Joshův příběh 1

[LaundryBoy]

Bylo už hodně pozdě v noci, nebo spíše hodně brzo k ránu, když mě cosi vzbudilo. Chvilku jsem tápal očima ve tmě a pátral po příčinách mého probuzení, ale vzápětí se ozval můj močový měchýř. Aha, tak tohle to bylo – čůrání. Po špičkách, tiše jako myška jsem se vyplížil ven a kolem pokoje mé malé sestry jsem si to namířil na toaletu. Totiž, má sestra, Emily, má velmi křehké spaní a probudí ji i ten nejmenší šramot, který se dá způsobit neopatrnou chůzí.
Na záchod se mi povedlo dojít díky lampičkám u země vcelku tiše a za chvilku už jsem hezky trůnil na záchodě, jak mě to učili máma s tátou. Zatímco jsem si ulevoval, bloudil jsem očima tmou po naší veliké koupelně. Dopadalo sem jen málo světla z pouličního osvětlení, ale za chvilku si mé oči přivykly a rozeznávaly mnohem více detailů. Pohled mi padl na naši velikou pračku. Vím, že jsme tak velikou měli už dříve, ale tahle je nová, pamatuji si, když ji před pár měsíci tady v koupelně sestavovali. Je totiž tak veliká, že ji sem museli dovézt rozebranou a teprve v naší koupelně ji složit dohromady. Její buben vypadá uvnitř tak trochu jako nafouknutý průhledný balón. Podobně velké pračky máme i v naší mateřské školce, kam chodím, ale ty nejsou na prádlo. Je jich tam asi šest a jsou na mytí, či vlastně praní děvčat, co s námi do školky chodí. My, kluci se jenom sprchujeme, protože praní v pračce je jen pro holky, které to samy neumí. Alespoň to tak říkáme s klukama a děláme si z nich legraci. Nejdřív se to vychovatelky snažily před námi tajit, prý mají holky své vlastní sprchy, abychom je neokukovali nahaté, ale pak se jednomu kamarádovi povedlo odhalit to veliké tajemství, kam skupina holek odchází, když se my jdeme sprchovat po dopolední procházce. Chtějí, abychom k odpolednímu spánku šli čistí, ne každému se totiž povede neušpinit se, když venku na pískovištích lítáme jako zběsilí a co chvíli někdo upadne pusou do písku, nebo se rovnou vyválí v blátě. Pak jednou do sprch přiběhl Stan, že prý něco viděl, čemu ani nebudeme věřit, že holky nemají vlastní sprchy, ale přímo vlastní prádelnu s pračkami místo sprch. Samozřejmě, že jsme mu to zprvu nevěřili, kdo to kdy také viděl, aby se děcka jako my koupaly v pračce. Pračky jsou přece na prádlo. Ale ukázalo se, že měl pravdu. Vychovatelky se to ještě chvilku před námi snažily tutlat, jak jen to šlo, ale když se Stan začal holkám posmívat, že se místo sprchování perou jako prádlo, slečna Turnerová ho okřikla:
„Poslouchej Morrisi, ještě chvilku v tom posmívání pokračuj a příště tam půjdeš s nimi!“
Stan podezřele rychle zmlknul, což nás ostatní kluky utvrdilo v tom, že nejspíš nelhal a ani slečna Turnerová nevypadala, že by žertovala. Když jsem pak o tom vyprávěl mámě a tátovi, podivně na sebe mrkli a usmáli se. Pak mi mamka začala vysvětlovat, že si určitě slečna Turnerová dělala jen legraci.
Nakonec se mi jednou povedlo nenápadně se do té místnosti zatoulat, když slečna Turnerová pomáhala děvčatům cosi vyrábět z papíru a barevných šátků. Stále ve mně hlodaly silné pochyby, že by se vůbec nějaké dítě, nějaký člověk mohl koupat v pračce. Viděl jsem naši pračku doma v koupelně, když v ní mamka prala prádlo a hlava mi to odmítala pochopit. Když jsem ale stanul na prahu dívčí koupelny, všechny veliké pračky tam opravdu stály. Pět jich bylo opravdu velikých, jejich poklopy byly velké jako okna. Ta poslední byla o něco menší, ale i tak dost veliká, aby se v ní i pětileté dítě jako já mohlo v klidu postavit. Dojem z celého místa doplňovaly dvě dlouhé dřevěné lavice, na kterých jsme si odkládali svršky i v naší chlapecké koupelně.
Takže to byla pravda! Zíral jsem tenkrát na celý ten výjev celý tumpachový a v mysli mi to šrotovalo o sto šest. Představoval jsem si naší pračku doma v koupelně a do toho jsem se snažil jaksi vtisknout místo prádla holku, nebo vlastně kterékoliv dítě, i sebe, ale natolik bujnou fantazii jsem neměl. Pomalu ve mně rostla touha to vidět. Musel jsem to vidět – touha se pomalinku měnila v posedlost. Zároveň by to byla i příležitost vidět holky nahaté, protože jejich nahotu před námi vychovatelky pečlivě schovávaly a vidět nějakou holku svlečenou, třeba na toaletách, to byl svátek.
Jak jsem tam tak seděl na tom záchodě, pomalu mi střípky té skládačky začaly zapadat do sebe. Naši tu pračku možná nekupovali jen na praní prádla. Není to tak dlouho, jen pár dnů, co jsem slyšel mámu s tátou, jak si cosi šeptem povídají.
„Poslyš, Jane, jsi si jistá, že už je na to dost velká?“ říkal táta.
„Steve, podívej, brzo půjde do školky a tam se to praktikuje denně. Nechci, aby to poprvé poznala až tam, zbytečně by se bála a ostatní děcka by se jí smály,“ odpovídala mu máma.
No jistě, vždyť Emily je taky holka. Jak jinak se ve školce bude koupat, než v pračce s ostatními děvčaty? Při pomyšlení, že doma uvidím to, co ve školce vidět nesmím, mě začalo vzrušením mravenčit po celém těle.
V dalším okamžiku mi došlo, že Emily se v pračce už nejspíš koupala. Několik večerů předtím bylo až do mého pokoje slyšet, jak pračka pere, ale obsah koše se špinavým prádlem se moc neměnil. Že pračka zrovna pere mou malou sestřičku, by mě v tu chvíli nenapadlo ani omylem.
Slezl jsem ze záchodu a jal jsem se naši pračku prohlížet důkladněji. Poklop byl pootevřený, ale buben byl příliš vysoko, abych do něj viděl. Přitáhnul jsem si židli, co stála vedle a zvědavě nakoukl dovnitř. Buben byl sice úplně prázdný, ale když jsem do něj strčil ruku, ucítil jsem, jak je měkký, jako nafouknutý gumový míč. Po stranách byla řada tlačítek, některá dokonce i barevná, ale bál jsem se je mačkat, aby pračku náhodou nespustil a nevzbudil mámu nebo tátu. Když jsem však slézal ze židle, omylem jsem se o jedno z nich opřel a buben se uvnitř rozsvítil jako vánoční stromeček. Teprve teď jsem mohl dopodrobna obdivovat jeho velikost. Byl skutečně obrovský až obludný. Neodolal jsem a vyškrábal se dovnitř. Když jsem se v něm postavil, ani jsem rukou nedosáhnul na jeho strop a stejné to bylo i na jeho hloubku, když jsem si zkusil lehnout. Znovu mě začalo mrazit po těle, když jsem si představil, že právě tady se koupe má sestra. Nevěděl jsem, jestli bych jí to měl závidět, ale tak trochu mě lákala ta představa vyzkoušet si to taky. Koneckonců kolotoče a podobné atrakce mám moc rád. Opatrně jsem vylezl ven a zahladil všechny stopy, které by našim nějak napověděly, že jsem tu dnes v noci slídil: přivřít poklop, vrátit židli a zhasnout světlo.
Druhý den byla sobota. Našim jsem samozřejmě nemohl přiznat, že jsem odhalil způsob mytí své sestry, ale když mě táta večer svlečeného nahnal do sprchy, nenápadně jsem namítl:
„Já se chci ještě chvilku dívat na televizi, co kdyby se nejdřív vykoupala Emily?“
„Řekl jsem, že teď se půjdeš první vykoupat ty a žádné odmlouvání. Emily půjde hned po tobě,“ nařídil táta, strčil mi do ruky mycí houbu a nalil mi na hlavu šampon.
Snažil jsem se vymyslet, jak se sem nenápadně vplížit, až se bude koupat Emily – došlo mi, že dnes večer půjde s největší pravděpodobností do pračky znovu. Bohužel mě nic nenapadlo a nezbylo mi, než poslechnout tátu a jít na kutě. Chvilku jsem čekal, jestli se neozve to vzdálené hučení, které napovídalo, že je pračka v provozu, ale tentokrát bylo v koupelně ticho. Ještě nějakou dobu jsem ležel v posteli a dumal, co dělat dál, ale o něco později jsem otevřel oči a uvědomil si, že jsem nejspíš usnul. Rozhodl jsem se znovu jít na záchod a při té příležitosti si opět pračku prohlédnout. Ještě než jsem si stihnul stáhnout pyžamo, zjistil jsem, že tentokrát je poklop od pračky zavřený. Na zámek jsem nedosáhnul, tak jsem si alespoň znovu přitáhl židli, abych si mohl prohlížet vnitřek. Už jsem hledal tlačítko pro rozsvícení uvnitř, když jsem si všimnul, že máma dovnitř dala nějaké prádlo. Asi se chystá prát, pomyslel jsem si, ale jakmile jsem tlačítko zmáčknul, to, co jsem spatřil v osvětleném bubnu, mi málem vyrazilo dech. Uvnitř na hromádce prádla ležela Emily a klidně spala. Jako polštář ji posloužilo pár kousků jejího oblečení a stejně tak peřinu jí nahradily další svršky.
Jak se tam dostala? Sama tam určitě nevylezla, takže ji tam tak museli nechat máma s tátou. Ale proč? Mohli ji přeci vykoupat ještě večer a spát mohla ve svém pokoji v posteli. Jediné, co mě napadlo, bylo, že chtějí, aby si na pračku zvykla co nejrychleji, tak ji sem dávají i spát. Raději jsem vnitřní světlo zase zhasnul, aby se Emily nevzbudila a šel jsem si sednout na záchod. Celou dobu jsem z pračky nespustil oči a hlavou se mi honily myšlenky jedna za druhou. Uvažoval jsem, jestli je má sestra už čistá, nebo ji vyperou až ráno, tudíž bych si musel přivstat, abych to viděl, tedy za předpokladu, že mě sem rodiče pustí.
Náhle se na desce s tlačítky rozsvítila jakási červená světýlka, v pračce to cvaklo a bylo slyšet, jak se dovnitř napouští voda. Polilo mě horko. Takže se teprve bude prát a konečně uvidím to, co jsem toužil vidět už ve školce. Slezl jsem ze záchodu a vylezl na židli, abych se mohl dívat zblízka. Vody rychle přibývalo, ale její hladina se zastavila ani ne v polovině. Teď už byla Emily určitě vzhůru a já strašně toužil ji vidět, jak se asi tváří, nebo co dělá, ale neodvážil jsem se znovu uvnitř rozsvítit. Za okamžik některá světýlka začala svítit zeleně a buben se roztočil. I s Emily uvnitř, samozřejmě. Nejdříve pomalu, ale pak postupně zrychlil. Ve stejném okamžiku se mi rozbušilo srdce, když jsem svou sestru zahlédl ve změti oblečení, na kterém ještě před chvílí spala. Nejprve jsem se lekl, že se utopí, ale snad by máma s tátou nic takového nepřipustili a nenechali by ji takhle v pračce bez dozoru, kdyby si nebyli jisti, že se jí nic nestane. Emily se mezitím máčela společně s prádlem v čisté vodě. Občas se s ní buben zastavil, takže jsem mohl vidět, jak se snaží dostat na hladinu, ale někdy ji halda prádla zavalila natolik, že s nadechnutím musela čekat, až se při dalších otáčkách dostane z jejího zajetí. Nakonec jsem to nevydržel a stisknul jsem na panelu tlačítko pro rozsvícení. Pračka zrovna s Emily začala znovu točit, prádlo ji pohltilo do jednoho velikého chumlu a voda s ní pohazovala jako s hadrovou panenkou.
Nemohl jsem z té scény odtrhnout pohled, zíral jsem dovnitř s očima navrch hlavy a vstřebával skutečnost, že moje malá sestřička se pere v pračce jako holky u nás ve školce, jako obyčejné prádlo! Po chvilce k ní do vody začal přitékat nějaký mycí prostředek, snad dětský šampon, a za pár okamžiků se hladina, prádlo i Emily pokryly řídkou pěnou, takže se mi zase skoro ztratila z dohledu, jen občas vyplavala nahoru, jak jí zrovna dovolilo oblečení, ale i tak jí od ostatního obsahu bubnu šlo jen těžko rozeznat.
„Joshuo, co tady děláš? Máš být už přece dávno v posteli,“ ozval se za mnou tátův hlas.
Málem jsem se leknutím znovu počůral. Vyděšeně jsem zíral na tátu a přemýšlel, co mu mám odpovědět.
„Víš, tati, já... potřeboval jsem na záchod... a když jsem na něm seděl, pračka se najednou sama spustila…“ koktal jsem.
„Ale sama se asi nerozsvítila, že ne? A ta židle se tam taky asi sama nepřisunula, co říkáš?“ zpovídal mě táta.
„Jen jsem se chtěl podívat blíž, jak to tam vypadá,“ blekotal jsem.
„No dobře, tak to máme židli, ale co to světlo? Jak jsi věděl, čím se zapíná?“
Musel jsem chtě nechtě s pravdou ven.
„Víš, prohlížel jsem si tu pračku už včera v noci, když jsem byl čůrat, a náhodou jsem o to tlačítko pro světlo zavadil. Tady to,“ ukázal jsem na dotyčný spínač. Táta jen pokýval hlavou.
„Tati, takže je to pravda? Kluci se koupou ve sprše nebo ve vaně a holky se perou v pračkách?“ ukázal jsem do pračky na Emily.
„Víš, Joshi,“začal táta a vzal mě na klín,“když jsme s mámou byli malí, jako teď ty, mytí dětí pomocí takovýchhle strojů teprve přicházelo do módy. Tenkrát se to nerozlišovalo, praly se jak holky, tak i kluci, dohromady. Pak se ale kvůli tomu stalo pár malérů, o kterých se dozvíš, až budeš starší, a postupem času se kluci přestali v pračkách koupat. Udělala se z toho holčičí záležitost. Proto to před vámi ve školce tajili, taky, aby si děvčata nestěžovala, že je při jejich koupání okukujete. Vám klukům by se taky moc nelíbilo, kdyby vám holky nakukovaly do sprch, když se koupáte.“
S nastraženýma ušima jsem poslouchal tátovo vyprávění a přitom sledoval, jak se z bubnu vypouští voda a Emily byla rázem na suchu. Táta natáhnul ruku a zaťukal na sklo poklopu. Emily zvedla hlavu, a když nás spatřila, nejprve se usmála a pak se oběma ručkami opřela o sklo a sledovala, jak si povídáme.
Tenkrát jsem se poprvé cítil jako dospělý, že táta se mnou mluví jako s dospělým, ale hodně brzo mě rychle vyvedl z omylu.
„Teď už je Emily čistá?“ zeptal jsem se.
„Kdepak, tohle bylo jen… předeprání, dalo by se říci,“řekl táta,“teď přijde hlavní praní, které ještě nějakou tu chvilku potrvá. Proto jsme tam Emily dali už večer, aby se nejdříve vyspala a její očista začala, zrovna když jsi byl čůrat. Takhle v noci je i levnější elektřina, kterou ta pračka dost spotřebuje.“ Tomu jsem moc nerozuměl, ale ani jsem nečekal, že tohle téma táta nějak rozvede. Pračka mezitím znovu začala obsah bubnu smáčet vodou, která jakoby pršela ze stropu. Emily, ještě vlhká z předeprání, byla v tu ránu mokrá jako myš. Rázem byla na nohou a čekala, co se bude dál dít.
„Copak ona neví, že se ještě bude prát?“ podivil jsem se.
„Až do teď to nevěděla,“ opáčil táta s úsměvem. „Takhle přes noc je tu poprvé, do teď jsme ji tu koupali jen na jeden prací cyklus, což je praní v šamponu a máchání v čisté vodě. To vychází asi na půl hodinky. Teď tam má ještě k tomu to předeprání a několik pracích cyklů. Teď teprve začíná první.“
Pořád jsem nevěděl, jestli mám Emily závidět. Něco ve mně by si tohle koupání chtělo také vyzkoušet, ale druhý hlásek v hlavě mi šeptal: Vždyť jsi kluk, kluci se v pračce nekoupou.
„Kolik jich ještě bude, těch cyklů?“ zeptal jsem se táty.
„Myslím, že jsme prozatím nastavili čtyři, ale samozřejmě jich můžeme dát kolik bude potřeba, třeba deset,“ řekl táta.
Tohle jsem sestře opravdu nezáviděl, třeba kdyby táta řekl jeden cyklus, ať už to bylo cokoliv, snad bych po tom v hloubi duše toužil taky, ale být tu zavřený až do rána a v jednom kuse se točit dokola společně s prádlem…no, všechno má své meze. Pračka znovu nabrala otáčky a voda s prádlem Emily nemilosrdně odplavila hlouběji do útrob bubnu. Občas jsme s tátou zahlédli její obličej. Po chvilce se už tvářila jen odevzdaně, protože jinou možnost stejně neměla. Voda stále přitékala, teď už její hladina byla určitě v půlce.
"Jak to, že se neutopí?" dumal jsem nahlas, když se Emily už hodnou chvíli nevynořila nad hladinu.
"No, jistá část lidstva tu schopnost má, že pod vodou vydrží strašně dlouho. Já s tvou mámou jsme byli jedni z prvních, kdo to uměli a Emily to zdědila po nás, ale ještě tu schopnost má na rozdíl od nás zdokonalenou. Ty to možná budeš umět taky. Emily už nemusí pod vodou vůbec nic dělat, my jsme tenkrát ještě museli… no, na to máš dost času,“ zamluvil to táta a mé nadšení, že se mnou mluví jako s dospělým, vzalo za své.
„Až budeš starší, tak to pochopíš, teď jsi na to ještě moc malej," dodal táta.
"Podívej," ukázal do pračky,"teď to začne pěnit."
"Ale to už pěnilo i předtím," namítl jsem.
"Takhle ne,“ zavrtěl táta hlavou. „Předtím to bylo v dětském šamponu, jen kvůli namočení a předeprání. Teď se do té vody přimíchá speciální mýdlová směs, kterou vyvinuli přímo pro tyhle pračky. Udělá takovou krásně hustou a bohatou pěnu, která se ale dá i dýchat. Sám jsem na to zvědav, protože Emily v ní bude poprvé.“
Otáčky bubnu zpomalily a my jsme na chvilku zahlédli kousek sestřina těla mezi prádlem. Pak se buben zastavil úplně a ze stropu místo vody začala stékat zvláštní růžová tekutina. Byla mnohem hustší než voda, spíš jako sirup. Emily se vynořila z vody, zvědavě směs nabrala do dlaní a přičichla k ní. Vůně se jí asi zalíbila, protože přivřela oči a usmála se. Nejspíš jí došlo, že je to místo mýdla, takže si jí nabrala plnou dlaň a napatlala si ji na hlavu. Vlastně by to ani dělat nemusela, protože hned na to se buben znovu pohnul. Pár minut se točil jen velmi pomalu a Emily se v něm jen líně převalovala.
„To už bude takhle pomalý pořád?“ otočil jsem se na tátu.
„Ono to pak zrychlí, aby se to díky těm výstupkům uvnitř hezky našlehalo a udělala se ta pěna. Ta má potom hlavní mycí účinek a Emily bude krásně čistá,“ odpověděl táta.
Skutečně, za okamžik se buben roztočil tak rychle, že jsme Emily už nerozpoznali od zbytku prádla. Úplně se v něm ztratila.
„Na co asi myslí?“ zauvažoval jsem.
„Těžko říct, asi na nic, možná už se teď cítí jen jako součást oblečení, které je kolem ní a užívá si teplou koupel. Ale to se hned tak nedozvíme, jedině, že bys sis to sám vyzkoušel,“ usmál se táta.
Zadíval jsem se dovnitř, kde už skoro nebylo poznat, kde je ještě voda a kde už začíná růžová pěna, která dosahovala skoro až nahoru. Má sestra v ní už vůbec nebyla vidět. Občas kolem průzoru cosi proplavalo, ale jestli to je kousek ošacení nebo její tělo, to vůbec nebylo poznat.
„Ne, to tedy nechci, stačí mi dívat se,“ odmítl jsem rozhodně tátův nápad. Bez ohledu na to, jak moc bych si to chtěl vyzkoušet, jak se při praní cítí má sestra, všichni kluci by se mi smáli, kdyby se to rozneslo. Emily má jít za pár týdnů do naší školky a těžko ví, co to je, držet jazyk za zuby.
„Tak, už ses vynadíval dost, je čas jít na kutě,“ pobídnul mě táta a postrčil mě ke dveřím.
„Ještě chvilku, tati, prosím,“ žadonil jsem.
„Kdepak, stejně uvnitř zhasnu, teď už toho moc neuvidíš a ráno bys nevstal.“
Naposledy jsem pohlédl na pračku, dovnitř do temnoty bubnu, který se už plynule otáčel i s mou sestrou kdesi ve svých útrobách a loudal jsem se do postele. Avšak ještě dlouho jsem nemohl usnout, dokud ke mně doléhaly zvuky spuštěné pračky, která pořád čistila mou sestru. Vždycky, když nastalo ticho, říkal jsem si, jestli už je konec, ale vždycky se po chvilce zase roztočil a já se jen mohl domýšlet, co Emily asi prožívá a jestli už trochu klesla ta hustá pěna.
Můžete hádat, kam vedly mé první kroky, když jsem se ráno vzbudil. Do koupelny jsem došel nepozorován ještě v pyžamu, ale pračka už byla prázdná a poklop otevřený, aby buben vyschnul. Linula se z něj zvláštní vůně tekutého mýdla. Když jsem se vracel do svého pokoje pro oblečení, nakouknul jsem k Emily do pokoje. Čerstvě vykoupaná ležela na posteli a dospávala to, co v noci nestihla.
Ať už by to byla ostuda nebo ne, stejně mne touha nechat se také vyprat neopustila. To jsem ale ještě netušil, co přinese příští týden…

© Laundry Boy, Leden 2015