Joshův příběh 4
Napsal: 25 kvě 2021, 22:53
Po celý zbytek odpoledne jsem se děsil příchodu mámy nebo táty. Slečna Turnerová totiž trvala na tom, že s mým koupáním v pračce s holkami musí odsouhlasit aspoň jeden z rodičů. Hlavně máminy reakce jsem se bál, protože s tátou se občas dalo o něčem vyjednávat, třeba jako v případě mého seznámení s dívčí očistou v podobě mé sestry Emily při jejím nočním koupání. Máma byla mnohem častěji neoblomná a její slovo bylo vždy poslední.
Konečně se táta objevil ve vchodových dveřích. Díkybohu. Jako obvykle jsem se k němu rozeběhnul a objal ho. I mámu jsem při jejím příchodu objímal, ale zrovna teď jsem děkoval všem svatým, že pro mě do školky poslali zrovna tátu. K mé neposlušnosti při společném koupání a následnému trestu by mohl být mnohem shovívavější. Stejně tak k tomu, co jsem slíbil slečně Turnerové, že se s dívkami budu koupat výrazně častěji. Když si také všimla mého táty, přišla k nám se slovy:
„Pane Baylesi, než se Joshua oblékne, mohl byste jen na slovíčko do sborovny?“
„Jistě, stalo se něco?“ odpověděl táta.
„Nebojte se, nic tak hrozného, co by nešlo vyřešit během pěti minut,“ uklidňovala ho slečna Turnerová a otevřela mu dveře do sborovny, kde jsem zahlédl také paní Butlerovou. A jéje, tak ony mu to budou vyprávět obě dvě, to mé šance na tátovu shovívavost značně klesají.
Nakonec tam byli mnohem déle, a když táta vyšel ven, v jeho tváři jsem nevyčetl zhola nic, ani úsměv porozumění, ani zamračený úšklebek, který by naznačoval, že si to doma schytám. Spíš se tvářil jakoby nechápavě, když ke mně vykročil.
„Tohle mi ještě pozdějc vysvětlíš, ale teď chci vědět, jestli to tak vážně chceš, opravdu se koupat stejně jako holky,“ zašeptal tlumeně tak, abych to slyšel jen já. Zatočila se mi hlava. On o tom vážně uvažuje! Takže se nezlobí, jen potřebuje vysvětlení.
„Vážně se chceš prát v pračce s děvčaty? Stejně, jako jsi u nás doma viděl Emily a Shaunu s Vicky?“ zeptal se znovu táta, tentokrát naléhavěji.
„Ano, tati, vážně to tak chci,“ vydechl jsem s úlevou.
Táta jen pokýval hlavou a vrátil se do sborovny. Ven vyšel během chviličky a beze slova jsme vyšli ven, na parkoviště. Znovu promluvil až v autě. Ani nenastartoval motor a sednul si vedle mě na zadní sedadlo.
„Tak povídej, jak to bylo při tom koupání. A chci od tebe slyšet celou pravdu,“ vybídl mě.
Nezatajil jsem nic, věděl jsem, že lež by mi teď rozhodně neprospěla a všechno záleželo jen na tom, jestli se to dozví také máma a hlavně jak a co všechno se dozví. Vyprávěl jsem mu, jak jsme to s klukama řešili a jak jsem neodolal své zvědavosti a šel holky okukovat do jejich prádelny. Jediné, co jsem tátovi neřekl, byl ten včerejší zážitek se sestřenkami a také naše vzájemné mytí s holkami v pračce.
„Dobře, takže tě vychovatelky daly za trest do pračky – určitě jsi byl napoprvé vystrašený, když tě tam vysazovaly,“ snažil se to pochopit táta.
„No, ani ne,“ uklouzlo mi, než jsem si stihnul rozmyslet, co to vlastně znamená. Táta zpozorněl.
„No počkej, když šla Emily poprvé do pračky, její strach by se dal krájet, cítili jsme to z ní, ale na tohle si prostě musela zvyknout. Bát se přestala asi až po nějakém třetím praní, tak mi netvrď, že ses nebál, když ses takhle pral poprvé.
Anebo to snad nebylo poprvé?“ dodal, a já věděl, že teď je zle. „Jak a kdy?“ zeptal se a přísně si mě změřil. Bylo mi líto, že jsem to musel prásknout na své sestřenky, ale nebyl čas teď vymýšlet nějaký jiný příběh, takže jsem vsadil na pravdu.
„Víš, včera, když jste s tetou a strejdou odjeli pryč, Vicky a Shauna mě vyprali v naší pračce doma. Prý abych je příště nešmíroval, když se perou ony. Taky jsem byl zprvu vystrašený, ale pak jsem se bát přestal.“
„Aha, a kdys nám to hodlal říct?“ vyptával se dál táta.
„Nechtěl jsem, aby kvůli mně měly potíže když…“ zakoktal jsem se.
„Když co?“
„No… když se mi to vlastně líbilo a doufal jsem, že si to s nimi někdy zopakuju,“ vysvětlil jsem.
„Co že se ti to…?“ nechápavě vyvalil táta oči.
„No, líbilo, vážně tati, prosím tě netrestej za to holky, už by k nám nikdy nepřijely a teď mě konečně začaly zase uznávat, že nejsem zbabělec. Aspoň to neříkej mámě,“ žadonil jsem úpěnlivě skoro se slzami na krajíčku.
Po krátkém uvažování táta nakonec vyprsknul smíchy.
„Je vidět, že seš náš,“ usmál se a mně spadnul neskutečně veliký kámen ze srdce. Táta mě vzal kolem ramen a pokračoval ve vyprávění.
„Nám se to taky hned zalíbilo, mně a tvojí mámě. Byli jsme asi tak ve tvém věku, když jsme se s koupáním v pračce poprvé seznámili. Tvá babička, Janeina máma ji tam jednou omylem vyprala, když se jí tam mamka schovala. Chtěla si to prý jen vyzkoušet, ale časem se to stalo takovým zvykem, že ji babička začala takhle koupat pravidelně a koupání ve vaně úplně vypustili. Už tenkrát jsem se s tvou mámou kamarádil, a když mi to popisovala, jaké je koupání v pračce úžasné, chtěl jsem si to taky vyzkoušet. Oběma nám bylo jasné, že jen tak nám to její mamka nedovolí, tak jsme se schválně pomalovali barvami, které se strašně špatně smývaly, a jí nezbylo nic jiného, než nás vyprat oba. A když nám pračka u nich doma – ty si ji ještě možná pamatuješ – přestala stačit, jezdili jsme do čistírny dětí v Redhillu, o které už jsi taky slyšel. Škoda, že dnes se tam koupou jen holky, rád bych tě tam vzal, ale už to holt nejde.“
Táta se zasněně podíval přes sebe a ve chvilce ticha, která nastala, jsem si to všechno přerovnával v hlavě.
„Proč tam nesmí kluci?“ zeptal jsem se potom.
„To se dozvíš, až budeš starší, slibuji, teď bys to ještě nepochopil a zbytečně bys z toho měl těžkou hlavu. Teď to nějak musíme naservírovat mámě, protože se určitě bude ptát, kde jsme tak dlouho a dřív nebo později by se to stejně dozvěděla, takže bude lepší, když se to dozví od nás, přesněji řečeno ode mě. Ty budeš mluvit jen, když se tě zeptá, jasný?“
„Neboj, tati, budu dělat, jakoby se nic nestalo,“ mrknul jsem na něj spiklenecky, stejně jako včera, než přijeli teta se strejdou a sestřenkami.
„Takže by ti nevadilo, kdyby ses občas takhle vykoupal i doma? Protože ještě minulou noc jsi to rázně odmítal,“ vyptával se táta.
„To jsem ještě nevěděl, jak moc je to prima, víš?“ ujistil jsem ho. „Jasně že bych se tak rád koupal i doma.“
„Tak fajn, nějak to doma dořešíme,“ ukončil náš rozhovor táta a vyrazili jsme k domovu.
Myslel jsem, že ten den se už k tomu vracet nebudeme, ale po večeři, kdy já měl jít do postele a Emily měla jít jako obvykle do pračky, si mě naši zavolali do koupelny. Tam už jsem v pračce zahlédl Emily, jak čeká na svou očistu.
„Táta mi říkal, že koupání v pračce máš taky rád a dokonce i ve školce, je to pravda?“ ujala se slova máma. Váhavě jsem přikývnul. Nevěděl jsem, co mají naši v plánu, ale jejich tajemné úsměvy naznačovaly, co se bude dít.
„Tak se koukej svlékat, dnes v noci se budeš koupat s Emily,“ oznámila mi máma. Po celém těle mi přeběhlo známé vzrušení, nemohl jsem uvěřit, že věci vzaly tak nečekaný spád. Rychle jsem se svléknul a táta mi pomohl vlézt do pračky, kde jsem se posadil vedle Emily. Naši ještě chvilku debatovali nad pracím programem, jestli nás nechají nejdříve vyspat a nastaví pár hodin pauzu, nebo nás vyperou rovnou a spali bychom až pak. Nakonec něco navolili na ovládacím panelu a zavřeli nás uvnitř.
„Tak si to tu užijte,“ řekla máma, než se poklop úplně zabouchnul. Hned na to pračka obživla a začala nás smáčet proudy vody. Buben zatím zůstával v klidu, takže jsem se otočil k Emily.
„Jsi ráda, že se budeme prát spolu?“ vyzvídal jsem. Má sestra se na mě jen usmála. Možná to nebylo úplně poprvé, co v pračce není sama.
Stejně jako v případě našich sestřenic i máma s tátou se na nás chvilku dívali. Hladina vody se zastavila ve stejné výšce jako včera, někde kolem mého zadku a Emily jí měla až k bradě. Pak se s námi buben roztočil a přes nás se převalila vlna pěnivé vody. Máma s tátou si asi chtěli také vychutnat pohled na naši očistu, protože nám uvnitř rozsvítili světlo. Občas jsem je venku zahlédl, jak nás upřeně pozorují, nebo si něco říkají. Byl jsem naprosto šťastný, že to přijali tak, jak to je a zbytečně se nevyptávali, co se mi na tom tolik líbí, protože stejně bych jim to asi nebyl schopný vysvětlit. Tenhle způsob koupání bylo opravdu to nejlepší, co mě mohlo potkat a dokonce i Emily vypadala spokojeně.
Předpírka trvala docela dlouho, než první voda začala odtékat. Pak máma otevřela poklop.
„Tak jaký to je?“ zeptala se.
„Úplně bombastický,“ odpověděl jsem po pravdě.
„Takže budeme pokračovat, teď vám nastavíme čtyři cykly, to je na zhruba tři hodinky, pak bude dvouhodinová přestávka, během které se prospíte, a pak další čtyři cykly na tři hodiny. Zvládneš to?“ zeptala se nakonec.
„Neboj se mami, nejsem z cukru,“ odpověděl jsem popravdě.
„Poklop teď bude při praní zajištěný, dokonce i během té přestávky, takže ven se nedostaneš, dokud s vámi pračka neskončí, jasné?“ upozornil mě táta. Tato skutečnost mi opět navodila pocit neskutečného vzrušení. Teď už jsem věděl, co se mi na praní líbí nejvíc. Byla to právě ta úplná podřízenost pračce, bez jakékoli šance dostat se ven, dokud nebudu dočista vypraný.
„A budete se ještě dívat?“ zeptal jsem se.
„Už jsme se nadívali dost, teď vás tu necháme o samotě, jen dohlédni na Emily, aby byla dostatečně čistá, ano?“ nařídila mi máma a zavřela poklop. Nejdřív jsem nechápal, proč se mám starat, jestli bude Emily čistá, když po noci strávené v pračce ani jinak než krásně čistí být nemůžeme. Pak mi to došlo. Asi chtějí, abych ji umyl jako holky ve školce, když se koupaly se mnou. Táta se od vychovatelek ve školce asi dozvěděl víc, než jsem čekal.
Znovu nás začal smáčet déšť vody, který po několika minutách otáček přešel do růžového. V okamžiku jsme s Emily byli pokryti tím mycím gelem, navzájem se prohlíželi a smáli se. Otáčky bubnu zpomalily a my se přes sebe chvilku převalovali a voda kolem nás zrůžověla. Pak podle očekávání buben prudce zrychlil a my jsme spolu s jeho výstupky uvnitř začali vyrábět tu nejhustší růžovou pěnu. Pak už se, stejně jako včera, buben skoro zastavil a začala hlavní část našeho praní. Zatímco jsme se v té pěně převalovali, snažil jsem se nějak zachytit Emily, abych ji mohl umýt, jak mi nakázala máma, ale po chvilce mravenčivé působení pěny na mém těle a zejména na mém ztvrdlém pindíkovi došlo takové intenzity, že jsem si nejprve musel uspokojit své potřeby a celý první cyklus jsem si ho mnul a užíval si ty krásné pocity, které to provázely. Užíval jsem si vlastně celé praní, i přes to, že jsem dnes už několik cyklů absolvoval ve školce. Prostě jsem to vzal tak, že od teď to bude má nová užitečná zábava. Když ty krásné pocity nakonec trochu polevily, začal jsem se věnovat své sestře. Když se s námi buben na chvilku zastavil, chytil jsem ji a začal ji drhnout. Dával jsem si záležet, jak jen jsem mohl, takže když odtekla čtvrtá várka růžové pěny, byl jsem si jist, že je krásně umytá, i když v té naprosté tmě to nebylo nijak vidět. Ty čtyři cykly nám daly docela zabrat, takže jsme v teplém vzduchu, který na nás začal vát, usnuli vcelku rychle.
Vzbudila nás až přitékající voda, začátek dalšího praní. Chtěl jsem vyzkoušet, jestli se Emily také bude líbit, když jí budu důkladně mýt pipinku, takže jsem si ji jednou rukou přidržel a druhou zamířil do jejího rozkroku. Tak trochu to vypadalo, že se jí to také líbí, ale zdaleka u toho nepištěla jako holky ve školce.
Konec našeho praní si už moc nevybavuji. Jen si pamatuji, jak mě táta ukládal do postele a ráno mě vzbudilo vycházející slunce.
© Laundry Boy, Srpen 2015
Konečně se táta objevil ve vchodových dveřích. Díkybohu. Jako obvykle jsem se k němu rozeběhnul a objal ho. I mámu jsem při jejím příchodu objímal, ale zrovna teď jsem děkoval všem svatým, že pro mě do školky poslali zrovna tátu. K mé neposlušnosti při společném koupání a následnému trestu by mohl být mnohem shovívavější. Stejně tak k tomu, co jsem slíbil slečně Turnerové, že se s dívkami budu koupat výrazně častěji. Když si také všimla mého táty, přišla k nám se slovy:
„Pane Baylesi, než se Joshua oblékne, mohl byste jen na slovíčko do sborovny?“
„Jistě, stalo se něco?“ odpověděl táta.
„Nebojte se, nic tak hrozného, co by nešlo vyřešit během pěti minut,“ uklidňovala ho slečna Turnerová a otevřela mu dveře do sborovny, kde jsem zahlédl také paní Butlerovou. A jéje, tak ony mu to budou vyprávět obě dvě, to mé šance na tátovu shovívavost značně klesají.
Nakonec tam byli mnohem déle, a když táta vyšel ven, v jeho tváři jsem nevyčetl zhola nic, ani úsměv porozumění, ani zamračený úšklebek, který by naznačoval, že si to doma schytám. Spíš se tvářil jakoby nechápavě, když ke mně vykročil.
„Tohle mi ještě pozdějc vysvětlíš, ale teď chci vědět, jestli to tak vážně chceš, opravdu se koupat stejně jako holky,“ zašeptal tlumeně tak, abych to slyšel jen já. Zatočila se mi hlava. On o tom vážně uvažuje! Takže se nezlobí, jen potřebuje vysvětlení.
„Vážně se chceš prát v pračce s děvčaty? Stejně, jako jsi u nás doma viděl Emily a Shaunu s Vicky?“ zeptal se znovu táta, tentokrát naléhavěji.
„Ano, tati, vážně to tak chci,“ vydechl jsem s úlevou.
Táta jen pokýval hlavou a vrátil se do sborovny. Ven vyšel během chviličky a beze slova jsme vyšli ven, na parkoviště. Znovu promluvil až v autě. Ani nenastartoval motor a sednul si vedle mě na zadní sedadlo.
„Tak povídej, jak to bylo při tom koupání. A chci od tebe slyšet celou pravdu,“ vybídl mě.
Nezatajil jsem nic, věděl jsem, že lež by mi teď rozhodně neprospěla a všechno záleželo jen na tom, jestli se to dozví také máma a hlavně jak a co všechno se dozví. Vyprávěl jsem mu, jak jsme to s klukama řešili a jak jsem neodolal své zvědavosti a šel holky okukovat do jejich prádelny. Jediné, co jsem tátovi neřekl, byl ten včerejší zážitek se sestřenkami a také naše vzájemné mytí s holkami v pračce.
„Dobře, takže tě vychovatelky daly za trest do pračky – určitě jsi byl napoprvé vystrašený, když tě tam vysazovaly,“ snažil se to pochopit táta.
„No, ani ne,“ uklouzlo mi, než jsem si stihnul rozmyslet, co to vlastně znamená. Táta zpozorněl.
„No počkej, když šla Emily poprvé do pračky, její strach by se dal krájet, cítili jsme to z ní, ale na tohle si prostě musela zvyknout. Bát se přestala asi až po nějakém třetím praní, tak mi netvrď, že ses nebál, když ses takhle pral poprvé.
Anebo to snad nebylo poprvé?“ dodal, a já věděl, že teď je zle. „Jak a kdy?“ zeptal se a přísně si mě změřil. Bylo mi líto, že jsem to musel prásknout na své sestřenky, ale nebyl čas teď vymýšlet nějaký jiný příběh, takže jsem vsadil na pravdu.
„Víš, včera, když jste s tetou a strejdou odjeli pryč, Vicky a Shauna mě vyprali v naší pračce doma. Prý abych je příště nešmíroval, když se perou ony. Taky jsem byl zprvu vystrašený, ale pak jsem se bát přestal.“
„Aha, a kdys nám to hodlal říct?“ vyptával se dál táta.
„Nechtěl jsem, aby kvůli mně měly potíže když…“ zakoktal jsem se.
„Když co?“
„No… když se mi to vlastně líbilo a doufal jsem, že si to s nimi někdy zopakuju,“ vysvětlil jsem.
„Co že se ti to…?“ nechápavě vyvalil táta oči.
„No, líbilo, vážně tati, prosím tě netrestej za to holky, už by k nám nikdy nepřijely a teď mě konečně začaly zase uznávat, že nejsem zbabělec. Aspoň to neříkej mámě,“ žadonil jsem úpěnlivě skoro se slzami na krajíčku.
Po krátkém uvažování táta nakonec vyprsknul smíchy.
„Je vidět, že seš náš,“ usmál se a mně spadnul neskutečně veliký kámen ze srdce. Táta mě vzal kolem ramen a pokračoval ve vyprávění.
„Nám se to taky hned zalíbilo, mně a tvojí mámě. Byli jsme asi tak ve tvém věku, když jsme se s koupáním v pračce poprvé seznámili. Tvá babička, Janeina máma ji tam jednou omylem vyprala, když se jí tam mamka schovala. Chtěla si to prý jen vyzkoušet, ale časem se to stalo takovým zvykem, že ji babička začala takhle koupat pravidelně a koupání ve vaně úplně vypustili. Už tenkrát jsem se s tvou mámou kamarádil, a když mi to popisovala, jaké je koupání v pračce úžasné, chtěl jsem si to taky vyzkoušet. Oběma nám bylo jasné, že jen tak nám to její mamka nedovolí, tak jsme se schválně pomalovali barvami, které se strašně špatně smývaly, a jí nezbylo nic jiného, než nás vyprat oba. A když nám pračka u nich doma – ty si ji ještě možná pamatuješ – přestala stačit, jezdili jsme do čistírny dětí v Redhillu, o které už jsi taky slyšel. Škoda, že dnes se tam koupou jen holky, rád bych tě tam vzal, ale už to holt nejde.“
Táta se zasněně podíval přes sebe a ve chvilce ticha, která nastala, jsem si to všechno přerovnával v hlavě.
„Proč tam nesmí kluci?“ zeptal jsem se potom.
„To se dozvíš, až budeš starší, slibuji, teď bys to ještě nepochopil a zbytečně bys z toho měl těžkou hlavu. Teď to nějak musíme naservírovat mámě, protože se určitě bude ptát, kde jsme tak dlouho a dřív nebo později by se to stejně dozvěděla, takže bude lepší, když se to dozví od nás, přesněji řečeno ode mě. Ty budeš mluvit jen, když se tě zeptá, jasný?“
„Neboj, tati, budu dělat, jakoby se nic nestalo,“ mrknul jsem na něj spiklenecky, stejně jako včera, než přijeli teta se strejdou a sestřenkami.
„Takže by ti nevadilo, kdyby ses občas takhle vykoupal i doma? Protože ještě minulou noc jsi to rázně odmítal,“ vyptával se táta.
„To jsem ještě nevěděl, jak moc je to prima, víš?“ ujistil jsem ho. „Jasně že bych se tak rád koupal i doma.“
„Tak fajn, nějak to doma dořešíme,“ ukončil náš rozhovor táta a vyrazili jsme k domovu.
Myslel jsem, že ten den se už k tomu vracet nebudeme, ale po večeři, kdy já měl jít do postele a Emily měla jít jako obvykle do pračky, si mě naši zavolali do koupelny. Tam už jsem v pračce zahlédl Emily, jak čeká na svou očistu.
„Táta mi říkal, že koupání v pračce máš taky rád a dokonce i ve školce, je to pravda?“ ujala se slova máma. Váhavě jsem přikývnul. Nevěděl jsem, co mají naši v plánu, ale jejich tajemné úsměvy naznačovaly, co se bude dít.
„Tak se koukej svlékat, dnes v noci se budeš koupat s Emily,“ oznámila mi máma. Po celém těle mi přeběhlo známé vzrušení, nemohl jsem uvěřit, že věci vzaly tak nečekaný spád. Rychle jsem se svléknul a táta mi pomohl vlézt do pračky, kde jsem se posadil vedle Emily. Naši ještě chvilku debatovali nad pracím programem, jestli nás nechají nejdříve vyspat a nastaví pár hodin pauzu, nebo nás vyperou rovnou a spali bychom až pak. Nakonec něco navolili na ovládacím panelu a zavřeli nás uvnitř.
„Tak si to tu užijte,“ řekla máma, než se poklop úplně zabouchnul. Hned na to pračka obživla a začala nás smáčet proudy vody. Buben zatím zůstával v klidu, takže jsem se otočil k Emily.
„Jsi ráda, že se budeme prát spolu?“ vyzvídal jsem. Má sestra se na mě jen usmála. Možná to nebylo úplně poprvé, co v pračce není sama.
Stejně jako v případě našich sestřenic i máma s tátou se na nás chvilku dívali. Hladina vody se zastavila ve stejné výšce jako včera, někde kolem mého zadku a Emily jí měla až k bradě. Pak se s námi buben roztočil a přes nás se převalila vlna pěnivé vody. Máma s tátou si asi chtěli také vychutnat pohled na naši očistu, protože nám uvnitř rozsvítili světlo. Občas jsem je venku zahlédl, jak nás upřeně pozorují, nebo si něco říkají. Byl jsem naprosto šťastný, že to přijali tak, jak to je a zbytečně se nevyptávali, co se mi na tom tolik líbí, protože stejně bych jim to asi nebyl schopný vysvětlit. Tenhle způsob koupání bylo opravdu to nejlepší, co mě mohlo potkat a dokonce i Emily vypadala spokojeně.
Předpírka trvala docela dlouho, než první voda začala odtékat. Pak máma otevřela poklop.
„Tak jaký to je?“ zeptala se.
„Úplně bombastický,“ odpověděl jsem po pravdě.
„Takže budeme pokračovat, teď vám nastavíme čtyři cykly, to je na zhruba tři hodinky, pak bude dvouhodinová přestávka, během které se prospíte, a pak další čtyři cykly na tři hodiny. Zvládneš to?“ zeptala se nakonec.
„Neboj se mami, nejsem z cukru,“ odpověděl jsem popravdě.
„Poklop teď bude při praní zajištěný, dokonce i během té přestávky, takže ven se nedostaneš, dokud s vámi pračka neskončí, jasné?“ upozornil mě táta. Tato skutečnost mi opět navodila pocit neskutečného vzrušení. Teď už jsem věděl, co se mi na praní líbí nejvíc. Byla to právě ta úplná podřízenost pračce, bez jakékoli šance dostat se ven, dokud nebudu dočista vypraný.
„A budete se ještě dívat?“ zeptal jsem se.
„Už jsme se nadívali dost, teď vás tu necháme o samotě, jen dohlédni na Emily, aby byla dostatečně čistá, ano?“ nařídila mi máma a zavřela poklop. Nejdřív jsem nechápal, proč se mám starat, jestli bude Emily čistá, když po noci strávené v pračce ani jinak než krásně čistí být nemůžeme. Pak mi to došlo. Asi chtějí, abych ji umyl jako holky ve školce, když se koupaly se mnou. Táta se od vychovatelek ve školce asi dozvěděl víc, než jsem čekal.
Znovu nás začal smáčet déšť vody, který po několika minutách otáček přešel do růžového. V okamžiku jsme s Emily byli pokryti tím mycím gelem, navzájem se prohlíželi a smáli se. Otáčky bubnu zpomalily a my se přes sebe chvilku převalovali a voda kolem nás zrůžověla. Pak podle očekávání buben prudce zrychlil a my jsme spolu s jeho výstupky uvnitř začali vyrábět tu nejhustší růžovou pěnu. Pak už se, stejně jako včera, buben skoro zastavil a začala hlavní část našeho praní. Zatímco jsme se v té pěně převalovali, snažil jsem se nějak zachytit Emily, abych ji mohl umýt, jak mi nakázala máma, ale po chvilce mravenčivé působení pěny na mém těle a zejména na mém ztvrdlém pindíkovi došlo takové intenzity, že jsem si nejprve musel uspokojit své potřeby a celý první cyklus jsem si ho mnul a užíval si ty krásné pocity, které to provázely. Užíval jsem si vlastně celé praní, i přes to, že jsem dnes už několik cyklů absolvoval ve školce. Prostě jsem to vzal tak, že od teď to bude má nová užitečná zábava. Když ty krásné pocity nakonec trochu polevily, začal jsem se věnovat své sestře. Když se s námi buben na chvilku zastavil, chytil jsem ji a začal ji drhnout. Dával jsem si záležet, jak jen jsem mohl, takže když odtekla čtvrtá várka růžové pěny, byl jsem si jist, že je krásně umytá, i když v té naprosté tmě to nebylo nijak vidět. Ty čtyři cykly nám daly docela zabrat, takže jsme v teplém vzduchu, který na nás začal vát, usnuli vcelku rychle.
Vzbudila nás až přitékající voda, začátek dalšího praní. Chtěl jsem vyzkoušet, jestli se Emily také bude líbit, když jí budu důkladně mýt pipinku, takže jsem si ji jednou rukou přidržel a druhou zamířil do jejího rozkroku. Tak trochu to vypadalo, že se jí to také líbí, ale zdaleka u toho nepištěla jako holky ve školce.
Konec našeho praní si už moc nevybavuji. Jen si pamatuji, jak mě táta ukládal do postele a ráno mě vzbudilo vycházející slunce.
© Laundry Boy, Srpen 2015