Čistírna 1
Napsal: 06 zář 2021, 23:21
Dnes se nám po krásných čtrnácti dnech volna vrací naše dcerky, které jsme poslali na letní tábor. Konečně se v zatáčce objevuje silueta Karosy, z jejíchž oken mávají ruce všech dětí, které se vrací domů. Nekoná se žádné bouřlivé vítání, Lucka s Lenkou by tam evidentně nejraději zůstaly ještě další měsíc a já s mým manželem Petrem bychom také uvítali kapku delší dovolenou o samotě. Dvanáctiletá Lenka tam byla už potřetí, ale devítiletá Lucka byla letos poprvé. Z minulých zkušeností vím, že jejich oblečení bude pěkně zadělané, ale že stejně špinavé budou i holky, tak nad tím jen lapám po dechu. Doma i Petr nevěřícně zírá, když se holky svlékají. Lenčiny dlouhé vlasy jsou málokde blonďaté, vypadá to, že kromě bláta v nich má i jakousi červenou barvu a Lucčino kdysi blonďaté mikádo zdobí pro změnu brčálově zelená. Asi tam hrála vodníka nebo co.
„To jsou jen tělové barvy od bodypaintingu,“ vysvětluje Lenka.
„Tak s tímhle se mýt nebudu, holky, oblíkat, vezmeme vás někam, kde si s tím poradí někdo jiný,“ velím a házím jim jejich oblečení, ve kterém přijely. Momentálně vypadá nejčistší, z toho rance, který vytahují z pytle na špinavé prádlo. Holky koukají vyjeveně, protože o prádelně pro děti neví, tu jsme s Petrem před týdnem objevili díky reklamě na internetu.
Stačí jediný vzájemný pohled a oba víme, co čeká naše povedené dcerky. Čistírna dětí je součást aquaparku v našem městě, nedávno ji otevřeli, tak počítáme, že tam nebude moc narváno. Když vystupujeme z auta, holky se nejdřív těší, že půjdou do bazénu, ale jejich nadšení opadá, když nás směrovky vedou do vedlejší budovy.
„Kam to jdeme, mami?“ zeptá se obezřetně Lenka.
„Tady vás vykoupou dočista, je to nově postavená čistírna pro špinavý děti,“ odpovím a všichni vstupujeme do haly.
„A to tady mají taky vany a sprchy?“ zeptá se Lucina.
„No, ne tak docela,“ odpoví manžel a mně bleskne hlavou vzpomínka na propagační webovou stránku s fotkami interiéru. Vanou ani sprchou bych tam nenazvala zhola nic. Už od útlého dětství obou holek víme, že mají rády vodu a na dost dlouho umí zadržet dech pod hladinou, takže tohle by pro ně mohl být vcelku zajímavý zážitek.
Řídíme se podle návodů na informačních cedulích. Holky odvádíme do šatny a dohlížíme na jejich svlékání. Jsou opravdu neskutečně špinavé, jako kdyby snad skládaly uhlí. Pak je necháváme v šatně samotné jejich osudu, podle instrukcí by je měl někdo vyzvednout a postarat se o ně. My se vracíme zpět k pultu v recepci a společně s recepční vyplňujeme krátký dotazník, jestli naše holky nemají nějakou nakažlivou nemoc, vývojovou vadu, která by bránila v jejich očistě a tak dále.
Nakonec nám předkládají papír s podrobně popsanými procedurami, které se zde poskytují, a zde máme označit ty, o které máme zájem. Krátce se na sebe s Petrem usmějeme a zaškrtneme téměř všechny. Naštěstí se tady dá platit kartou.
Dál nás už uvádějí do obrovské haly plné ohromných mycích strojů. V životě jsem nic podobného neviděla, tak jen zírám s otevřenou pusou. Je tu množství něčeho, co vypadá jako bubnová pračka, ale buben uvnitř není kovový, ale je z něčeho měkkého a je vybaven výstupky pro správné víření vody, jako mají klasické pračky. U každého stroje je tabulka s popisem. Píšou tam, že vnitřek bubnu vyrábí stejná firma, která vyrábí nějaké podobné gumové atrakce po celém světě. Asistentka nás nasměruje k jedné pračce, do které už z druhé strany lezou Lucka s Lenkou, obě úplně nahé. Zvědavě se rozhlížejí, a když nás spatří, mávají na nás.
„No ty bláho, uvnitř to musí mít aspoň dva metry,“ konstatuje Petr.
„Hlavně aby se tam neutopily,“ strachuji se.
„Myslím, že holky to zvládnou, rády se přeci potápějí a umí zadržet dech na opravdu dlouho,“ uklidňuje mě Petr.
Mezitím se buben plní vodou a holky se začínají tvářit kapku vyděšeně. Hladina pořád stoupá, až jí má Lenka někam pod prsa a Lucka skoro až k puse. Konečně se přítok vody zastavuje a buben se s nimi dává do pohybu. Nikdy bych neřekla, že mě tolik vzruší pohled na vlastní dcerky, jak se perou v pračce jako obyčejné prádlo. Voda si s nimi pohazuje sem a tam a ony nemají jedinou šanci na vlastní pohyb. Ze začátku se s nimi buben často zastavuje, takže mají čas se zorientovat a každou chvilku na nás koukají a usmívají se. Vypadá to, že se jim to začíná líbit. Pak se s nimi buben zase roztočí a s přibývajícím časem jsou pauzy čím dál kratší a vzácnější. Po nějaké době s nimi pračka točí třeba pět minut a pauza trvá jen několik sekund, takže než se Lucka s Lenkou vzpamatují z otáček, obě se točí zase na druhou stranu a na dalších pět minut jsou zcela v moci stroje. Zatím se však perou jen v obyčejné vodě – vidíme na ně, ať už jsou blízko u průzoru nebo u protější strany.
Nakonec přeci jen voda odtéká, buben se zastavuje a holky jsou rázem na suchu. Vypadají už trochu unaveně, ale ještě pořád nejsou čisté, do teď to byla jen předpírka. Hladina znovu stoupá, ale tentokrát do ní cosi přitéká shora, nějaká růžová tekutina, hustá jako sirup a holky ho zvědavě zkoumají. Buben se s nimi znovu roztočí, tentokrát pomalu a voda se pomalu smíchává s gelem, který podle informační tabulky má ten správný čistící účinek. Lucka s Lenkou jsou ve chvilce celé růžové od toho mycího gelu a pomalu se přes sebe převalují. Vidíme teď jen sem tam nějakou část jejich těl, protože voda se teď úplně zabarvila do růžova. Když je dokonale promíchána s mycím gelem, buben začne rotovat neuvěřitelnou rychlostí, takže z našich holek už nevidíme vůbec nic, stává se z nich jen rozmazaná šmouha u stěny bubnu, jak je zachytily přepážky v něm. Díky té rychlosti se růžová voda šlehá do velmi husté pěny. Když už je uvnitř skoro samá pěna až nahoru, buben zpomaluje a zase se jen pomalu otáčí, takže holky se v té husté pěně jen líně převalují. Odhaduji, že teprve teď půjde ten barevný neřád pořádně dolů, aby byly naše dcerky zase krásně čisté.
Tak to trvá další půlhodinku, dokud pračka nezačne kropit naše dcerky čistou vodou, takže pěna ustupuje a my na ně zase krásně vidíme. Už vypadají čisté, vyprané, ale musíme mít jistotu, když už tu jsme. Pračka je ještě dvakrát opláchne v plném bubnu čisté vody a pak už je asistentky vedou ven, do dalšího stroje. Je to veliká prosklená kukaň, plná kartáčů a trysek. Každá má pro sebe jednu. Asistentky jim nohy upevní v nášlapkách a stejně tak upoutají ve vzduchu ruce do měkkých pout, takže Lucka i Lenka jsou nám krásně vystavené na odiv. Vypadají ještě unavenější než předtím, ale myslím, že tuhle proceduru ještě zvládnou. Na hlavy jim nasadili koupací čepice, nejspíš aby se jim vlasy nezamotaly. Nakonec asistentky zavírají zadní vstup a mycí linka se probouzí k životu. Kolem našich dcer začínají kroužit trysky a celé je smáčejí, nejdřív vodou a pak bílým mycím gelem, takže za chvilku vypadají jako čerstvě polité věnečky v cukrárně.
Pak se dávají do pohybu kartáče a čistí jejích těla jako se čistí auta v myčce, jen tyhle rotují o něco pomaleji. Jsou důmyslně zkonstruované, aby nevynechaly ani jediný centimetr jejich těl. Berou to systematicky, od hlavy k patě, až jsou obě holky pokryté pěnou z našlehaného gelu. Když je první očista u konce, znovu se dolů spouští trysky a oplachují děvčata čistou vodou. Pak začíná druhá fáze. Stroj je otáčí zády k nám, uvolňuje jim ruce a jedním kartáčem jim zatlačí na záda, takže je donutí ohnout se v pase a vyšpulit na nás své zadečky. Nakonec se ještě oddalují nášlapky, kde mají upevněny nohy, takže i jejich pipinky se krásně do široka rozevírají. Znovu je kropí mýdlem, tentokrát hlavně zadečky a pipinky, a pak opět přicházejí ke slovu kartáče. Jeden válcový jim přejíždí po zadečcích až dolů k nohám, pak ho vystřídá druhý, diskový, který jim čistí jejich pipky od břicha až nahoru k zadečkům. Krásně jim rozevírá půlky od sebe a jeho jemné štětinky se dostávají hluboko mezi ně, dokonce i jejich pipinky jsou jimi doširoka rozevřené. Můžeme si s Petrem jen představovat, co teď asi prožívají. Lucka vypadá, že to celé jen trpělivě snáší, ale u Lenky je vidět, že se snaží pohybovat pánví, jakoby přirážela pipkou na rotující kartáč. Však ony se pak rády pochlubí, pomyslím si.
Po čtyřiceti minutách je jejich očistný program konečně u konce a my si je vyzvedáváme už oblečené v šatně.
Vypadají spokojeně, ale i unaveně, takže na jejich vyprávění si asi budeme muset počkat. Všimnu si, že obě krásně voní, podobně jako když vytáhnu prádlo z pračky a voní aviváží, asi je čistili v něčem podobném.
Na náš dotaz, zda by si to chtěly ještě někdy zopakovat, však dostaneme jednoznačně kladnou odpověď…
© Laundry Boy, Červen 2015
„To jsou jen tělové barvy od bodypaintingu,“ vysvětluje Lenka.
„Tak s tímhle se mýt nebudu, holky, oblíkat, vezmeme vás někam, kde si s tím poradí někdo jiný,“ velím a házím jim jejich oblečení, ve kterém přijely. Momentálně vypadá nejčistší, z toho rance, který vytahují z pytle na špinavé prádlo. Holky koukají vyjeveně, protože o prádelně pro děti neví, tu jsme s Petrem před týdnem objevili díky reklamě na internetu.
Stačí jediný vzájemný pohled a oba víme, co čeká naše povedené dcerky. Čistírna dětí je součást aquaparku v našem městě, nedávno ji otevřeli, tak počítáme, že tam nebude moc narváno. Když vystupujeme z auta, holky se nejdřív těší, že půjdou do bazénu, ale jejich nadšení opadá, když nás směrovky vedou do vedlejší budovy.
„Kam to jdeme, mami?“ zeptá se obezřetně Lenka.
„Tady vás vykoupou dočista, je to nově postavená čistírna pro špinavý děti,“ odpovím a všichni vstupujeme do haly.
„A to tady mají taky vany a sprchy?“ zeptá se Lucina.
„No, ne tak docela,“ odpoví manžel a mně bleskne hlavou vzpomínka na propagační webovou stránku s fotkami interiéru. Vanou ani sprchou bych tam nenazvala zhola nic. Už od útlého dětství obou holek víme, že mají rády vodu a na dost dlouho umí zadržet dech pod hladinou, takže tohle by pro ně mohl být vcelku zajímavý zážitek.
Řídíme se podle návodů na informačních cedulích. Holky odvádíme do šatny a dohlížíme na jejich svlékání. Jsou opravdu neskutečně špinavé, jako kdyby snad skládaly uhlí. Pak je necháváme v šatně samotné jejich osudu, podle instrukcí by je měl někdo vyzvednout a postarat se o ně. My se vracíme zpět k pultu v recepci a společně s recepční vyplňujeme krátký dotazník, jestli naše holky nemají nějakou nakažlivou nemoc, vývojovou vadu, která by bránila v jejich očistě a tak dále.
Nakonec nám předkládají papír s podrobně popsanými procedurami, které se zde poskytují, a zde máme označit ty, o které máme zájem. Krátce se na sebe s Petrem usmějeme a zaškrtneme téměř všechny. Naštěstí se tady dá platit kartou.
Dál nás už uvádějí do obrovské haly plné ohromných mycích strojů. V životě jsem nic podobného neviděla, tak jen zírám s otevřenou pusou. Je tu množství něčeho, co vypadá jako bubnová pračka, ale buben uvnitř není kovový, ale je z něčeho měkkého a je vybaven výstupky pro správné víření vody, jako mají klasické pračky. U každého stroje je tabulka s popisem. Píšou tam, že vnitřek bubnu vyrábí stejná firma, která vyrábí nějaké podobné gumové atrakce po celém světě. Asistentka nás nasměruje k jedné pračce, do které už z druhé strany lezou Lucka s Lenkou, obě úplně nahé. Zvědavě se rozhlížejí, a když nás spatří, mávají na nás.
„No ty bláho, uvnitř to musí mít aspoň dva metry,“ konstatuje Petr.
„Hlavně aby se tam neutopily,“ strachuji se.
„Myslím, že holky to zvládnou, rády se přeci potápějí a umí zadržet dech na opravdu dlouho,“ uklidňuje mě Petr.
Mezitím se buben plní vodou a holky se začínají tvářit kapku vyděšeně. Hladina pořád stoupá, až jí má Lenka někam pod prsa a Lucka skoro až k puse. Konečně se přítok vody zastavuje a buben se s nimi dává do pohybu. Nikdy bych neřekla, že mě tolik vzruší pohled na vlastní dcerky, jak se perou v pračce jako obyčejné prádlo. Voda si s nimi pohazuje sem a tam a ony nemají jedinou šanci na vlastní pohyb. Ze začátku se s nimi buben často zastavuje, takže mají čas se zorientovat a každou chvilku na nás koukají a usmívají se. Vypadá to, že se jim to začíná líbit. Pak se s nimi buben zase roztočí a s přibývajícím časem jsou pauzy čím dál kratší a vzácnější. Po nějaké době s nimi pračka točí třeba pět minut a pauza trvá jen několik sekund, takže než se Lucka s Lenkou vzpamatují z otáček, obě se točí zase na druhou stranu a na dalších pět minut jsou zcela v moci stroje. Zatím se však perou jen v obyčejné vodě – vidíme na ně, ať už jsou blízko u průzoru nebo u protější strany.
Nakonec přeci jen voda odtéká, buben se zastavuje a holky jsou rázem na suchu. Vypadají už trochu unaveně, ale ještě pořád nejsou čisté, do teď to byla jen předpírka. Hladina znovu stoupá, ale tentokrát do ní cosi přitéká shora, nějaká růžová tekutina, hustá jako sirup a holky ho zvědavě zkoumají. Buben se s nimi znovu roztočí, tentokrát pomalu a voda se pomalu smíchává s gelem, který podle informační tabulky má ten správný čistící účinek. Lucka s Lenkou jsou ve chvilce celé růžové od toho mycího gelu a pomalu se přes sebe převalují. Vidíme teď jen sem tam nějakou část jejich těl, protože voda se teď úplně zabarvila do růžova. Když je dokonale promíchána s mycím gelem, buben začne rotovat neuvěřitelnou rychlostí, takže z našich holek už nevidíme vůbec nic, stává se z nich jen rozmazaná šmouha u stěny bubnu, jak je zachytily přepážky v něm. Díky té rychlosti se růžová voda šlehá do velmi husté pěny. Když už je uvnitř skoro samá pěna až nahoru, buben zpomaluje a zase se jen pomalu otáčí, takže holky se v té husté pěně jen líně převalují. Odhaduji, že teprve teď půjde ten barevný neřád pořádně dolů, aby byly naše dcerky zase krásně čisté.
Tak to trvá další půlhodinku, dokud pračka nezačne kropit naše dcerky čistou vodou, takže pěna ustupuje a my na ně zase krásně vidíme. Už vypadají čisté, vyprané, ale musíme mít jistotu, když už tu jsme. Pračka je ještě dvakrát opláchne v plném bubnu čisté vody a pak už je asistentky vedou ven, do dalšího stroje. Je to veliká prosklená kukaň, plná kartáčů a trysek. Každá má pro sebe jednu. Asistentky jim nohy upevní v nášlapkách a stejně tak upoutají ve vzduchu ruce do měkkých pout, takže Lucka i Lenka jsou nám krásně vystavené na odiv. Vypadají ještě unavenější než předtím, ale myslím, že tuhle proceduru ještě zvládnou. Na hlavy jim nasadili koupací čepice, nejspíš aby se jim vlasy nezamotaly. Nakonec asistentky zavírají zadní vstup a mycí linka se probouzí k životu. Kolem našich dcer začínají kroužit trysky a celé je smáčejí, nejdřív vodou a pak bílým mycím gelem, takže za chvilku vypadají jako čerstvě polité věnečky v cukrárně.
Pak se dávají do pohybu kartáče a čistí jejích těla jako se čistí auta v myčce, jen tyhle rotují o něco pomaleji. Jsou důmyslně zkonstruované, aby nevynechaly ani jediný centimetr jejich těl. Berou to systematicky, od hlavy k patě, až jsou obě holky pokryté pěnou z našlehaného gelu. Když je první očista u konce, znovu se dolů spouští trysky a oplachují děvčata čistou vodou. Pak začíná druhá fáze. Stroj je otáčí zády k nám, uvolňuje jim ruce a jedním kartáčem jim zatlačí na záda, takže je donutí ohnout se v pase a vyšpulit na nás své zadečky. Nakonec se ještě oddalují nášlapky, kde mají upevněny nohy, takže i jejich pipinky se krásně do široka rozevírají. Znovu je kropí mýdlem, tentokrát hlavně zadečky a pipinky, a pak opět přicházejí ke slovu kartáče. Jeden válcový jim přejíždí po zadečcích až dolů k nohám, pak ho vystřídá druhý, diskový, který jim čistí jejich pipky od břicha až nahoru k zadečkům. Krásně jim rozevírá půlky od sebe a jeho jemné štětinky se dostávají hluboko mezi ně, dokonce i jejich pipinky jsou jimi doširoka rozevřené. Můžeme si s Petrem jen představovat, co teď asi prožívají. Lucka vypadá, že to celé jen trpělivě snáší, ale u Lenky je vidět, že se snaží pohybovat pánví, jakoby přirážela pipkou na rotující kartáč. Však ony se pak rády pochlubí, pomyslím si.
Po čtyřiceti minutách je jejich očistný program konečně u konce a my si je vyzvedáváme už oblečené v šatně.
Vypadají spokojeně, ale i unaveně, takže na jejich vyprávění si asi budeme muset počkat. Všimnu si, že obě krásně voní, podobně jako když vytáhnu prádlo z pračky a voní aviváží, asi je čistili v něčem podobném.
Na náš dotaz, zda by si to chtěly ještě někdy zopakovat, však dostaneme jednoznačně kladnou odpověď…
© Laundry Boy, Červen 2015
