mi, že nauka o nich je snad ještě složitější, než u holek. Lehce Vojtovu uzdičku pohladím ukazováčkem a Vojta zavzdychá. U dírky na špičce péra se mu objevuje kapka průhledné tekutiny, což Tereza kvituje s potěšením.
„Je vidět, Lucko, že máš talent. Téhle kapce se říká Kapka lásky a u mužů to předznamenává soulož. Aby sperma bylo čisté, močovou trubici pročistí pár takových kapek. Je to vlastně taky sperma, jen ne tak husté.“ Podává mi ubrousek, abych tu kapku mohla setřít.
„Jak jsi to udělala?“ ozve se holčičí hlas ze třídy.
„No pohladila jsem ho tady,“ ukazuji ostatním. Vím, že na obrazovce to všichni krásně vidí. Klučičí vzdechy se nesou po třídě.
„Teď si vyzkoušíte vyvrcholení. Nejdřív hezky ručně,“ instruuje nás Terka. Vyhonit Vojtu jen pomocí rukou asi nebude jednoduché. Už jsme to předvčírem jednou provozovali, ale nakonec jsem ho dodělala pusou a taky byl pěkně rozdováděný z pračky. Nejdřív ho honím jednou rukou, pak zapojím obě, až Vojta čím dál hlasitěji oddechuje. Nakonec vydá zvláštní zvuk, něco mezi heknutím a výkřikem, jeho pták s sebou zaškube a rázem mám ruce obalené jeho bílou šťávou. Stříká mohutně a většinu toho má na břiše. Od Terezy dostávám pochvalu a balíček kapesníčků. I Kristýnka je úspěšná.
„Kluci ve věku Honzy normálně ještě nemají sperma, ale díky tréninku na dráždícím stroji může Honzík stříkat taky,“ vysvětluje Terka.
Honza na to kouká jako na zjevení, očividně nemá s honěním ještě žádné zkušenosti, kromě nočního dojení, kdy si na něj ani neviděl. Za chvilku jsou všechny holky ve třídě tak či onak postříkané. Vojtův penis se k nějakému změknutí nemá, tak mi Terka ukazuje, jak ho masírovat mezi análem a šourkem.
„Tam v těch místech je orgán zvaný prostata a ten se stará mimo jiné právě o ejakulaci, což je klučičí vyvrcholení, když stříká,“ vede mi ruku přesně tam, kde to má Vojtu dráždit nejvíc. Holky mají oči nalepené na obrazovku a zkoušejí to jako my s Kristýnou.
Nakonec máme dovoleno konečně použít pusu ke klučičímu uspokojení. Jen prý nemáme spěchat.
„Některé holky to klukům dělají poprvé, tak jim ukaž, jak na to,“ radí Tereza.
S letmým pohledem do kamery beru Vojtova ptáka do ruky a ukázkově ho přejedu jazykem. Hlavně žalud si vychutnávám dlouhými tahy, jako bych lízala zmrzlinu. Už je mi jedno, jestli mě holky napodobují, jen za sebou tuším Kristýnku, slyším její vzrušený, přerývavý dech, když mě bedlivě pozoruje. Vzápětí začíná Honza vzdychat, takže je zřejmé, že už si ho také vzala do parády. Já už mám Vojtu v puse celého, ještě k tomu přidávám ruce a Tereza musí dát kameru stranou, aby z toho ostatní taky něco měli a neviděli jen můj zadek v nadživotní velikosti. Vojta spokojeně mručí a občas zavzdychá, když zapojím i jazyk a projíždím dírku na jeho žaludu.
„Podle jeho varlat poznáš, že se blíží vyvrcholení, když se mu přitáhnou blíž k tělu,“ ukazuje Tereza reakce jeho mužského vybavení. „Můžeš to oddálit tím, že ho takhle chytneš a pevně stiskneš.“ Udělám, jak řekne a Vojta dlouze zakvílí. Už se těšil, jak bude stříkat a my jsme mu to přerušili.
„Prostata se dá masírovat i zevnitř, tadyhle,“ radí dál Terka a já podle jejích instrukcí strčím Vojtovi prst do zadku. Přesně tam, kde popisuje, cítím cosi tvrdšího a kulatého. Při masáži oněch míst Vojta heká ještě víc a brzy mám plnou pusu jeho semene. Uvnitř mu všechno pulzuje a je to hrozně vzrušující, poskytovat mu takovou slast. Tak moc bych ho chtěla mít v sobě! Kundička mi už delší dobu teče a zatím nemám, jak ji uspokojit, musím zůstat oblečená. Naštěstí je už půl dvanácté a hned, jak se kluci obléknou, se vydáváme do jídelny na oběd.
Odpolední program prý bude náročný, takže při poledním klidu všechny vychovatelky hlídají na chodbách a drží nás na pokojích. Včerejší orgie s Vojtou se dnes tedy konat nebudou a nezbývá mi, než se se ségrou zavřít u sebe a dát si šlofíka.
V jednu se všichni scházíme před vchodem do Éčka, tedy do „hekárny“ jak ji kluci duchaplně pojmenovali. Já ten termín znám sice v jiném spojení, ale nechce se mi všem vysvětlovat, jak jsem se kdysi „náhodou“ ocitla na porodním oddělení a vyslechla rozhovor zdravotních sester.
Kluky jejich asistentky nasměrují k jejich dráždícím lehátkům, zatímco my pokračujeme dál do zadní části haly ke třem velikým kolům, z poloviny ponořeným v hluboké prosklené nádrži.
„Tomuhle se říká mlýnské kolo a budete se na nich trénovat v zadržení dechu pod vodou,“ odpovídá Tereza na naše dotazy. „V budoucnu se vám to bude hodit v pračce,“ dodá.
Musíme se všechny svléknout a přes vlasy navléknout koupací čepice, aby se nám prý nezamotaly do postroje. U každého kola je nás pět a každá z nás na něm bude asi čtvrt hodiny. Se mnou jsou ve skupince Lenka, Kristýna a další dvě holky. Leona, zhruba v Lenčině věku a Anežka, ta vypadá stejně stará jako já. Zatímco od kluků se začíná ozývat vzdychání, asistentky nás připoutávají ke kolům. Z nás jde první Kristýnka. V očích má strach, když ji pokládají na vnější stranu kola a je vidět, že se jí moc nechce. Popruhy má kolem kotníků, kolen, pasu, hrudi a poslední jí drží hlavu pevně přitisknutou ke gumové podložce, kterou je mlýnské kolo vybaveno. Na nos dostává svorku, aby omylem vodu nevdechla.
„Nemusíš se bát, neutopíme tě, ale musíš se naučit šetřit s dechem,“ utěšuje ji její asistentka Monika. Pak odstraní zarážku, která dosud kolo držela pevně na místě a za Luisiny pomoci s ním otáčí, dokud Kristýna nemá hlavu těsně nad hladinou. Zrychleně dýchá a oči má rozšířené strachy.
„Pod vodou budeš nejdřív pět vteřin a postupně budeme prodlužovat, ano? Takže pozor, nadechnout!“ a rázem je Kristýna celá pod vodou. Všechny holky nevědomky zadržujeme dech s ní a v duchu jí počítáme. Kristýnka jen trpělivě kouká před sebe, nic jiného jí popruhy nedovolí. Občas jí z pusy uteče bublinka, ale jinak se snaží vydržet v klidu. Když uběhne pět sekund, asistentky ji skoro celou vytáhnou zpět nad hladinu. Kristýna popadá dech a voda jí mezitím stéká po náznacích prsou až do úplně holého klína. Jakoby i její buclatá pipina vyjeveně koukala, co se to s ní děje, takový mám alespoň pocit já, když na ni zírám.
„Není to tak hrozné, že?“ pronese Monika a ani nečeká na odpověď.
„Tak znovu, nádech!“ a znovu ji ponoří hluboko pod hladinu. I tentokrát všechny v duchu počítáme, ovšem už to není pět, ale sedm sekund. Kristýnka po pěti sekundách vylekaně vytřeští oči, ale nakonec zvládá i ty dvě navíc. Když se zase ocitne nad hladinou, lapá po dechu. Monika jí nechává chvilku na oddech a pak říká: „teď už to bude deset vteřin, ano?“ a znovu ji ponoří. Teď už máme vytřeštěné oči všechny, ne jen Kristýnka, která je nám v nádrži vystavená jako v akváriu. Chvilku kouká na nás ven, ale pak už jen před sebe a zatíná pěsti.
„No vidíš, jak to dobře zvládáš,“ zaraduje se Monika, když ji zvedá nad hladinu. Kristýnka sice plive vodu, ale nijak si nestěžuje. Monika ji ještě několikrát ponoří na deset sekund a naposledy ještě dvakrát na patnáct. Pak ji odpoutávají a na řadu jde Lenka.
„Tak jaké to je?“ ptám se Kristýny, když se vedle mě posadí. Leona s Anežkou vedle nás taky napínají uši, ale Kristýnce není moc do řeči.
„Není to tak hrozné,“ zamumlá.
„Dá se to zvládnout?“ vyptává se Leona.
„Docela jo,“ neochotně přiznává Kristýna.
Lenku zatím připoutávají na kolo a dostává svorku na nos. Dostává od naší vychovatelky pokyny stejně jako prve Kristýnka, ale na rozdíl od ní není tak vystrašená. Obě umíme zadržet dech na docela dlouho a tenhle trénink rozhodně nebude horší, než mé první společné praní s kluky Kubešovic. Při té vzpomínce cítím mrazení v zádech a příval horka mezi nohama.
„Takže Leni, bude to stejné, jako u Kristýnky, pět sekund pod vodou pro začátek a pak budeme postupně prodlužovat, ano?“ dává instrukce Luisa.
„Klidně můžeš zahfffbgloglo…“začne Lenka, ale víc toho říci nestihne, protože se ocitá celá pod vodou. Trpělivě čeká, než ji po pěti vteřinách zase zvednou a dodá: „…začít na patnácti, my s Luckou vydhufffbgloglo…“ nedopoví, když ji Luisa zase potopí, „…vydržíme déle,“ dokončí, co chtěla říct v jedné větě.
„Takže dáme rovnou patnáct?“ ptá se Luisa.
Lenka souhlasí a po několika ponořeních zvládá i dvacet sekund pod vodou. Když ji nakonec celou zvedají, voda jí po těle stéká stejně jako Kristýnce, jen mezi nohama jí protéká houštinou chloupků. Po ní jde na řadu Leona. I ta zvládá napoprvé deset vteřin, jen čtvrtá Anežka musí začít na pěti, jako na začátku Kristýna. Já jdu na řadu naposled. Jsem už spíše vzrušená, než abych se bála. Až příliš mi to připomíná dovádění s kluky Kubešovic. Nemohu se na kole ani hnout, popruhy jsou opravdu pevně utaženy, i ten kolem mé hlavy.
„Tak dáme pět nebo deset?“ ptá se Luisa.
„Patnáct,“ odpovídám a třesu se nedočkavostí. Nohy už mám ve vodě, naštěstí je příjemně vlažná. Teď už si tak jistá nejsem, když jde do tuhého, vlastně do mokrého. Hladina se stále více přibližuje a já se rozdýchávám, abych naposled mohla pořádně naplnit plíce vzduchem. Už tam jsem skoro celá, ještě poslední centimetry - a jsem úplně dole, pod hladinou. První, na co myslím je, že jsem si asi měla říct o kratší dobu, ale teď už je pozdě prosit, aby mě vytáhli nahoru. Díky průzračnému sklu nádrže vidím nejen na holky, ale i na kluky, jak jsou dojeni na lehátkách za nimi. Dosud jsem slyšela jejich sténání, ale tady pod vodou je, abych tak řekla, rajské ticho. Na jednom z lehátek spatřím Vojtu. Leží na břiše a dírou v lehátku trčí jeho pták, vcucnutý do odsávačky. Možná je to tím sklem či vodou, ale jakoby ho měl zase o kousek většího. Ale možná se mi to jen zdá, odsávačka se totiž hýbe nahoru a dolů, jakoby mu ho honila. Hadička, co k ní vede, občas zbělá, jak v ní proudí Vojtovo sperma. V tu chvíli mi to přijde jako věčná škoda, když jsem ho mohla mít radši v sobě a zároveň si uvědomím, jak je má kundička zoufale prázdná. Ani nevím jak, ale najednou se mlýnské kolo otáčí a ocitám se skoro celá na vzduchu. Lapám po dechu, ale cítím, jak se mi tváře roztahují v úsměvu. Uběhlo to nějak rychle.
„To bylo patnáct?“ divím se. Stékající voda mě lechtá po těle a mohu si jen představovat, jak vypadám, když mi kapky stékají po prsou až na mou holou kundičku, kterou musím bezděčně svírat, abych ji alespoň trochu uklidnila. Asi taky kouká, kam se to dostala. Místo, aby byla k užitku a nechávala se od kluků protahovat, tak se tady jen bezmocně máchá všem na očích.
„Ano, to bylo patnáct sekund,“ potvrdí mi Luisa, „chceš přidat?“ Mrknu na Vojtovo lehátko a naše pohledy se setkají. Vidím to napětí v jeho tváři, když právě teď dostříkal a odsávačka ho nepřestává dráždit. Určitě to nemá vůbec jednoduché, tak proč já bych si měla ulevovat?
„Jo, zkusím dvacet,“ odhodlám se být statečná. Teď to bude asi složitější. Jakmile jsem pod vodou, vyprázdním si hlavu a snažím se nemyslet na nic, co by mě vzrušovalo a nutilo zatínat kundičkové svaly. I ty by spotřebovávaly kyslíku více, než jim mohu dát. Jenže si nemohu pomoct. Pořád myslím na to, jak dlouho mě pod vodou nechávali Martin s Petrem, když jsem na nich byla napíchnutá a v kundičce mi při tom pomyšlení mravenčí. V plicích cítím stále silnější pálení, jak se domáhají vzduchu, ale kolo se nehýbe a já jsem pořád u dna. Znovu se snažím na nic nemyslet, podobně jako když jsem v pračce sama a nechávám ji dělat se mnou, na co je určena. Teď jsi jen prádlo, teď jsi jen prádlo! opakuji si. Skrz sklo se dívám nejdřív na holky a pak na Luisu, ale ta se dívá jen na své stopky. Konečně od nich zvedne pohled a vytahuje mne na vzduch. Vděčná za ten krásný vzduch ho nasávám do plic. Člověk si neuvědomuje, jak je vzácný, dokud mu někdo nesebere tu možnost ho dýchat.
„V pohodě?“ ptá se starostlivě Luisa.
„Jo, mohla bych zkusit pětadvacet?“ ptám se.
„Dnes ne, přes zítřek si to budete všechny trénovat a pozítří zase přidáme, ano?“ řekne Luisa a znovu mě ponořuje do ticha vodní nádrže. Plíce se dožadují vzduchu pořád stejně, ale aspoň se učím soustředit se na tep svého srdce v uších, to mi pomáhá zklidnit myšlenky nespotřebovávat vzduch tak rychle. Při posledním ponoření se ke konci znovu připravuji na známé pálení na hrudi, ale dřív, než přijde, mě Luisa zvedá nad hladinu.
„To nebylo dvacet vteřin,“ konstatuji, když tam visím mokrá a vystavená.
„Ale bylo,“ namítne Luisa a uvolňuje mi pouta. Holky na lavičce souhlasně přikyvují. Zvláštní, pomyslím si. Dala bych krk za to, že to bylo nanejvýš patnáct. Možná se učím rychle.
Je čas se vystřídat s kluky. Většina z nich už splnila svou denní normu na svém dojícím lehátku. Sice to teď neměli tak dlouhé, ale možná o to intenzivnější. Vychovatelky jim nechávají půl hodiny na oddech a usazují je na lavičky mezi jejich a našimi lehátky. Přisedám si k Vojtovi.
„Jaké to tam je?“ ptá se a kývne směrem k nádržím s koly.
„Dá se to zvládnout, je to jako v pračce, kde je víc vody,“ odpovídám.
„Díval jsem se na tebe, když tě…to…“ zdráhá se popsat to, co vlastně viděl.
„Potápěli,“ dopovím za něj.
„Jo, potápěli,“ souhlasí. „Bylo mi tě v tu chvíli líto,“ pronese ponuře, „ale…“
„Ale co?“ nechápu.
„Vzrušilo mě to,“ neochotně dodá.
„Vždyť jsi byl vzrušený celou dobu,“ namítnu.
„No samozřejmě, ale to není to, co mám na mysli,“ řekne. „Něco jiného je, když si jen tak ležíš a na ptáku máš dojičku. A něco úplně jiného je, když vidíš někoho, na kom ti záleží, připoutaného a potápěného.“
„Ale já jsem tolik netrpěla, těch dvacet sekund pod vodou v pohodě vydržíš a když to bude moc, tak ti vychovatelky pár sekund uberou,“ chlácholím ho. Co to dělám? Místo toho, abych byla ráda, že má o mě starost, to ještě zlehčuji. Dávej si bacha na pusu! napomenu se.
„Ze začátku musíš překonat ten prvotní strach a nemyslet vůbec na nic. Já se na tebe taky koukala a taky mi bylo líto tebe, že to musíš zvládat a taky toho, že jsi místo do mě musel stříkat někam do prázdna a v tu chvíli jsem se skoro topila. Pak jsem si ale vyprázdnila hlavu od jakýchkoliv myšlenek a najednou to šlo,“ popisuji mu svou metodu pro delší výdrž. Pak sklouzávám pohledem mezi jeho nohy.
„Jak jsi na tom, ještě to tak bolí?“ ptám se a lehce ho po něm pohladím. Má ho ještě trochu nateklého a zarudlého, ale zase jako by se mu zvětšil.
„Překvapivě ne tolik, jako na začátku,“ odpoví a přitiskne rukou tu mojí na svého ptáka. „Vidíš? Je to mnohem lepší,“ usměje se. Chtěla bych ho tam ještě chvilku hladit, pořádně mu ho stisknout, vzít do pusy a ošukat ho, ale Luisa mne žene na mé dráždící lehátko. Alespoň tady se trochu uspokojím, jsem tak nadržená, že bych nejradši ojela celý klučičí pokoj sama, bez Lenky. Když se chystám do své obvyklé polohy na lehátku, Luisa mě zastaví.
„Kdepak, dnes budeš na čtyřech,“ otáčí mě a pod břicho mi dává nějaký pěnový polštář ve tvaru půlkulatého válce, abych měla zadek o něco výš. Ruce a nohy mi navléká do pevných popruhů a utahuje. Tak tohle bude ještě zajímavé. Všechny holky jsme takto upoutané tváří v tvář všem klukům na lavičkách. Mé a Vojtovy oči se potkají a potěšíme se úsměvem. Nevidím, co za mnou Luisa dělá, ale není těžké to uhodnout, když v kundě najednou cítím její prsty a hned na to přítomnost čehosi tlustého, dlouhého a vroubkovaného. Překvapeně vyjeknu a Vojta zpozorní.
„Dobrý? Nebolí to?“ ptá se Luisa.
„Jen trochu tlačí,“ vyheknu.
„To brzo přejde, v téhle poloze ho máš v sobě hlouběji, než obvykle,“ chlácholí mě Luisa. Jinak si nestěžuji, jsem ráda, že mou nadrženou pipku konečně něco uspokojí. Umělák začíná vrnět a já čím dál víc vlhnu. Vedle mě si užívá Lenka a naše polohy jsou obzvláště vzrušující, zvláště když nám Luisa popruhy připoutá ruce a nohy pevně k lehátkům. Sice nevidím za sebe, ale přístroj u jejího zadku vypadá robustně a složitě. Pak mi dojde, co dalšího je tu jinak.
„Kam se poděly ty plenty, co tu vždycky byly?“ zajímám se. Luisa se usměje.
„Teď už nejsou potřeba, když už jste se beztak všechny viděly nahé.“
Poslední, co ještě udělá je, že Lence někam mezi nohy strčí malou skleněnou trubičku, hadičkou spojenou s přístrojem za ní. Nejprve to vypadalo jako to samé na odvod moči, ale když to samé udělá u mě, cítím náhlé sání na poštěváčku a mé vzrušení rapidně stoupá. Ve chvíli, kdy jsou kluci odváděni k nádržím s mlýnskými koly se ve mně vibrátor dává do pohybu. Cítím ho opravdu hluboko a ještě ke všemu mě dost intenzivně dráždí jeho vroubkovaný povrch. Jezdí ve mně jako píst, bez přestání a bez slitování. Není tedy divu, že první orgasmus mi přijde už po pár sekundách. Ani moc nevnímám, že kluci už se zvedají a jdou k mlýnským kolům. Napadá mě, že dnes něco postrádám. No jistě, pumpy na prsa. Ale teď by se sem stejně nevešly, když mám prsa přitlačená k polštáři. Když se udělám po desáté, šukací stroj zvolňuje tempo a dává mi chvilku na oddech. Mezitím mi Luisa zavádí hadičku do močové trubice, abych si mohla ulevit. Zamžourám k mlýnskému kolu a hledám Vojtu. Mám štěstí, Marie ho zrovna přivazuje. Asi je na mně poznat, jakou o něj mám starost, i když Marie by ho určitě nenechala utopit. Ale stejné obavy se ukazují i v jeho pohledu ke mně, tak mu zdviženým palcem ukazuji, že je mi dobře. Vidět mě takhle znehybněnou a šukanou strojem mu asi moc na klidu nepřidá, ale musí se pod vodou naučit stejně jako já vyprázdnit hlavu od zbytečných myšlenek. Stroj v mém rozkroku znovu přidává a já se s chutí rozhekám do rytmu přírazů. Někdy jsou dlouhé, vláčné, a jindy je umělák zase hluboko ve mně a pohybuje se ani ne o dva centimetry, ale s několikanásobně vyšší rychlostí. Tehdy je můj orgasmus nejsilnější a není jen jeden. Je jich několik za sebou, těsně na sebe navazujících, takže já mám pocit, že ten první je snad nekonečně dlouhý, ale na obrazovce jejich počet stoupne třeba o čtyři. Tu mám pořád před sebou na očích. Už jsem u čísla dvacet a šukání nepřestává. Mrknu na Vojtu. Zrovna je pod vodou a nepřítomně kouká před sebe. On je vzrušený? No nezdá se mi to, opravdu mu péro stojí jako kůl, až se začnu bát, jestli s ním nebude brnkat o okraj vodní nádrže. Jakoby mu nestačilo, že ho před chvilkou dojili. Koneckonců já byla taky vzrušená, ale nebylo to tak nápadné. Bohužel nezvládnu počítat, kolik vteřin vydrží pod vodou, protože mám před sebou další sérii orgasmů a přírazy v mé kundě zrychlují. Je to jiný umělák než včera, ten měl povrch skoro hladký, ale ten dnešní je žilnatý a svými pohyby mně jezdí přímo po onom místě pod břichem, které jsme objevili s Lenkou. Postupně zjišťuji, že se děsím okamžiku, kdy se stroj vypne. Chci pořád víc a víc. Orgasmy jsou sice silné, až mám chvilkami před očima tmu, ale pořád vnímám, ne jako včera, kdy jsem se odporoučela do mrákot. Jen hlasivky už mám zase vykřičené, tak jen se zavřenou pusou mručím. Trénink končí dřív, než se naděju, hned po čtyřicátém orgasmu.
„Nééé!!“ zaskučím.
„Co se děje?“ ptá se vystrašeně Luisa. Úplně stejně jako včera Vojta, uvědomuji si.
„Nevypínej to…“ žadoním.
„Však si ještě užiješ, neměj strach,“ chlácholí mě Luisa. Moc mě to neuklidňuje, kundičku mám pořád rozžhavenou a teď i zoufale prázdnou. Teď je ale na čase vzájemné mytí v pračkách. Při tom se asi moc neuspokojím. Když v uličce jdeme po dvojicích do „prádelny“ nedržím Vojtu za ruku, ale za stále tvrdého ptáka. Nemusím ho za něj ani moc tahat, Vojta jde sám, kam ho navedu a jeho levá dlaň shora masíruje má prsa. Asi se mu líbí, jak mi vyrostly. Však jeho penis taky, když bych ho teď chtěla vzít úplně celého do dlaní, dvě by mi asi už nestačily.
„Jak dlouho jsi nejdýl vydržel?“ ptám se ho.
„Dvacet pět,“ zahučí, „kolik ty?“
„Dvacet. Chtěla jsem víc, ale prý zase až příště,“ řeknu.
Do večeře zbývá asi půldruhé hodiny, tak máme každý stihnout jeden čtyřicetiminutový cyklus v pračce. Doufala jsem, že si s Vojtou alespoň užiju při společném praní, ale to by nesměly být naše vychovatelky, aby si na nás nevymyslely nějakou kokotinu. Praček je prý dost, takže se máme vyprat navzájem a procvičit si jejich ovládání. Jakoby to dělaly naschvál a měly radost z toho, jak jsem nadržená. Vojta jde do pračky první a já ho mám vyprat. Když leze dovnitř, ptáka má pořád tvrdého jako kámen a já ho za něj držím do poslední chvíle, než za ním zavřu poklop.
„No neboj se, pod vodou vydrží dost dlouho, tak mu jí klidně nastav víc,“ radí mi Luisa, když mu nastavuji mírný program. Ve vedlejší pračce je zatím uvězněný Pavel a Lence dává Marie rady, jak ho vyprat.
„Já ho chtěla šetřit, vždyť je úplně čistý,“ namítnu.
„A jak jednou budeš prát svoje děti? Takový špinavý dítě potřebuje taky intenzivní praní, abys ho nedávala do postele zabahněný,“ mentoruje. Myslím, že přehání, ale nastavuji Vojtovi hladinu hodně nad polovinu, hustou mycí směs a vyšší a delší otáčky, ať je Luisa spokojená. Představuji si, jakoby byl Vojta moje strašně zasviněné dítě. Podobně jako jsem byla já, když nás s Lenkou naši poprvé vzali do čistírny pro děti. Zatím sedí se zkříženýma nohama a pozoruje mě. Když se mu podívám do očí, usměje se a zatne pánevní svaly, takže to vypadá, jakoby mi svým ptákem zamával. Zvednu ruku a na skle poklopu mu ukazuji, jak asi vysoko bude hladina. Tváří se nejdřív nechápavě. Až když pusou neslyšně naznačím „voda“, pochopí a vztyčeným palcem souhlasí. Ještě než pračku spustím, jakási zvrhlá část mé mysli si uvědomí, jak moc mu to uvnitř sluší. Ale přesto, jakmile pračka obživne, k mému vzrušení se opět přidá vlna lítosti nad tím, co se s mým Vojtou teď bude dít. Voda v bubnu stoupá neobyčejně rychle, asi proto, že pračka není z těch největších. Ještě než se její proud zastaví, buben se roztočí i s Vojtou. Ten se tam nejdřív jen převaluje, ale brzo si s ním voda hraje jako s hadrovým panákem. Podle otáček bubnu nejdřív na jednu stranu a zase na druhou. Zatím má na nádech dost místa, ale když se voda smíchá s mycím gelem, dalších deset centimetrů v tom volném prostoru zabírá pěna a Vojta se v ní postupně ztrácí, dokud z něj nevidíme jen sem tam něco těsně před průzorem. Neskutečně mě ten pohled vzrušuje, když si pomyslím, že si s ním pračka vlastně dělá, co chce, a já z toho vidím jen kratinké okamžiky. Místy se u skla mihne jeho zadek, točící se dokola a to už nevydržím a musím si alespoň prstem uspokojovat pipinu. Ale stejně to není ono, jen jsem vzrušená čím dál víc. Nejradši bych se vrhla k němu do té zpěněné vody ale už vím, že s Luisou se o tomhle nemá cenu bavit, když má své instrukce. Voda se vyměňuje a místo ní na Vojtu prší jen hustý růžový gel. Chvilku na sebe koukáme, on usmívající se, celý od mýdla, a já, s očima roztouženě svítícíma a dvěma prsty na poštěváčku. Pak ho pračka znovu roztočí. Nejdřív pomalu našlehává další pěnu a pak jde buben do vysokých otáček. Koukám na displej, co jsem to tam vlastně nastavila a až teď se zhrozím. Místo 130 jsem navolila 230 otáček za minutu. Vojta si uvnitř asi pěkně užije. Teď ho opravdu už není vidět. Pokud se nezachytil v nějakém koutě elipsovitého bubnu, tak s ním někde uprostřed točí ta masa husté pěny. Po pár minutách buben zpomaluje, ale jen proto, aby se roztočil zase opačně. Kdesi u kraje, přesně v tom záhybu se něco pohne, a Vojta se snaží dostat doprostřed bubnu. Asi už má toho točení dost, ale musí to ještě vydržet. Buben jde znovu do otáček a Luisa na panelu zapíná vnitřní osvětlení. Že mě to taky hned nenapadlo! nadávám si. Silueta uvnitř se otáčí dokola stále rychleji, až z ní vidíme jen rozmazaný obrys. Povedlo se mu schoulit se do klubíčka, aby ho to zase nenamáčklo ke stěně a tak se mu to daří až do konce, dokud se s ním buben netočí zase normálně a voda odplavuje všechnu pěnu. Chvilku jsem ráda, že to nejhorší má za sebou, než mi dojde, že to samé nejspíš čeká i mě a děsím se okamžiku, kdy ho budu muset vystřídat. Možná to budu mít ještě náročnější, když na rozdíl od Vojty jsem upocená z tréninkového lehátka a v kundičce mi pěkně čvachtá. Vojtu zatím pračka máchá v čisté vodě a pak ho konečně propouští na svobodu. Padnu mu do náruče hned, jak zase stojí na nohou.
„Jaké to bylo?“ šeptnu mu do ucha.
„Náročný, ale zvládnout se to dá,“ odpoví.
„Tak, Lucko, jsi na řadě,“ bere mě za paži Luisa. Jen velmi nerada Vojtu pouštím a prolézám poklopem do té gumové obludy. Zvenčí to tak veliké nevypadalo. Vím, že jsem ulepená od potu a po noze mi stékají šťávy z mé pičky a musím se taky nechat vyprat, ale sakra tak moc bych ji potřebovala ještě pořádně protáhnout! Uvnitř si sednu na zadek a doširoka roztáhnu nohy. Chci Vojtovi poskytnout stejný výhled jako on mně. Luisa mu nejdřív radí s nastavením programu, ale i on se na mě nejdřív podívá.
„Neboj, užiješ si to,“ řekne, než mě uvnitř zavře.
„A jak asi, když tu budu sama?“ houknu, ale ven už mě asi slyšet není. V pračce to klapne, cvakne, a rázem jsem skoro do pasu v průzračné vodě. Vojta s Luisou mě zvenčí pozorují, koukáme si do očí, dokud mě voda nenadnáší a musím ji šlapat, abych nepolykala andělíčky. Konečně se buben se mnou roztočí a já se ocitám ve víru té vodní záplavy. Nakonec to není tak zlé. Jasně, že není. Děláš, jako bys byla v pračce poprvé! Rýpne si do mě mé svědomí. Brzy už nevím, kde je nahoře a kde dole. Je to tak pokaždé, jen se snažím lapat po dechu, jak to jen jde. Pak se přidává mýdlo a pěna, čímž pádem to je ještě složitější. Tedy, že bych si to vysloveně užívala, na to jsem tu až příliš osamocená, hodila by se mi tu klučičí společnost, ale zvenčí to fakt asi vypadá náročněji, než když v tom člověk doopravdy plave. Tady se mi náramně hodí, že umím zadržet dech aspoň na těch dvacet sekund, které jsme trénovali před chvílí. Občas se mi totiž stane, že se buben se mnou zastaví, ale než se stihnu rozkoukat a vyplavat nahoru, roztočí se znovu. Když se podívám průzorem ven, spatřím Vojtu, jak mu svítí oči vzrušením a se stojícím ptákem sleduje každý můj pohyb. Začnu si prstem projíždět kundičku, jednak abych se alespoň trochu uspokojila, a taky mu chci udělat radost. Asi si toho přes šplouchající vodu a pěnu všimnul, protože když po chvíli znovu vyhlédnu ven, má ptáka v dlani a dělá to samé. Avšak jakmile mě obklopí hustá pěna, nevidím vůbec nic, jen světla uvnitř bubnu, když je někdo venku rozsvítí. Otáčky se zvyšují a skoro okamžitě se ocitám u jeho stěny, kde mě zachytí jeden z výstupků, který pěnu prve našlehával. Zdá se mi, že to trvá nekonečně dlouho a rychlost mého praní je snad nejvyšší, jakou pračka umí. Aby toho nebylo málo, pěna mi po těle začíná příjemně mravenčit. Hlavně mezi nohama. Stihnu se udělat dvakrát, než buben začne zpomalovat, ale ještě není po všem. Pauza trvá jen pár vteřin, během kterých se snažím nadechnout ze vzduchové kapsy, která se v husté pěně vytvořila kousek u skla. Při následných otáčkách na opačnou stranu se co nejvíc snažím zůstat uprostřed jako Vojta, ale nedaří se. Znovu jsem u stěny, zaseknutá o přepážku a otáčky mě na ni tlačí. Jenže na ní ležím břichem a odstředivá síla mi nedovoluje přesunout ruce do rozkroku. Musím to tedy vydržet, dokud mě zase nesprchuje čistá voda a pěna se odplavuje současně se zpomalováním otáček. Chvilku se buben točí velmi pomalu a voda zatím jen protéká, ale hned jak je pěna pryč, jakoby někdo ucpal odtok špuntem a hladina stoupá, dokud není ani ne na délku paže od stropu. Tak tohle bude taky zajímavé, jak se v takovémhle malinkém prostoru mám asi nadechnout? Když mám hlavu nalepenou u stropu, hladinu mám akorát k puse a pod sebou hlubokou vodu. Naplním tedy plíce, jak jen to jde, a čekám na další otáčky, které vzápětí přicházejí. Už to není tak rychlé, ale dost na to, aby se mnou voda házela tam a zpět. Když už mé plíce zoufale volají po vzduchu, buben zpomaluje a já se rychlým tempem vydávám k hladině. Tyhle přestávky jdou při samotném praní také nastavit, ale až dosud jsem je nepoužila. Když se to tak vezme, nakonec jsem ráda, že jsem zase čistá a nejvíc mě jako obvykle vzrušuje představa, že jsem vypraná jako obyčejné prádlo. Ještě kdyby mě tak strčili do sušičky nebo pověsili na sušák a bylo by to dokonalé se vším všudy.
„Tak dobrý?“ ptá se Vojta, když mi pomáhá ven. Skočím mu do náruče a políbím ho.
„Děkuju ti,“ vydechnu.
„Za co?“ podiví se.
„No žes mě vypral,“ usměju se.
Na nějaké něžnosti už není čas, za chvilku je večeře a najednou cítím, že můj žaludek hraje Hladovou symfonii v G-dur. Dnešek byl hodně náročný asi pro všechny, protože hodně z nás si dává nášup. Taky si jdu přidat, ale ten nášup, který opravdu potřebuji, snad přijde v noci…
© Laundry Boy
Duben 2018
Absolutně si nevzpomínám, jak jsem se dostala do postele. Jen si tak nějak matně vybavuji, jak mě Vojta ve sprchách myl a natřel mi rozbolavělá prsa a pipinu hojivou mastí. Já neměla sílu vůbec na nic, takže ptáka si jí musel natřít sám. Ani nevím, jestli mě na pokoj odnesl, nebo zda jsem šla po svých.
„Ahoj ségra,“ pozdraví mě Lenka ze své postele.
„Ahoj,“ houknu, „já jsem včera vypadala asi docela zajímavě, že jo?“
„Jo, ale nebyla jsi sama. Většinu z nás museli odnést, tys byla jedna z té hrstky holek, které stačilo jen podpírat,“ odpoví.
„A co ty?“
„My jsme si pomáhali s Pavlem. Hlavně, že už jsou vidět výsledky,“ řekne.
„Co máš na mysli?“ nechápu.
„Mrkni na svoje prsa,“ napoví mi.
No jo, až teď si všímám, že mé poprsí konečně získalo typické zaoblené tvary, i když asi pořád menší, než má Lenka. Ta si ty své dosud schovává pod dekou.
„Ukážeš mi ty svoje?“ ptám se nesměle. Lenka mi je jen neochotně na chvilku odhaluje. S očima navrch hlavy zírám na její kozy, které by jí kdejaká puberťačka mohla jen závidět. Má je krásně kulaté a veliké, ale kupodivu jí nevisí na břicho a trčí krásně vpřed. Pak se Lenka otočí zády a je po představení. Smutně hledím dolů, na svůj hrudník; ještě chvíli potrvá, než je budu mít taky takové. Je čas na snídani a pak máme další hodinu nauky a lidské anatomii. Přesněji řečeno o klučičí anatomii. Tereza stejně jako včera kontroluje docházku a po detailním výkladu žádá dva dobrovolné páry. Vypadá to, že se Lenka chce pomstít Pavlovi za ten včerejšek, ale já jsem rychlejší. Vojta drží ruce pevně na klíně, ale povede se mi ho důkladně štípnout do zadku.
„Ááááu!“ vyjekne, vyskočí a Terka se zaraduje.
„Výborně, Vojto, Lucko, tak pojďte,“ zve nás na stupínek, kde jsme všem krásně na očích. Vojta se ještě chvilku mračí jako čert, ale pak se ode mne nechává celý svléknout. Vedle nás se stejně tak připravuje další pár, Terka jim říká „Honzo a Kristýnko.“ Oběma jim je ani ne deset. Kristýna vypadá jako víla z pohádky, má překrásné dlouhé vlásky až pod zadek a stejně blonďaté, jako Honza. Tomu se taky moc do svlékání nechce, až mu nakonec Kristýna musí pomoct. Po celé třídě se ozývá chichot, jak se holky vrhly na své partnery, aby je rovněž zbavily veškerých svršků. Stejně jako my včera, i kluci si dnes sedají na lavice a roztahují nohy, abychom je mohli studovat. Vojta s Honzou jsou usazeni do křesel s podpěrami pro nohy a díky videokameře jsou jejich pohlaví vidět několikanásobně zvětšená na veliké obrazovce nad námi.
„K čemu jsou tyhle popruhy?“ ukazuji na řemínky na opěrkách pro nohy.
„To je pro případ, kdyby se někdo začal bránit,“ vysvětluje Terka. Vojta se sice nebrání, ale rychle mu nohy spoutávám, než si to rozmyslí. Očividně mu to dělá dobře, protože jeho dosud ochablé péro s sebou zacuká a začíná se zvětšovat.
„Vidíte, i tohle může být podnět ke vzrušení a erekci,“ popisuje Tereza jeho reakci. „Všimněte si, jak se mu penis zvedá jakoby postupně, ty záškuby jsou pravidelné podle tlukotu srdce.“
Vojtův penis se přestane zvedat a zůstane jen z půlky ztvrdlý.
„Až když ho Lucka bude dál dráždit, erekce dosáhne plné tvrdosti. Tak, Lucko, jen do toho,“ pobídne mě Terka. Abych nestála v záběru kamery, stojím Vojtovi po boku a rukou mu zamířím do klína. Už když se mu sunu po břiše, pták se mu opět zvedá, a když po něm přejedu, je krásně tvrdý. Nedá mi to a společně s pérem mu pohladím i šourek s varlaty a jemně je promnu. Další směšné názvy, prostě pytlík a koule, jaképak copak.
„Teď chvilku vydrž, počkáme, jak to půjde Kristýnce s Honzou,“ říká Terka.
Kristýna se snaží a Honzovi se v očích mísí všechny možné pocity. Dotek dívčí ruky mu dělá dobře, ale je také vidět, že by si s Kristýnou nejraději zalezl do prázdného pokoje a tam se dál věnoval všemu zkoumání. Konečně mu taky pták stojí, je o něco menší než Vojtův, a Tereza dál vykládá.
„Povšimněte si, jak se při plné erekci předkožka lehce stáhne a odkryje žalud,“ ukazuje na Vojtovi ona místa. Ostatní holky ve třídě neví, kam dřív s očima. Kluci před nimi sedí na lavicích s nohama od sebe a někteří se přihlouple usmívají. Tereza mi pokyne, abych Vojtovi předkožku úplně přetáhla, a když to udělám, Vojta toužebně zavrní. Podobný zvuk vydá odvedle i Honza a vzápětí i většina ostatních kluků.
„Tak je to správně,“ chválí mě Terka a kontroluje Kristýnku. „Nesmíš zase moc, jinak bys mu mohla natrhnout uzdičku, to je tohle, hned pod tou dírkou,“ ukazuje ono místo.
Tedy klučičího ptáka jsem měla v ruce i v puse víckrát, ale přijde mi, že nauka o nich je snad ještě složitější, než u holek. Lehce Vojtovu uzdičku pohladím ukazováčkem a Vojta zavzdychá. U dírky na špičce péra se mu objevuje kapka průhledné tekutiny, což Tereza kvituje s potěšením.
„Je vidět, Lucko, že máš talent. Téhle kapce se říká Kapka lásky a u mužů to předznamenává soulož. Aby sperma bylo čisté, močovou trubici pročistí pár takových kapek. Je to vlastně taky sperma, jen ne tak husté.“ Podává mi ubrousek, abych tu kapku mohla setřít.
„Jak jsi to udělala?“ ozve se holčičí hlas ze třídy.
„No pohladila jsem ho tady,“ ukazuji ostatním. Vím, že na obrazovce to všichni krásně vidí. Klučičí vzdechy se nesou po třídě.
„Teď si vyzkoušíte vyvrcholení. Nejdřív hezky ručně,“ instruuje nás Terka. Vyhonit Vojtu jen pomocí rukou asi nebude jednoduché. Už jsme to předvčírem jednou provozovali, ale nakonec jsem ho dodělala pusou a taky byl pěkně rozdováděný z pračky. Nejdřív ho honím jednou rukou, pak zapojím obě, až Vojta čím dál hlasitěji oddechuje. Nakonec vydá zvláštní zvuk, něco mezi heknutím a výkřikem, jeho pták s sebou zaškube a rázem mám ruce obalené jeho bílou šťávou. Stříká mohutně a většinu toho má na břiše. Od Terezy dostávám pochvalu a balíček kapesníčků. I Kristýnka je úspěšná.
„Kluci ve věku Honzy normálně ještě nemají sperma, ale díky tréninku na dráždícím stroji může Honzík stříkat taky,“ vysvětluje Terka.
Honza na to kouká jako na zjevení, očividně nemá s honěním ještě žádné zkušenosti, kromě nočního dojení, kdy si na něj ani neviděl. Za chvilku jsou všechny holky ve třídě tak či onak postříkané. Vojtův penis se k nějakému změknutí nemá, tak mi Terka ukazuje, jak ho masírovat mezi análem a šourkem.
„Tam v těch místech je orgán zvaný prostata a ten se stará mimo jiné právě o ejakulaci, což je klučičí vyvrcholení, když stříká,“ vede mi ruku přesně tam, kde to má Vojtu dráždit nejvíc. Holky mají oči nalepené na obrazovku a zkoušejí to jako my s Kristýnou.
Nakonec máme dovoleno konečně použít pusu ke klučičímu uspokojení. Jen prý nemáme spěchat.
„Některé holky to klukům dělají poprvé, tak jim ukaž, jak na to,“ radí Tereza.
S letmým pohledem do kamery beru Vojtova ptáka do ruky a ukázkově ho přejedu jazykem. Hlavně žalud si vychutnávám dlouhými tahy, jako bych lízala zmrzlinu. Už je mi jedno, jestli mě holky napodobují, jen za sebou tuším Kristýnku, slyším její vzrušený, přerývavý dech, když mě bedlivě pozoruje. Vzápětí začíná Honza vzdychat, takže je zřejmé, že už si ho také vzala do parády. Já už mám Vojtu v puse celého, ještě k tomu přidávám ruce a Tereza musí dát kameru stranou, aby z toho ostatní taky něco měli a neviděli jen můj zadek v nadživotní velikosti. Vojta spokojeně mručí a občas zavzdychá, když zapojím i jazyk a projíždím dírku na jeho žaludu.
„Podle jeho varlat poznáš, že se blíží vyvrcholení, když se mu přitáhnou blíž k tělu,“ ukazuje Tereza reakce jeho mužského vybavení. „Můžeš to oddálit tím, že ho takhle chytneš a pevně stiskneš.“ Udělám, jak řekne a Vojta dlouze zakvílí. Už se těšil, jak bude stříkat a my jsme mu to přerušili.
„Prostata se dá masírovat i zevnitř, tadyhle,“ radí dál Terka a já podle jejích instrukcí strčím Vojtovi prst do zadku. Přesně tam, kde popisuje, cítím cosi tvrdšího a kulatého. Při masáži oněch míst Vojta heká ještě víc a brzy mám plnou pusu jeho semene. Uvnitř mu všechno pulzuje a je to hrozně vzrušující, poskytovat mu takovou slast. Tak moc bych ho chtěla mít v sobě! Kundička mi už delší dobu teče a zatím nemám, jak ji uspokojit, musím zůstat oblečená. Naštěstí je už půl dvanácté a hned, jak se kluci obléknou, se vydáváme do jídelny na oběd.
Odpolední program prý bude náročný, takže při poledním klidu všechny vychovatelky hlídají na chodbách a drží nás na pokojích. Včerejší orgie s Vojtou se dnes tedy konat nebudou a nezbývá mi, než se se ségrou zavřít u sebe a dát si šlofíka.
V jednu se všichni scházíme před vchodem do Éčka, tedy do „hekárny“ jak ji kluci duchaplně pojmenovali. Já ten termín znám sice v jiném spojení, ale nechce se mi všem vysvětlovat, jak jsem se kdysi „náhodou“ ocitla na porodním oddělení a vyslechla rozhovor zdravotních sester.
Kluky jejich asistentky nasměrují k jejich dráždícím lehátkům, zatímco my pokračujeme dál do zadní části haly ke třem velikým kolům, z poloviny ponořeným v hluboké prosklené nádrži.
„Tomuhle se říká mlýnské kolo a budete se na nich trénovat v zadržení dechu pod vodou,“ odpovídá Tereza na naše dotazy. „V budoucnu se vám to bude hodit v pračce,“ dodá.
Musíme se všechny svléknout a přes vlasy navléknout koupací čepice, aby se nám prý nezamotaly do postroje. U každého kola je nás pět a každá z nás na něm bude asi čtvrt hodiny. Se mnou jsou ve skupince Lenka, Kristýna a další dvě holky. Leona, zhruba v Lenčině věku a Anežka, ta vypadá stejně stará jako já. Zatímco od kluků se začíná ozývat vzdychání, asistentky nás připoutávají ke kolům. Z nás jde první Kristýnka. V očích má strach, když ji pokládají na vnější stranu kola a je vidět, že se jí moc nechce. Popruhy má kolem kotníků, kolen, pasu, hrudi a poslední jí drží hlavu pevně přitisknutou ke gumové podložce, kterou je mlýnské kolo vybaveno. Na nos dostává svorku, aby omylem vodu nevdechla.
„Nemusíš se bát, neutopíme tě, ale musíš se naučit šetřit s dechem,“ utěšuje ji její asistentka Monika. Pak odstraní zarážku, která dosud kolo držela pevně na místě a za Luisiny pomoci s ním otáčí, dokud Kristýna nemá hlavu těsně nad hladinou. Zrychleně dýchá a oči má rozšířené strachy.
„Pod vodou budeš nejdřív pět vteřin a postupně budeme prodlužovat, ano? Takže pozor, nadechnout!“ a rázem je Kristýna celá pod vodou. Všechny holky nevědomky zadržujeme dech s ní a v duchu jí počítáme. Kristýnka jen trpělivě kouká před sebe, nic jiného jí popruhy nedovolí. Občas jí z pusy uteče bublinka, ale jinak se snaží vydržet v klidu. Když uběhne pět sekund, asistentky ji skoro celou vytáhnou zpět nad hladinu. Kristýna popadá dech a voda jí mezitím stéká po náznacích prsou až do úplně holého klína. Jakoby i její buclatá pipina vyjeveně koukala, co se to s ní děje, takový mám alespoň pocit já, když na ni zírám.
„Není to tak hrozné, že?“ pronese Monika a ani nečeká na odpověď.
„Tak znovu, nádech!“ a znovu ji ponoří hluboko pod hladinu. I tentokrát všechny v duchu počítáme, ovšem už to není pět, ale sedm sekund. Kristýnka po pěti sekundách vylekaně vytřeští oči, ale nakonec zvládá i ty dvě navíc. Když se zase ocitne nad hladinou, lapá po dechu. Monika jí nechává chvilku na oddech a pak říká: „teď už to bude deset vteřin, ano?“ a znovu ji ponoří. Teď už máme vytřeštěné oči všechny, ne jen Kristýnka, která je nám v nádrži vystavená jako v akváriu. Chvilku kouká na nás ven, ale pak už jen před sebe a zatíná pěsti.
„No vidíš, jak to dobře zvládáš,“ zaraduje se Monika, když ji zvedá nad hladinu. Kristýnka sice plive vodu, ale nijak si nestěžuje. Monika ji ještě několikrát ponoří na deset sekund a naposledy ještě dvakrát na patnáct. Pak ji odpoutávají a na řadu jde Lenka.
„Tak jaké to je?“ ptám se Kristýny, když se vedle mě posadí. Leona s Anežkou vedle nás taky napínají uši, ale Kristýnce není moc do řeči.
„Není to tak hrozné,“ zamumlá.
„Dá se to zvládnout?“ vyptává se Leona.
„Docela jo,“ neochotně přiznává Kristýna.
Lenku zatím připoutávají na kolo a dostává svorku na nos. Dostává od naší vychovatelky pokyny stejně jako prve Kristýnka, ale na rozdíl od ní není tak vystrašená. Obě umíme zadržet dech na docela dlouho a tenhle trénink rozhodně nebude horší, než mé první společné praní s kluky Kubešovic. Při té vzpomínce cítím mrazení v zádech a příval horka mezi nohama.
„Takže Leni, bude to stejné, jako u Kristýnky, pět sekund pod vodou pro začátek a pak budeme postupně prodlužovat, ano?“ dává instrukce Luisa.
„Klidně můžeš zahfffbgloglo…“začne Lenka, ale víc toho říci nestihne, protože se ocitá celá pod vodou. Trpělivě čeká, než ji po pěti vteřinách zase zvednou a dodá: „…začít na patnácti, my s Luckou vydhufffbgloglo…“ nedopoví, když ji Luisa zase potopí, „…vydržíme déle,“ dokončí, co chtěla říct v jedné větě.
„Takže dáme rovnou patnáct?“ ptá se Luisa.
Lenka souhlasí a po několika ponořeních zvládá i dvacet sekund pod vodou. Když ji nakonec celou zvedají, voda jí po těle stéká stejně jako Kristýnce, jen mezi nohama jí protéká houštinou chloupků. Po ní jde na řadu Leona. I ta zvládá napoprvé deset vteřin, jen čtvrtá Anežka musí začít na pěti, jako na začátku Kristýna. Já jdu na řadu naposled. Jsem už spíše vzrušená, než abych se bála. Až příliš mi to připomíná dovádění s kluky Kubešovic. Nemohu se na kole ani hnout, popruhy jsou opravdu pevně utaženy, i ten kolem mé hlavy.
„Tak dáme pět nebo deset?“ ptá se Luisa.
„Patnáct,“ odpovídám a třesu se nedočkavostí. Nohy už mám ve vodě, naštěstí je příjemně vlažná. Teď už si tak jistá nejsem, když jde do tuhého, vlastně do mokrého. Hladina se stále více přibližuje a já se rozdýchávám, abych naposled mohla pořádně naplnit plíce vzduchem. Už tam jsem skoro celá, ještě poslední centimetry - a jsem úplně dole, pod hladinou. První, na co myslím je, že jsem si asi měla říct o kratší dobu, ale teď už je pozdě prosit, aby mě vytáhli nahoru. Díky průzračnému sklu nádrže vidím nejen na holky, ale i na kluky, jak jsou dojeni na lehátkách za nimi. Dosud jsem slyšela jejich sténání, ale tady pod vodou je, abych tak řekla, rajské ticho. Na jednom z lehátek spatřím Vojtu. Leží na břiše a dírou v lehátku trčí jeho pták, vcucnutý do odsávačky. Možná je to tím sklem či vodou, ale jakoby ho měl zase o kousek většího. Ale možná se mi to jen zdá, odsávačka se totiž hýbe nahoru a dolů, jakoby mu ho honila. Hadička, co k ní vede, občas zbělá, jak v ní proudí Vojtovo sperma. V tu chvíli mi to přijde jako věčná škoda, když jsem ho mohla mít radši v sobě a zároveň si uvědomím, jak je má kundička zoufale prázdná. Ani nevím jak, ale najednou se mlýnské kolo otáčí a ocitám se skoro celá na vzduchu. Lapám po dechu, ale cítím, jak se mi tváře roztahují v úsměvu. Uběhlo to nějak rychle.
„To bylo patnáct?“ divím se. Stékající voda mě lechtá po těle a mohu si jen představovat, jak vypadám, když mi kapky stékají po prsou až na mou holou kundičku, kterou musím bezděčně svírat, abych ji alespoň trochu uklidnila. Asi taky kouká, kam se to dostala. Místo, aby byla k užitku a nechávala se od kluků protahovat, tak se tady jen bezmocně máchá všem na očích.
„Ano, to bylo patnáct sekund,“ potvrdí mi Luisa, „chceš přidat?“ Mrknu na Vojtovo lehátko a naše pohledy se setkají. Vidím to napětí v jeho tváři, když právě teď dostříkal a odsávačka ho nepřestává dráždit. Určitě to nemá vůbec jednoduché, tak proč já bych si měla ulevovat?
„Jo, zkusím dvacet,“ odhodlám se být statečná. Teď to bude asi složitější. Jakmile jsem pod vodou, vyprázdním si hlavu a snažím se nemyslet na nic, co by mě vzrušovalo a nutilo zatínat kundičkové svaly. I ty by spotřebovávaly kyslíku více, než jim mohu dát. Jenže si nemohu pomoct. Pořád myslím na to, jak dlouho mě pod vodou nechávali Martin s Petrem, když jsem na nich byla napíchnutá a v kundičce mi při tom pomyšlení mravenčí. V plicích cítím stále silnější pálení, jak se domáhají vzduchu, ale kolo se nehýbe a já jsem pořád u dna. Znovu se snažím na nic nemyslet, podobně jako když jsem v pračce sama a nechávám ji dělat se mnou, na co je určena. Teď jsi jen prádlo, teď jsi jen prádlo! opakuji si. Skrz sklo se dívám nejdřív na holky a pak na Luisu, ale ta se dívá jen na své stopky. Konečně od nich zvedne pohled a vytahuje mne na vzduch. Vděčná za ten krásný vzduch ho nasávám do plic. Člověk si neuvědomuje, jak je vzácný, dokud mu někdo nesebere tu možnost ho dýchat.
„V pohodě?“ ptá se starostlivě Luisa.
„Jo, mohla bych zkusit pětadvacet?“ ptám se.
„Dnes ne, přes zítřek si to budete všechny trénovat a pozítří zase přidáme, ano?“ řekne Luisa a znovu mě ponořuje do ticha vodní nádrže. Plíce se dožadují vzduchu pořád stejně, ale aspoň se učím soustředit se na tep svého srdce v uších, to mi pomáhá zklidnit myšlenky nespotřebovávat vzduch tak rychle. Při posledním ponoření se ke konci znovu připravuji na známé pálení na hrudi, ale dřív, než přijde, mě Luisa zvedá nad hladinu.
„To nebylo dvacet vteřin,“ konstatuji, když tam visím mokrá a vystavená.
„Ale bylo,“ namítne Luisa a uvolňuje mi pouta. Holky na lavičce souhlasně přikyvují. Zvláštní, pomyslím si. Dala bych krk za to, že to bylo nanejvýš patnáct. Možná se učím rychle.
Je čas se vystřídat s kluky. Většina z nich už splnila svou denní normu na svém dojícím lehátku. Sice to teď neměli tak dlouhé, ale možná o to intenzivnější. Vychovatelky jim nechávají půl hodiny na oddech a usazují je na lavičky mezi jejich a našimi lehátky. Přisedám si k Vojtovi.
„Jaké to tam je?“ ptá se a kývne směrem k nádržím s koly.
„Dá se to zvládnout, je to jako v pračce, kde je víc vody,“ odpovídám.
„Díval jsem se na tebe, když tě…to…“ zdráhá se popsat to, co vlastně viděl.
„Potápěli,“ dopovím za něj.
„Jo, potápěli,“ souhlasí. „Bylo mi tě v tu chvíli líto,“ pronese ponuře, „ale…“
„Ale co?“ nechápu.
„Vzrušilo mě to,“ neochotně dodá.
„Vždyť jsi byl vzrušený celou dobu,“ namítnu.
„No samozřejmě, ale to není to, co mám na mysli,“ řekne. „Něco jiného je, když si jen tak ležíš a na ptáku máš dojičku. A něco úplně jiného je, když vidíš někoho, na kom ti záleží, připoutaného a potápěného.“
„Ale já jsem tolik netrpěla, těch dvacet sekund pod vodou v pohodě vydržíš a když to bude moc, tak ti vychovatelky pár sekund uberou,“ chlácholím ho. Co to dělám? Místo toho, abych byla ráda, že má o mě starost, to ještě zlehčuji. Dávej si bacha na pusu! napomenu se.
„Ze začátku musíš překonat ten prvotní strach a nemyslet vůbec na nic. Já se na tebe taky koukala a taky mi bylo líto tebe, že to musíš zvládat a taky toho, že jsi místo do mě musel stříkat někam do prázdna a v tu chvíli jsem se skoro topila. Pak jsem si ale vyprázdnila hlavu od jakýchkoliv myšlenek a najednou to šlo,“ popisuji mu svou metodu pro delší výdrž. Pak sklouzávám pohledem mezi jeho nohy.
„Jak jsi na tom, ještě to tak bolí?“ ptám se a lehce ho po něm pohladím. Má ho ještě trochu nateklého a zarudlého, ale zase jako by se mu zvětšil.
„Překvapivě ne tolik, jako na začátku,“ odpoví a přitiskne rukou tu mojí na svého ptáka. „Vidíš? Je to mnohem lepší,“ usměje se. Chtěla bych ho tam ještě chvilku hladit, pořádně mu ho stisknout, vzít do pusy a ošukat ho, ale Luisa mne žene na mé dráždící lehátko. Alespoň tady se trochu uspokojím, jsem tak nadržená, že bych nejradši ojela celý klučičí pokoj sama, bez Lenky. Když se chystám do své obvyklé polohy na lehátku, Luisa mě zastaví.
„Kdepak, dnes budeš na čtyřech,“ otáčí mě a pod břicho mi dává nějaký pěnový polštář ve tvaru půlkulatého válce, abych měla zadek o něco výš. Ruce a nohy mi navléká do pevných popruhů a utahuje. Tak tohle bude ještě zajímavé. Všechny holky jsme takto upoutané tváří v tvář všem klukům na lavičkách. Mé a Vojtovy oči se potkají a potěšíme se úsměvem. Nevidím, co za mnou Luisa dělá, ale není těžké to uhodnout, když v kundě najednou cítím její prsty a hned na to přítomnost čehosi tlustého, dlouhého a vroubkovaného. Překvapeně vyjeknu a Vojta zpozorní.
„Dobrý? Nebolí to?“ ptá se Luisa.
„Jen trochu tlačí,“ vyheknu.
„To brzo přejde, v téhle poloze ho máš v sobě hlouběji, než obvykle,“ chlácholí mě Luisa. Jinak si nestěžuji, jsem ráda, že mou nadrženou pipku konečně něco uspokojí. Umělák začíná vrnět a já čím dál víc vlhnu. Vedle mě si užívá Lenka a naše polohy jsou obzvláště vzrušující, zvláště když nám Luisa popruhy připoutá ruce a nohy pevně k lehátkům. Sice nevidím za sebe, ale přístroj u jejího zadku vypadá robustně a složitě. Pak mi dojde, co dalšího je tu jinak.
„Kam se poděly ty plenty, co tu vždycky byly?“ zajímám se. Luisa se usměje.
„Teď už nejsou potřeba, když už jste se beztak všechny viděly nahé.“
Poslední, co ještě udělá je, že Lence někam mezi nohy strčí malou skleněnou trubičku, hadičkou spojenou s přístrojem za ní. Nejprve to vypadalo jako to samé na odvod moči, ale když to samé udělá u mě, cítím náhlé sání na poštěváčku a mé vzrušení rapidně stoupá. Ve chvíli, kdy jsou kluci odváděni k nádržím s mlýnskými koly se ve mně vibrátor dává do pohybu. Cítím ho opravdu hluboko a ještě ke všemu mě dost intenzivně dráždí jeho vroubkovaný povrch. Jezdí ve mně jako píst, bez přestání a bez slitování. Není tedy divu, že první orgasmus mi přijde už po pár sekundách. Ani moc nevnímám, že kluci už se zvedají a jdou k mlýnským kolům. Napadá mě, že dnes něco postrádám. No jistě, pumpy na prsa. Ale teď by se sem stejně nevešly, když mám prsa přitlačená k polštáři. Když se udělám po desáté, šukací stroj zvolňuje tempo a dává mi chvilku na oddech. Mezitím mi Luisa zavádí hadičku do močové trubice, abych si mohla ulevit. Zamžourám k mlýnskému kolu a hledám Vojtu. Mám štěstí, Marie ho zrovna přivazuje. Asi je na mně poznat, jakou o něj mám starost, i když Marie by ho určitě nenechala utopit. Ale stejné obavy se ukazují i v jeho pohledu ke mně, tak mu zdviženým palcem ukazuji, že je mi dobře. Vidět mě takhle znehybněnou a šukanou strojem mu asi moc na klidu nepřidá, ale musí se pod vodou naučit stejně jako já vyprázdnit hlavu od zbytečných myšlenek. Stroj v mém rozkroku znovu přidává a já se s chutí rozhekám do rytmu přírazů. Někdy jsou dlouhé, vláčné, a jindy je umělák zase hluboko ve mně a pohybuje se ani ne o dva centimetry, ale s několikanásobně vyšší rychlostí. Tehdy je můj orgasmus nejsilnější a není jen jeden. Je jich několik za sebou, těsně na sebe navazujících, takže já mám pocit, že ten první je snad nekonečně dlouhý, ale na obrazovce jejich počet stoupne třeba o čtyři. Tu mám pořád před sebou na očích. Už jsem u čísla dvacet a šukání nepřestává. Mrknu na Vojtu. Zrovna je pod vodou a nepřítomně kouká před sebe. On je vzrušený? No nezdá se mi to, opravdu mu péro stojí jako kůl, až se začnu bát, jestli s ním nebude brnkat o okraj vodní nádrže. Jakoby mu nestačilo, že ho před chvilkou dojili. Koneckonců já byla taky vzrušená, ale nebylo to tak nápadné. Bohužel nezvládnu počítat, kolik vteřin vydrží pod vodou, protože mám před sebou další sérii orgasmů a přírazy v mé kundě zrychlují. Je to jiný umělák než včera, ten měl povrch skoro hladký, ale ten dnešní je žilnatý a svými pohyby mně jezdí přímo po onom místě pod břichem, které jsme objevili s Lenkou. Postupně zjišťuji, že se děsím okamžiku, kdy se stroj vypne. Chci pořád víc a víc. Orgasmy jsou sice silné, až mám chvilkami před očima tmu, ale pořád vnímám, ne jako včera, kdy jsem se odporoučela do mrákot. Jen hlasivky už mám zase vykřičené, tak jen se zavřenou pusou mručím. Trénink končí dřív, než se naděju, hned po čtyřicátém orgasmu.
„Nééé!!“ zaskučím.
„Co se děje?“ ptá se vystrašeně Luisa. Úplně stejně jako včera Vojta, uvědomuji si.
„Nevypínej to…“ žadoním.
„Však si ještě užiješ, neměj strach,“ chlácholí mě Luisa. Moc mě to neuklidňuje, kundičku mám pořád rozžhavenou a teď i zoufale prázdnou. Teď je ale na čase vzájemné mytí v pračkách. Při tom se asi moc neuspokojím. Když v uličce jdeme po dvojicích do „prádelny“ nedržím Vojtu za ruku, ale za stále tvrdého ptáka. Nemusím ho za něj ani moc tahat, Vojta jde sám, kam ho navedu a jeho levá dlaň shora masíruje má prsa. Asi se mu líbí, jak mi vyrostly. Však jeho penis taky, když bych ho teď chtěla vzít úplně celého do dlaní, dvě by mi asi už nestačily.
„Jak dlouho jsi nejdýl vydržel?“ ptám se ho.
„Dvacet pět,“ zahučí, „kolik ty?“
„Dvacet. Chtěla jsem víc, ale prý zase až příště,“ řeknu.
Do večeře zbývá asi půldruhé hodiny, tak máme každý stihnout jeden čtyřicetiminutový cyklus v pračce. Doufala jsem, že si s Vojtou alespoň užiju při společném praní, ale to by nesměly být naše vychovatelky, aby si na nás nevymyslely nějakou kokotinu. Praček je prý dost, takže se máme vyprat navzájem a procvičit si jejich ovládání. Jakoby to dělaly naschvál a měly radost z toho, jak jsem nadržená. Vojta jde do pračky první a já ho mám vyprat. Když leze dovnitř, ptáka má pořád tvrdého jako kámen a já ho za něj držím do poslední chvíle, než za ním zavřu poklop.
„No neboj se, pod vodou vydrží dost dlouho, tak mu jí klidně nastav víc,“ radí mi Luisa, když mu nastavuji mírný program. Ve vedlejší pračce je zatím uvězněný Pavel a Lence dává Marie rady, jak ho vyprat.
„Já ho chtěla šetřit, vždyť je úplně čistý,“ namítnu.
„A jak jednou budeš prát svoje děti? Takový špinavý dítě potřebuje taky intenzivní praní, abys ho nedávala do postele zabahněný,“ mentoruje. Myslím, že přehání, ale nastavuji Vojtovi hladinu hodně nad polovinu, hustou mycí směs a vyšší a delší otáčky, ať je Luisa spokojená. Představuji si, jakoby byl Vojta moje strašně zasviněné dítě. Podobně jako jsem byla já, když nás s Lenkou naši poprvé vzali do čistírny pro děti. Zatím sedí se zkříženýma nohama a pozoruje mě. Když se mu podívám do očí, usměje se a zatne pánevní svaly, takže to vypadá, jakoby mi svým ptákem zamával. Zvednu ruku a na skle poklopu mu ukazuji, jak asi vysoko bude hladina. Tváří se nejdřív nechápavě. Až když pusou neslyšně naznačím „voda“, pochopí a vztyčeným palcem souhlasí. Ještě než pračku spustím, jakási zvrhlá část mé mysli si uvědomí, jak moc mu to uvnitř sluší. Ale přesto, jakmile pračka obživne, k mému vzrušení se opět přidá vlna lítosti nad tím, co se s mým Vojtou teď bude dít. Voda v bubnu stoupá neobyčejně rychle, asi proto, že pračka není z těch největších. Ještě než se její proud zastaví, buben se roztočí i s Vojtou. Ten se tam nejdřív jen převaluje, ale brzo si s ním voda hraje jako s hadrovým panákem. Podle otáček bubnu nejdřív na jednu stranu a zase na druhou. Zatím má na nádech dost místa, ale když se voda smíchá s mycím gelem, dalších deset centimetrů v tom volném prostoru zabírá pěna a Vojta se v ní postupně ztrácí, dokud z něj nevidíme jen sem tam něco těsně před průzorem. Neskutečně mě ten pohled vzrušuje, když si pomyslím, že si s ním pračka vlastně dělá, co chce, a já z toho vidím jen kratinké okamžiky. Místy se u skla mihne jeho zadek, točící se dokola a to už nevydržím a musím si alespoň prstem uspokojovat pipinu. Ale stejně to není ono, jen jsem vzrušená čím dál víc. Nejradši bych se vrhla k němu do té zpěněné vody ale už vím, že s Luisou se o tomhle nemá cenu bavit, když má své instrukce. Voda se vyměňuje a místo ní na Vojtu prší jen hustý růžový gel. Chvilku na sebe koukáme, on usmívající se, celý od mýdla, a já, s očima roztouženě svítícíma a dvěma prsty na poštěváčku. Pak ho pračka znovu roztočí. Nejdřív pomalu našlehává další pěnu a pak jde buben do vysokých otáček. Koukám na displej, co jsem to tam vlastně nastavila a až teď se zhrozím. Místo 130 jsem navolila 230 otáček za minutu. Vojta si uvnitř asi pěkně užije. Teď ho opravdu už není vidět. Pokud se nezachytil v nějakém koutě elipsovitého bubnu, tak s ním někde uprostřed točí ta masa husté pěny. Po pár minutách buben zpomaluje, ale jen proto, aby se roztočil zase opačně. Kdesi u kraje, přesně v tom záhybu se něco pohne, a Vojta se snaží dostat doprostřed bubnu. Asi už má toho točení dost, ale musí to ještě vydržet. Buben jde znovu do otáček a Luisa na panelu zapíná vnitřní osvětlení. Že mě to taky hned nenapadlo! nadávám si. Silueta uvnitř se otáčí dokola stále rychleji, až z ní vidíme jen rozmazaný obrys. Povedlo se mu schoulit se do klubíčka, aby ho to zase nenamáčklo ke stěně a tak se mu to daří až do konce, dokud se s ním buben netočí zase normálně a voda odplavuje všechnu pěnu. Chvilku jsem ráda, že to nejhorší má za sebou, než mi dojde, že to samé nejspíš čeká i mě a děsím se okamžiku, kdy ho budu muset vystřídat. Možná to budu mít ještě náročnější, když na rozdíl od Vojty jsem upocená z tréninkového lehátka a v kundičce mi pěkně čvachtá. Vojtu zatím pračka máchá v čisté vodě a pak ho konečně propouští na svobodu. Padnu mu do náruče hned, jak zase stojí na nohou.
„Jaké to bylo?“ šeptnu mu do ucha.
„Náročný, ale zvládnout se to dá,“ odpoví.
„Tak, Lucko, jsi na řadě,“ bere mě za paži Luisa. Jen velmi nerada Vojtu pouštím a prolézám poklopem do té gumové obludy. Zvenčí to tak veliké nevypadalo. Vím, že jsem ulepená od potu a po noze mi stékají šťávy z mé pičky a musím se taky nechat vyprat, ale sakra tak moc bych ji potřebovala ještě pořádně protáhnout! Uvnitř si sednu na zadek a doširoka roztáhnu nohy. Chci Vojtovi poskytnout stejný výhled jako on mně. Luisa mu nejdřív radí s nastavením programu, ale i on se na mě nejdřív podívá.
„Neboj, užiješ si to,“ řekne, než mě uvnitř zavře.
„A jak asi, když tu budu sama?“ houknu, ale ven už mě asi slyšet není. V pračce to klapne, cvakne, a rázem jsem skoro do pasu v průzračné vodě. Vojta s Luisou mě zvenčí pozorují, koukáme si do očí, dokud mě voda nenadnáší a musím ji šlapat, abych nepolykala andělíčky. Konečně se buben se mnou roztočí a já se ocitám ve víru té vodní záplavy. Nakonec to není tak zlé. Jasně, že není. Děláš, jako bys byla v pračce poprvé! Rýpne si do mě mé svědomí. Brzy už nevím, kde je nahoře a kde dole. Je to tak pokaždé, jen se snažím lapat po dechu, jak to jen jde. Pak se přidává mýdlo a pěna, čímž pádem to je ještě složitější. Tedy, že bych si to vysloveně užívala, na to jsem tu až příliš osamocená, hodila by se mi tu klučičí společnost, ale zvenčí to fakt asi vypadá náročněji, než když v tom člověk doopravdy plave. Tady se mi náramně hodí, že umím zadržet dech aspoň na těch dvacet sekund, které jsme trénovali před chvílí. Občas se mi totiž stane, že se buben se mnou zastaví, ale než se stihnu rozkoukat a vyplavat nahoru, roztočí se znovu. Když se podívám průzorem ven, spatřím Vojtu, jak mu svítí oči vzrušením a se stojícím ptákem sleduje každý můj pohyb. Začnu si prstem projíždět kundičku, jednak abych se alespoň trochu uspokojila, a taky mu chci udělat radost. Asi si toho přes šplouchající vodu a pěnu všimnul, protože když po chvíli znovu vyhlédnu ven, má ptáka v dlani a dělá to samé. Avšak jakmile mě obklopí hustá pěna, nevidím vůbec nic, jen světla uvnitř bubnu, když je někdo venku rozsvítí. Otáčky se zvyšují a skoro okamžitě se ocitám u jeho stěny, kde mě zachytí jeden z výstupků, který pěnu prve našlehával. Zdá se mi, že to trvá nekonečně dlouho a rychlost mého praní je snad nejvyšší, jakou pračka umí. Aby toho nebylo málo, pěna mi po těle začíná příjemně mravenčit. Hlavně mezi nohama. Stihnu se udělat dvakrát, než buben začne zpomalovat, ale ještě není po všem. Pauza trvá jen pár vteřin, během kterých se snažím nadechnout ze vzduchové kapsy, která se v husté pěně vytvořila kousek u skla. Při následných otáčkách na opačnou stranu se co nejvíc snažím zůstat uprostřed jako Vojta, ale nedaří se. Znovu jsem u stěny, zaseknutá o přepážku a otáčky mě na ni tlačí. Jenže na ní ležím břichem a odstředivá síla mi nedovoluje přesunout ruce do rozkroku. Musím to tedy vydržet, dokud mě zase nesprchuje čistá voda a pěna se odplavuje současně se zpomalováním otáček. Chvilku se buben točí velmi pomalu a voda zatím jen protéká, ale hned jak je pěna pryč, jakoby někdo ucpal odtok špuntem a hladina stoupá, dokud není ani ne na délku paže od stropu. Tak tohle bude taky zajímavé, jak se v takovémhle malinkém prostoru mám asi nadechnout? Když mám hlavu nalepenou u stropu, hladinu mám akorát k puse a pod sebou hlubokou vodu. Naplním tedy plíce, jak jen to jde, a čekám na další otáčky, které vzápětí přicházejí. Už to není tak rychlé, ale dost na to, aby se mnou voda házela tam a zpět. Když už mé plíce zoufale volají po vzduchu, buben zpomaluje a já se rychlým tempem vydávám k hladině. Tyhle přestávky jdou při samotném praní také nastavit, ale až dosud jsem je nepoužila. Když se to tak vezme, nakonec jsem ráda, že jsem zase čistá a nejvíc mě jako obvykle vzrušuje představa, že jsem vypraná jako obyčejné prádlo. Ještě kdyby mě tak strčili do sušičky nebo pověsili na sušák a bylo by to dokonalé se vším všudy.
„Tak dobrý?“ ptá se Vojta, když mi pomáhá ven. Skočím mu do náruče a políbím ho.
„Děkuju ti,“ vydechnu.
„Za co?“ podiví se.
„No žes mě vypral,“ usměju se.
Na nějaké něžnosti už není čas, za chvilku je večeře a najednou cítím, že můj žaludek hraje Hladovou symfonii v G-dur. Dnešek byl hodně náročný asi pro všechny, protože hodně z nás si dává nášup. Taky si jdu přidat, ale ten nášup, který opravdu potřebuji, snad přijde v noci…
© Laundry Boy
Duben 2018