Život v okovech
Napsal: 15 čer 2021, 00:44
Nevim proč, ale mám to tak od malička. Nebudu sálodlouze vypisovat všechno, to by bylo skutečně na celou knihu. A koneckonců, kde jinde se vykecat. Ono to vypadá nenápadně, ale chci vám popsat, jak nenápadná úchylka (od které se vyvinuli spousty dalších i nezávisle na sobě) může ovlivnit celej život. Předem, měl jsem hodně cílů, vizí a plánů do budoucna, normální týpek, ale s šíleným mozkem. 
)) Nevim jak to máte vy, ale mě to z 80% zasahuje do normálního života, kterej mě nebaví (ano kvůli úchylkám, z nichž některé sahají dost daleko) a nevim co mám dělat. Je to tak trochu volání o pomoc či radu, ale není to cílem. Mám rád okovy. Železo. Masivní. Občas jsem si něco nechal vyrobit na zakázku, ale sakra blbněte v tom sami. Sám jsem se důmyslně zavíral, abych se z toho těžko dostával (a riziko odhalení ještě násobilo pocit vzrušení). No jo, ale to bylo kdysi, začátky. Pochopil jsem (z předchozích akcí) že v těch okovech a kleci, kdy jsem nemilosrdně vystaven nahý k potěšení pána (ano jsem bisexuál a rozbilo to i moje pokusy žít obyč život s holkou) a jeho potřebám, jsem jako doma, svobodný, volný. Mám to totiž přesně opačně. Pocit bezmoci mi dodává svobodu, a asi potřebuju zažít totální bezmoc ne na pár hodin, ale na pár dní. Nechat na pospas v kleci či něco na ten způsob, nestarat se o mé potřeby....Dohání mě to k šílenství. Jsem asi takovej ten prototyp psychopata, kterej navenek působí vcelku normálně, ale uvnitř je to pošuk. Alespoň v tomto smyslu. Hygiena ve stylu pochcat mě..a tak dále. Ale což, jde o to, že tím mám zahlcenou mysl takovym stylem, že uvažuju o kastraci, jelikož mě nic jiného prakticky už nevzrušuje, a zacházim nejen ve fantazii hodně daleko. Jsem schopnej se sám někde zavřít, a co nejvíc si znemožnit únik, což je občas dost o držku pač jedna věc je bejt u někoho, a nebo sám kde o vás fakt nikdo neví. Asi to prostě potřebuju zažít než mi z toho jebne, nebo někde zdechnu hnusnou smrtí z vlastního chtíče svojí blbostí, a že k tomu nebylo kolikrát daleko a měl jsem víc štěstí jak rozumu. Trpim i mysofilií, což je praktika se kterou se nerad chlubim i tady, i sám před sebou. Ale uchylky se vyvíjí, vznikají nové....A život mi narušili tak, že nejsem už schopnej normálního života. Vzal bych to tedy i jako formu seznamky. Existuje někdo, kdo by byl schopnej mi tohle dopřát? Zkušenosti s tím mám obrovské jak lze vyvodit z textu, ale s někým jich bylo jen málo a zbytek-pisálci, netřeba rozebírat a jsem unavený věčným psaním. To co hledám je vzácné (i když si někdo myslí že ne ale opak je pravdou jinak bych tu nepsal) prolezl jsem zabty roky ranec webů, ale vždycky (když už) to bylo na pár hodin, jen jednou se mi poštěstilo a borec mě po pár hodinách nepustil, a držel dva dny a já nevěděl jak dlouho tam budu, a přes roubík se moc bavit nešlo. To byla bomba. No jo, bejvávalo. Jak jsem psal, těch úchylek je víc, tohle je jen jedna z mnoha, která mi značně ovlivňuje soukromý život protože jak je čas (a i když není a v tom je ten kámen úrazu) se musim dostat do stavu bezmoci, nahoty, riziku odhalení (což je věc která vzrušuje představou ale realita a popularita by pak byla asi na skok pod vlak) a představou, jak si mě tak drží někde nějakej borec, a já nezmůžu nic, bude mě nutit hulit šulina, pít jeho moč, dávat z prdele hovna, musel bych jíst i svoje....To jsou vše věci, co mám odzkoušené v reálu, z představ a uchylek není nic co mě vzrušovalo a co bych nezkusil. Nevim, asi mi z toho už hráblo. Tak ve skrytu nějak doufám, že tu najdu někoho na vzájemnou,,výpomoc,, k ukojení každý svých choutek, jsem v tomto směru velice rozsáhlý a nejde jen o tuto jednu věc, to je jen základ! Trochu jsem se rozepsal, a vlastně vůbec nic nenapsal. Budu rád když přidáte úchylky, které vám osobně omezují normální život tím, že tím jste posedlý a není nic jiného. A taky doufám že tu najdu někoho, s kým by se dali realizovat jisté věci. Chalupy a sklepy vítány! Bytové podmínky moc rád nemám, ale nebráním se. Věcí co se mi ještě líbí jsou tuny. Případně se můžem domluvit na vzájemné výpomoci s jinejma úchylkama co člověk chce realizivat, ale potřebuje k tomu někoho druhého. Posrat se může cokoliv a věřte, že i s tím jsem smířenej. I když by to v případě selhání byla schíza.
)) Nevim jak to máte vy, ale mě to z 80% zasahuje do normálního života, kterej mě nebaví (ano kvůli úchylkám, z nichž některé sahají dost daleko) a nevim co mám dělat. Je to tak trochu volání o pomoc či radu, ale není to cílem. Mám rád okovy. Železo. Masivní. Občas jsem si něco nechal vyrobit na zakázku, ale sakra blbněte v tom sami. Sám jsem se důmyslně zavíral, abych se z toho těžko dostával (a riziko odhalení ještě násobilo pocit vzrušení). No jo, ale to bylo kdysi, začátky. Pochopil jsem (z předchozích akcí) že v těch okovech a kleci, kdy jsem nemilosrdně vystaven nahý k potěšení pána (ano jsem bisexuál a rozbilo to i moje pokusy žít obyč život s holkou) a jeho potřebám, jsem jako doma, svobodný, volný. Mám to totiž přesně opačně. Pocit bezmoci mi dodává svobodu, a asi potřebuju zažít totální bezmoc ne na pár hodin, ale na pár dní. Nechat na pospas v kleci či něco na ten způsob, nestarat se o mé potřeby....Dohání mě to k šílenství. Jsem asi takovej ten prototyp psychopata, kterej navenek působí vcelku normálně, ale uvnitř je to pošuk. Alespoň v tomto smyslu. Hygiena ve stylu pochcat mě..a tak dále. Ale což, jde o to, že tím mám zahlcenou mysl takovym stylem, že uvažuju o kastraci, jelikož mě nic jiného prakticky už nevzrušuje, a zacházim nejen ve fantazii hodně daleko. Jsem schopnej se sám někde zavřít, a co nejvíc si znemožnit únik, což je občas dost o držku pač jedna věc je bejt u někoho, a nebo sám kde o vás fakt nikdo neví. Asi to prostě potřebuju zažít než mi z toho jebne, nebo někde zdechnu hnusnou smrtí z vlastního chtíče svojí blbostí, a že k tomu nebylo kolikrát daleko a měl jsem víc štěstí jak rozumu. Trpim i mysofilií, což je praktika se kterou se nerad chlubim i tady, i sám před sebou. Ale uchylky se vyvíjí, vznikají nové....A život mi narušili tak, že nejsem už schopnej normálního života. Vzal bych to tedy i jako formu seznamky. Existuje někdo, kdo by byl schopnej mi tohle dopřát? Zkušenosti s tím mám obrovské jak lze vyvodit z textu, ale s někým jich bylo jen málo a zbytek-pisálci, netřeba rozebírat a jsem unavený věčným psaním. To co hledám je vzácné (i když si někdo myslí že ne ale opak je pravdou jinak bych tu nepsal) prolezl jsem zabty roky ranec webů, ale vždycky (když už) to bylo na pár hodin, jen jednou se mi poštěstilo a borec mě po pár hodinách nepustil, a držel dva dny a já nevěděl jak dlouho tam budu, a přes roubík se moc bavit nešlo. To byla bomba. No jo, bejvávalo. Jak jsem psal, těch úchylek je víc, tohle je jen jedna z mnoha, která mi značně ovlivňuje soukromý život protože jak je čas (a i když není a v tom je ten kámen úrazu) se musim dostat do stavu bezmoci, nahoty, riziku odhalení (což je věc která vzrušuje představou ale realita a popularita by pak byla asi na skok pod vlak) a představou, jak si mě tak drží někde nějakej borec, a já nezmůžu nic, bude mě nutit hulit šulina, pít jeho moč, dávat z prdele hovna, musel bych jíst i svoje....To jsou vše věci, co mám odzkoušené v reálu, z představ a uchylek není nic co mě vzrušovalo a co bych nezkusil. Nevim, asi mi z toho už hráblo. Tak ve skrytu nějak doufám, že tu najdu někoho na vzájemnou,,výpomoc,, k ukojení každý svých choutek, jsem v tomto směru velice rozsáhlý a nejde jen o tuto jednu věc, to je jen základ! Trochu jsem se rozepsal, a vlastně vůbec nic nenapsal. Budu rád když přidáte úchylky, které vám osobně omezují normální život tím, že tím jste posedlý a není nic jiného. A taky doufám že tu najdu někoho, s kým by se dali realizovat jisté věci. Chalupy a sklepy vítány! Bytové podmínky moc rád nemám, ale nebráním se. Věcí co se mi ještě líbí jsou tuny. Případně se můžem domluvit na vzájemné výpomoci s jinejma úchylkama co člověk chce realizivat, ale potřebuje k tomu někoho druhého. Posrat se může cokoliv a věřte, že i s tím jsem smířenej. I když by to v případě selhání byla schíza.